Prototyp letounu vzlétl 16. prosince 1921 pilotován továrním pilotem Bohumilem Munzarem.[2] Na letišti ve Kbelích byl letoun 2. března 1922 převeden zástupcům MNO a Ministerstva obchodu (ministru národní obrany Udržalovi, generálnímu inspektoru čsl. vojsk dr. J. S. Macharovi a ministru obchodu inž. L. Novákovi)[3], avšak 6. června 1922 došlo při předvádění komisi MNO k destrukci křídla a při následné havárii přišel pilot Munzar o život. Vedení Avie se podařilo přesvědčit MNO, že havárii nelze přičítat nedostatkům v konstrukci, proto se začalo se stavbou dalších dvou prototypů. První opět obdržel šestiválcový řadovýmotorBMW IIIa (185 k/136 kW), do druhého byl zabudován osmiválcový vidlicový motorHispano Suiza 8Ba (220 k/162 kW). Tato verze dostala označení BH-4.[4]
Po zkouškách dalšího prototypu BH-3 v listopadu 1922 s novým továrním pilotem Josefem Skubalem uznala komise výsledky zkoušek za vyhovující a v prosinci 1922 následovala objednávka na deset sériových strojů (vojenské označení B-3). Většina letounů byla předána mezi srpnem a říjnem 1923 leteckému pluku č. 1, 32. letecké rotě v Praze-Kbelích. Čtvrtý sériový letoun byl vrácen do Avie, která do něj zkušebně vestavěla licenční, šestiválcový řadovýmotorWalter W-IV (BMW-IV) o nominálním výkonu 220 k/162 kW. Původní zatažitelný chladič byl nahrazen pevným chladičem umístěným mezi vzpěrami hlavního podvozku. Tato verze se však dále nerozšířila.[4]
Popis letounu
Avia BH-3 byl jednomotorový, jednomístný vzpěrový dolnoplošník. Vzpěry křídla měly tvar V na rozdíl o předchozího typu BH-1 s rovnoběžnými vzpěrami. Kostra křídla byla vyrobena ze dřeva a potaženapřekližkou a plátnem. Rovněž dřevěný stabilizátor byl potažen překližkou, výškovka a směrovka plátnem. Trup byl dřevěný a povětšinou potažený plátnem. Prostor pilota byl otevřený a chráněn byl pouze větrným štítem.[1] Při případném překocení letadla byl pilot chráněn pevnou, vyvýšenou pyramidou na trupu, vyšší než vyčnívající hlava pilota. To se stalo typickým znakem letounů konstrukčního dua Beneš-Hajn. Krycí plechymotoru byly z duralu. Zatažitelný chladič, což bylo tehdy technickou novinkou, byl umístěn pod trupem letounu.[5] Motor BMW-IIIa poháněl pevnou dvoulistou vrtuli ze dřeva. Pevný, dvoukolový podvozek byl odpružengumovými provazci, na zádi byla ostruha.[1]
Použití
Avia BH-3 s motorem Walter W-IV o výkonu 220 HP (Letectví, květen 1924)
Tyto letouny nebyly mezi vojenskými letci příliš oblíbeny. Jednalo se sice o obratné, ale velmi citlivé stroje na přesnou pilotáž. Musely být řízeny doslova v každém režimu letu. Letoun měl silnou náchylnost přecházet do vývrtky anebo do polohy na zádech. Pro tyto letové vlastnosti dostal letoun přezdívku "bejk". Jako sporné se ukázalo rozhodnutí letectva přemístit tyto stroje od leteckého pluku ze Kbel do leteckého učiliště v Chebu. V roce 1924 byly dvě Avie BH-3 dodány přímo leteckému učilišti v Chebu a byly následovány velmi brzy všemi letouny původně přidělenými 1. leteckému pluku. Dva chebští pilotní žáci zaplatili za tento omyl životem.[4] Po těchto událostech, kdy musela být poškozená letadla vyřazena, byla s těmito letouny zakázána jakákoliv akrobacie a sloužily pouze k základnímu výcviku. Ze služby byly BH-3 vyřazeny v roce 1927.
Za sportovní úspěch lze označit výkon pilota, rtm. Václava Kolomazníka (letecký pluk č. 1), na druhém prototypu BH-3, v hlavní kategorii A v rychlostním závodu o cenu prezidenta republiky v létě 1923, kdy obsadil 3. místo a dosáhl rychlosti 205 km/h.[6]
K velkým výkonům letounu BH-3 patří i etapový let z Chebu do Paříže (Le Bourget) a zpět, který v říjnu roku 1923 uskutečnil pilot rtm. Josef Černohous.[5] Druhý letoun BH-3, se kterým letěl mjr. Jaroslav Skála, havaroval v třetím dnu letu na francouzském území,[4] po mezipřistáních v Mohuči a v Metách. Celkem odstartovala z Chebu eskadrila 5 letounů, která doprovázela prezidenta T. G. Masaryka na jeho první oficiální návštěvě Francie, Belgie a Anglie. Dne 19. října 1923 byl prezidentem francouzské republiky slavnostně připjat kříž čestné legie škpt. Aloisi Vicherkovi a rotmistru Josefu Černohousovi, kteroužto slavností pozornost Francie k československému letectvu vyvrcholila.[7]Pilotrtm. Josef Černohous zahynul 7. srpna 1924 při záletuprototypuAvia BH-19, avšak nikoli pro chybu letounu nebo pilotáže, ale - jak prokázala pitva - pro perforaci zaníceného slepého střeva, při které pilot v návalu bolesti ztratil vědomí.[8]
.gif)
.jpg)
