Basilicata je region na jihu Itálie. Na západě sousedí s Kampánii, na východě s Apulií a s Kalábrií na jihu. Má krátké pobřeží Tyrrhenského moře na západě a část pobřeží Tarantského zálivu v Jónském moři na opačné straně Apeninského poloostrova na jihovýchodě. Region má rozlohu 9 992 km² a žije zde okolo 600 tisíc obyvatel. Dělí se na dvě provincie: Potenza a Matera. Hlavním městem je Potenza. Jedná se o hornatou oblast s nejvyšší horou jižních Apenin. Kvůli hornatému terénu je obtížné budovat infrastrukturu, Basilicata tak patří k nejméně rozvinutým oblastem Itálie. Hustota zalidnění je v něm druhá nejnižší v celé Itálii, řidší osídlení je jen v autonomní oblasti Údolí Aosty.[1]
Basilicata je občas nazývaná též svým starověkým jménem Lucania (Lukánie), které dostala podle italského kmene Lukánů, jenž se tu usadil v polovině 5. stol. př. n. l.[1]
Historie
Několik řeckých osad na pobřeží vzniklo již v 8. století př. n. l. (Metaponto, Eraclea), kvůli válkám se však nerozvíjely. Oblast poté osídlili italské kmeny Lukánů a Bruttiů.[1] Později region obsadili Římané.[2] Po zániku západořímské říše zůstal jih Itálie pod vlivem Byzance, ale musel čelit vpádům Langobardů i Saracénů.[1] Významnou změnu přineslo 11. stol., kdy celý jih Itálie dobyli Normané. V roce 1130 vzniklo Sicilské království s Rogerem II. jako prvním králem, které zahrnovalo kromě Sicílie i pevninskou část jižní Itálie včetně Kalábrie a Basilicaty. Normané zavedli na jihu Itálie feudální pozemkový systém. V roce 1282 došlo k oddělení pevninské části, která se i nadále označovala jako Sicilské království, ale dnes se pro ni kvůli přehlednosti obecně používá název Neapolské království podle jejího hlavního města.[1] Za císaře Fridricha II. ve 12. až 13. st., později došlo ke stagnaci. V roce 1735 se Basilicata stala součástí Sicilského království, v roce 1860 součástí Italského království. V prvních desetiletích 20. stol. nastal masový odliv obyvatel, kteří odcházeli za vidinou lepšího živobytí zejména do Severní a Jižní Ameriky. Počet obyvatel v regionu se tak snížil téměř na polovinu.[1]
Geografie
Monte Pollino
Basilicata je nejhornatějším regionem na jihu Itálie. Na hory a horská pásma připadá 47% rozlohy území, kopcovitá krajina a vrchovina se rozkládá na 45%, pouze 8% tvoří nížiny a rovina. Celá západní polovina regionu je tvořena Jižními Apeninami (Appennino meridionale), respektive podskupinou nazývanou Apennino lucano (Lukánské Apeniny). Jednotlivá pohoří jsou: Massiccio del Pollino, Massiccio del Sirino, Monti dell'Orsomarso, Monte Alpi, Monte Volturino. Nejvyšší horou oblasti je Serra Dolcedorme s 2 267 m. Ve střední části Basilicaty leží pohoří Lukánské Dolomity. Východní část regionu tvoří částečně hory, částečně kopcovitá krajina a zvláště při pobřeží Jónského moře se nachází rovinaté oblasti. Na východě se nachází také největší řeky regionu, které ústí do Tarentského zálivu Jónského moře – Basento (149 km), Agri (136 km), Bradano (120 km) a Sinni (94 km). K největším jezerům v kraji náleží Pietra del Pertusillo (630 km²). Pro turisty je zajímavé okolí vyhaslého kráteruMonte Vulture.
V průběhu starověku byly v této oblasti náhodně objevovány zkamenělé otisky stop pravěkých živočichů, nejspíš i druhohorních dinosaurů. Fosilie byly interpretovány jako pozůstatky po činnosti slavných mytologických bytostí, jako byl například Héraklés. Zprávy o těchto objevech se dochovaly v díle některých starověkých učenců, jako byl tzv. Pseudo-Aristotelés nebo Lúkianos ze Samosaty.[3]
Odkazy
Reference
↑ abcdefSUCHA, Marian. Na samém jihu Itálie. Země světa. 4.10.2022, roč. 21, čís. 10, s. 2–7. Dostupné online.
↑LEČÍKOVÁ, M.: Itálie - jih. 4. české vyd., Freitag a Berndt 2010. 191 s. ISBN80-7316-027-7. S. 135.
