Dunkelman byl za své vojenské činy velmi uznávaný a získal řadu vyznamenání. Na jeho počest je most na libanonské hranici pojmenovaný Gešer Ben. Jeho příběh vypráví film Ben Dunkelman: Zdráhavý válečník. Izraelský básník David Blum mu věnoval svou báseň. V roce 2009 Dunkelmanovu autobiografiiDvojí život přeložil Mark Dubinsky do ruštiny.
Mládí
Benjamin Dunkelman se narodil v kanadském městě Toronto do rodiny židovských přistěhovalců z města Makov (dnešní Maków Mazowiecki v Polsku). Jeho otec David Dunkelman byl zakladatel kanadského maloobchodního řetězce pro výrobu pánské módy Tip Top Tailors[1] a jeho matka Rose byla oddanou sionistkou[2] a prezidentkou severoamerické ženské sionistické organizace Hadassah. On a jeho sourozenci vyrostli severovýchodně od Toronta na panství Sunnybrook Farm (nyní Sunnybrook Medical Centre), které postavil jejich bohatý otec.[3]
Dunkelman navštěvoval Upper Canada College v Torontu a byl známý svým aktivním společenským životem. Vynikal v kopané a v jízdě na své jachtě po jezeře Ontario. V roce 1931 donutily finanční ztráty způsobené Velkou hospodářskou krizí jeho otce prodat farmu Sunnybrook.[4]
V 18 let odešel Dunkelman, inspirován sionistickou výchovou své matky, pracovat do kibucu v Palestině, která v té době byla spravována Velkou Británií pod mandátem Společnosti národů. V kibucu pracoval jako ozbrojený hlídač šomer, jehož povinností bylo chránit kibuc před nájezdníky. V roce 1932 se vrátil do Toronta, aby pomohl svému otci. Koncem roku 1935 odjel znovu do Palestiny, aby zde založil nové osady.
Vojenská kariéra
Služba v kanadské armádě
V roce 1939 po vypuknutí druhé světové války se Dunkelman pokusil narukovat do královského kanadského námořnictva Royal Canadien Navy (RCN), ale antisemitismus převládající v námořnictvu mu v tom zabránil.[5] Narukoval proto jako vojín do The Queen's Own Rifles of Canada (Královský vlastní pluk Kanady)[6] a postupně zde dosáhl hodnosti majora. Zúčastnil se nebo viděl těžké boje v severní Francii, Belgii, Nizozemsku a Německu. Zúčastnil se krvavé bitvy u Caen, operace Falaise a bitvy na Šeldě, která vedla k osvobození Antverp.Dne 6. června v roce 1944 se Dunkelman jako velitel roty zúčastnil vylodění v Normandii na pláži Juno Beach.[7]
Dunkelmanova služba u pluku byla oceněna řadou vyznamenání. Za svou účast v Hochwaldské kampani mu byl například udělen britský řád za vynikající službu. Po válce mu bylo nabídnuto velení 1. praporu královského vlastního pluku, ale odmítl a vrátil se do Toronta, kde pokračoval v rodinném podnikání.
Služba v izraelské armádě
Dne 14. května 1948 byl vyhlášen stát Izrael, který byl okamžitě napaden armádami Egypta, Jordánska, Iráku a Sýrie. Dunkelman se rozhodl bojovat za Izrael, neboť té v době izraelské armádě chyběli důstojníci s bojovými zkušenostmi. Izraelský armádní velitel Jicchak Rabin ho po příjezdu jmenoval jako plánovacího důstojníka do velitelství.
Dunkelman zpočátku převzal velení minometné jednotky Mahal, což byla legie židovských a křesťanských zahraničních dobrovolníků bojujících za Izrael. Zúčastnil se vojenských operací Harel, Jevusey a hrál důležitou roli při plánování Derech Barma - výstavby silnice, která vedla k prolomení blokády Jeruzaléma. Zúčastnil se tak bojů o Jeruzalém, který byl obléhán Jordánci téměř od začátku války. Krátce nato se stal velitelem 7. brigády - nejznámější obrněné brigády v zemi. Pod jeho velením byl zastaven syrský postup a znovu dobyta většina horní části západní Galileje.
