Anton Wildt se školil v letech 1848-1855 v sochařské dílně Josefa Maxe. Roku 1855 poprvé vystavoval na výroční výstavě Krasoumné jednoty a následujícího roku si otevřel v Praze vlastní sochařskou dílnu. Počátkem 60. let pracoval ve Vídni na výzdobě Arsenalu spolu s Ludvíkem Šimkem a Tomášem Seidanem, v letech 1863-69 spolupracoval ve Vídni se sochařem F. Melnickým.
K jeho přátelům patřili malíř Josef Mánes, který Wildta portrétoval, a Adolf Kosárek. Po Kosárkově předčasné smrti Wildt sňal jeho posmrtnou masku.
Měl velký smysl pro humor, své společníky a přátele bavil vyprávěním originálních vtipů. Nabízeli mu kvůli tomu angažmá v divadle, to ale odmítal — zdařile reprodukovat cizí dílo by nedokázal. V 50. letech si společně s malířem Karlem Purkyně tropil žerty z pražské policie.[2][3] Jeho humor byl laskavý, dobrácký. Byl známý i jako vlastenec, starostlivý manžel a otec.[2]
Zemřel na onemocnění plic,[4] pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[5]
Dílo
Sousoší Čechie přijímající úspory lidupurkmistr Martin Kopecký, Plzeň
Wildt byl vyškolen v dílně bratří Maxů jako klasicistní sochař a ve svých dílech se vyrovnával s neorenesančním dobovým názorem. Wildtova tvorba kolísá mezi idealismem až poněkud lidovým (Tylův náhrobek) a ozdobným realismem (pomník Kopeckého). Jeho nejznámějším dílem je sousoší Čechie na atice bývalé České spořitelny na Národní třídě v Praze. Wildtovy náhrobky jsou většinou řemeslné, bez vyšších uměleckých ambicí.[2]
Známá díla
1855 Jaroslav ze Šternberka (vystaveno v Krasoumné jednotě)
1861 Sousoší Čechie přijímající úspory lidu, průčelí Ullmannovy České spořitelny v Praze (dnes budova Akademie věd České republiky), podle kresebného návrhu Josefa Mánesa[6]
Náhrobek Josefa Kajetána Tyla, Plzeň
Náhrobek Václava Klimenta Klicpery, Olšanské hřbitovy Praha[7]
