Vývoj byl zahájen v roce 1936 a dokončen v 1938. Později z něj byl vyvinut motor Argus As 411, který patřil spolu s motorem Argus As 410 mezi poslední letecké motory s karburátorem, které byly v Německu do roku 1945 vyvinuty. V průběhu II. světové války byl vyráběn v továrně Walter v Praze Jinonicích, která po osvobození pokračovala ve výrobě tohoto motoru pod označením Walter M-410. Za období 1943-1948 bylo v Jinonicích vyrobeno 3150 kusů.[2][3] Několik desítek těchto motorů bylo dodáno do Švýcarska, kde byly v letech 1948 až 1950 instalovány do sériových cvičných letounů Pilatus P-2. Několik jich létá (vyřazen z vojenské služby 1981, Švýcarské vzdušné síly) v omezeném civilním provozu dodnes.
Motor patřil do kategorie invertních dvanáctiválců o zdvihovém objemu válců 12 litrů (mj. dále Hirth 512, Walter Minor 12). Tento motor s kompresorem a odpérovaným čelním reduktorem, o nominálním výkonu 400 k. s. a startovací výkonnosti 450 k. s. při obsahu válců 12 litrů, byl na konci 30. let 20. století jedním z nejlepších své kategorii.[4]
Popis motoru
Argus Motoren poprvé vystavil nový, velmi zajímavý dvojřadový invertní dvanáctiválec s obsahem 11 949 cm³ a se startovací výkonností 450 k. s., typ As 410 A-l na Pařížském aerosalonu v roce 1938.[5] Byl to první německý, vzduchem chlazený kompresorový motor, který absolvoval prototypovou zkoušku podle nových předpisů, 200 hodin bez přerušení. Měl velmi kompaktní vzhled; dobře žebrované válce a zejména velmi hustě žebrované hlavy jsou tak řešeny, že vzduch neprotéká mezi hlavami kolmo k ose motoru, nýbrž šikmo pod 45°. Tvar hlav a krytů vahadel byl prý vyvinut pokusně, což je dobře pochopitelné při pohledu na tvary hlavy, polohu vahadel a kuriózně zkřížené zdvihací tyčinky. Zajímavou novinkou je satelitový reduktor s čelními koly, jehož pevné kolo je odpruženo dvěma páry spirálních zpruh. Odstředivý kompresor dodává směs do dvou jednoduchých sacích rour na vnějších stranách řad válců. Zapalování je stíněné, s jediným dvojitým magnetem Bosch. U tohoto motoru je udávána neobyčejně malá spotřeba paliva, 190—200 g/k, s./h.[5]
Charakteristickým rysem byl žebrovaný kužel před vrtulí. Hlavy válců byly z hliníkové slitiny, kliková skříň z hořčíkové slitiny a klikový hřídel byl z vysokopevnostní oceli. Motor byl vyvinut v berlínské továrně Argus Motoren a byl významným mezníkem v historii této společnosti.[6]
↑Počet vyrobených motorů Walter v závodě Jinonice do r. 1948, Technická kancelář - Předpisy Letecké závody n.p., výroba leteckých motorů a vrtulí, 23.3.1948, p. 1-4
↑DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha: Walter Jinonice, 2009 [cit. 2022-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-27.
↑SCHMID, J. ing,. II. mezinárodní aerosalon v Bruselu. Letetctví. 1939-12, roč. 19, čís. 12, s. 203–211. Dostupné online.
↑ abSCHMID, J. ing. Pařížský aerosalon motorů. Letectví. 1938-12, roč. 18, čís. 12, s. 445–454. Dostupné online.
↑Argus Ar-410 silnik do Ar-96,Fw-189 [online]. Wieliczka, Polsko: PJB Hobby [cit. 2022-12-14]. Dostupné online.
