Název není odvozen ze středněhornoněmeckého výrazu pro potok, ale přivlastňovací příponou z osobního jména Bechla ve významnu Bechlův dvůr. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: de Bechlin (1295),[4] Bechlin (1352),[5] in Bechlin (1380), de Biechlina (1385), de Bechlina (1404), na Bechlíně (1615), ve vsi Bechlinie (počátek sedmnáctého století).[4]
Historie
Zakladatelem vesnice pravděpodobně byl Bechlín z Bakova připomínaný roku 1290 v Ostrovském kodexu kapitulních knih jako Behlin de Bacow.[5]První písemná zmínka o Bechlíně pochází z roku 1295. O vesnici se tehdy dělili vladykové Oldřich z Bechlína, Zachař z Řisut a Byčen z Cítova, jejichž sídly byly poplužní dvory. Rozdělení vsi poté přetrvalo i v dalších staletích.[6]
Cítovskou část v letech 1394–1422 vlastnil Bavor starší z Cítova, který se o ni v období 1409–1422 dělil s Byčenem z Cítova a roku 1422 s Bavorem mladším z Cítova a z Bechlína. Určitý podíl patřil jako věno také Bětce z Cítova, vdově po Byčenovi, a když zemřela, začal vleklý spor o její majetek, který byl ukončen až roku 1457.[7]
Jiný díl vsi patřil koncem čtrnáctého století Janu Bechlínovi z Bechlína, který pocházel z rodu Kinských nebo Rostů z Prahy. On i jeho manželka Bonuše zemřeli roku 1394. Zanechal po sobě nezletilé děti Zikmunda a Annu, jejichž poručníci věnovali bechlínskému kostelu plat určitého sedláka z Bechlína. Zikmund dosáhl dospělosti nejspíše roku 1408 a oženil se s Annou, které věnoval část Bechlína jako věno. Zemřel za husitských válek. Jeho dědici se stali synové Jan, Vaněk, Budivoj a Rudolt. S výjimkou Rudolta roku 1430 bratři zapsali veškerý svůj majetek včetně dvora v Libkovicích Konatovi z Bílovic a Petříkovi z Lejen. Rudolt se po dosažení dospělosti ujal správy svého dílu vsi, ale stejně jako ostatní bratři zemřel bez potomků. O dědictví po něm se roku 1454 rozhořel spor, který jako jediný živý dědic vyhrál Petřík z Lejen.[7]
Majitelem třetího dílu vsi byl roku 1392 Petr Šlechtic z Říčan, který zadržoval desátky určené bechlínskému kostelu, a jejich placení přislíbil až roku 1406. Měl nejspíše dva syny, Jana Šlechtice a Ctibora, kteří v roce 1422 ke kostelu vykonávali podací právo. Jan sídlil v Bechlíně až do poloviny patnáctého století, kdy se postavil na stranu jednoty poděbradské.[7]
V blíže neznámé době byla ve vsi postavena tvrz, založená snad po roce 1493 a poprvé připomínaná roku 1522, kdy ji spolu s beřkovickým dílem vsi získal Jan Beřkovský ze Šebířova († 1544).[6] Po něm panství deset let spravoval Šebestián Beřkovský, ale roku 1554 došlo k dělení majetku, při němž Bechlín připadl jeho bratrovi[6] Vilému Beřkovskému ze Šebířova, který tvrz pravděpodobně obnovil.[7] Vilém zemřel roku 1585 a Bechlín zdědil synovec Mikuláš Beřkovský, mladší syn Vilémova bratra Radslava III. ze Šebířova. O deset let později zdědil také Beřkovice, k nimž Bechlín opět připojil. V roce 1597 Mikuláš dolnobeřkovické panství prodal Zikmundovi Belvicovi z Nostvic.[6] Patřila mu větší část Bechlína s tvrzí, zatímco menší díl byl součástí hornobeřkovického panství, tehdy zvaného běškovické.[7]
Nepotřebná tvrz v první polovině sedmnáctého století zanikla. V devatenáctém století z ní zůstával jen sklep, ale i ten byl roku 1871 rozebrán a stavební materiál byl použit při stavbě stodol. Stávala snad v blízkosti usedlosti čp. 94.[6]
V šedesátých letech dvacátého století probíhal průzkum hydrogeologických poměrů České křídové pánve. V jeho rámci byl u Bechlína proveden vrt, který v hloubce 1204–1250 metrů v permokarbonskýchsedimentech zachytil zdroj silně mineralizované chlorido-sodnéjodovéželeznaté vody se zvýšeným obsahem lithia a barya. Podle analýzy z roku 1967 voda obsahovala celkem 64,2 g·l−1 rozpuštěných minerálních látek. Ve vodě tehdy bylo kromě jiných prvků rozpuštěno 19 908 mg·l−1 sodíku, 36 797 mg·l−1chloru, 1 586 mg·l−1vápníku, 1 599 mg·l−1hořčíku, 163,9 mg·l−1 železa, 5,3 mg·l−1 jodu, a 9,4 mg·l−1 lithia.[9]
Data z roku 1961 zahrnují domy místní části Předonín.
Památky v obci
Vila Augustina Švagrovského
Nejstarší památkou ve vsi je kostel svatého Václava a zvonice, jehož základy jsou ze 12. století. Po požáru v roce 1666 byl kostel znovu postaven v barokním slohu.
Bechlínská škola je podle dostupných informací jednou z nejstarších v litoměřickém okrese. První vyučování začalo 9. října 1786.[13] Po dlouhých jednáních byla stará škola zbourána a nahrazena novou, která byla v roce 1927 vystavěna na novém místě a funguje dodnes.
↑ abPROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Bechlín, s. 42–43.
↑ abSVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Bechlín, s. 124.
↑ abcdeHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Bechlín – tvrz, s. 23.
↑ abcdeSEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v Podřipsku, s. 205.
↑Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Roudnice nad Labem, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2021-03-26 [cit. 2023-04-16]. Dostupné online.
.JPG)
.JPG)