Se svou brigádou se Dunkelman zúčastnil operace Dekel ru en, během níž bylo obsazeno město Nazaret.[8][9] Byl mezi těmi, kdo podepsali s obyvateli Nazaretu dokument o odevzdání města izraelské armádě. Krátce po jeho dobytí obdržel rozkaz od generála Chajima Laskova vyhnat palestinské civilní obyvatelstvo z města, což odmítl provést.[10][11] Dunkelmanův argument, že vyhnání převážně křesťanskýchPalestinců z Nazaretu by poškodilo vztahy s drtivou většinou křesťanských národů, zřejmě přispělo k tomu, že nakonec evakuováni nebyli.[12]
Během války se Dunkelman seznámil s desátnicí izraelské armády Yael Lifshitzovou a oženil se s ní. Svatba se konala v listopadu 1948 a kanadský parlament odhlasoval udělení kanadského občanství pro Yael. Manželé Dunkelmanovi měli šest dětí - čtyři dcery a dva syny.
Civilní kariera
Po válce se manželé Dunkelmanovi vrátili do Toronta a pustili se do rodinného podnikání. V roce 1967 jej prodali společnosti Dylex Limited, neboť Dunkelman z přepracování dostal infarkt. Postupně pak začal provozovat bývalou otcovu společnost Tip Top Tailor a později se stal vývojářem. Mezi jeho projekty patřilo Cloverdale Mall a Constellation Hotel, později přejmenovaný na Regal Constellation Hotel.
Byl také jedním ze zakladatelů Island Yacht Clubu v roce 1951. Stalo se tak po odmítnutí jeho přijetí do Royal Canadian Yacht Club kvůli tomu, že byl Žid.
Jeho skutečnou vášní však bylo umění a jeho sběratelství. V roce 1967 se ženou založili Dunkelman Gallery v Torontu, která se stala známou svou sbírkou děl kanadských i zahraničních umělců. V září 1969 například vystavila osobní archeologickou sbírku izraelského ministra obrany - generála Moše Dajana, která se skládala převážně z umění ze starověkéhoKanaánu a Fénicie.
V roce 1973 se slavilo 25. výročí 7. tankové brigády, kam byl Dunkelman pozván jako čestný host. V roce 1976 vyšla jeho kniha Dvojí občanství, ve které se Dunkelman představuje jako kanadský patriot a zároveň vlastenec židovského národa a Státu Izrael.
Dunkelman žil v Torontu až do své smrti 11. června 1997, kdy mu bylo 84 let. Jeho manželka Yael jej přežila téměř o dvacet let a zemřela v roce 2016.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ben Dunkelman na anglické Wikipedii.
↑Hammond, Karen; Old Times: Leaders and Legends; Winter/Spring 2007; p. 32
↑biographical entry in Dunkelman, Benjamin - the Canadian Encyclopedia [online]. [cit. 2011-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-06.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ALLAN, Levine. Ben Dunkelman [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HAUCH, Valerie. The life of Toronto's Benjamin Dunkelman, decorated war veteran and one-time Tip Top Tailors heir. www.thestar.com. Toronto Star, 5 October 2017. Dostupné online [cit. 2 July 2020].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Dunkelman, Ben (1984). Dual Allegiance: An autobiography, Goodread Biography. ISBN0-88780-127-7
↑Toronto's Jewish War Heroes [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Granatstein, Jack & Morton, Desmond Canada and the Two World Wars, Toronto: KeyPorter, 2003 page 308
↑According to Ben-Gurion's War Diary, Vol. II, these orders came from Moshe Zalitzky (Carmel), quoted in Gelber, Yoav (2006), Palestine 1948, Sussex Academic, Brighton, ISBN1-84519-075-0, p. 166.
↑Morris, Benny (2004). The Birth of the Palestinian Refugee Problem Revisited. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN0-521-00967-7, pp. 419–20.
↑Kidron, Peretz (1988). Truth Whereby Nations Live. In Edward Said and Christopher Hitchens (Eds.). Blaming the Victims: Spurious Scholarship and the Palestinian Question Verso. ISBN1-85984-340-9, pp. 86, 87.
↑Haiduc-Dale, Noah Arab Christians in British Mandate Palestine: Communalism and Nationalism, 1917-1948, Edinburgh: Edinburg University Press, 2013 p.186