Kultura získala název podle vesnice Andronovo v Krasnojarském kraji, kde roku 1914 odkryl její pozůstatky Arkadij Tugarinov. Na základě řady podobných nálezů identifikoval tento společný kulturní okruh v roce 1927 Sergej Teplouchov. Andronovské kultuře v této oblasti předcházela starší sintaštská kultura, i když míra návaznosti je předmětem sporů a většina odborníků spíše než o jednotné andronovské kultuře hovoří o společném horizontu.
Andronovská kultura spadá do doby bronzové, její příslušníci byli zdatní kovotepci, jejichž výrobky byly nalezeny na rozsáhlém území svědčícím o čilém obchodním ruchu. Provozovali pastevectví skotu, ovcí a koz i primitivní zemědělství. Žili polokočovným životem, podél vodních toků zakládali nevelké osady tvořené dřevěnými polozemnicemi. Koně používali k jízdě i tahu, andronovcům se připisuje vynález loukoťového kola. O vyspělých náboženských představách a vysoké míře společenské hierarchie svědčí okázalé pohřby náčelníků: mohyly, pohřby na vozech, množství obětovaných zvířat a ozdobných předmětů.
Na základě geografických názvů zachovaných v dané oblasti se obvykle soudí, že příslušníci andronovské kultury hovořili indoíránskými jazyky, na jejich kostrách převažují znaky europoidního typu. Nástupcem tohoto lidu byla na území dnešního Kazachstánukarasukská kultura, podle jedné teorie bývají za produkt migrace těchto indoíránských etnik západním a jižním směrem pokládáni Kimmeriové.
