Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Ben Dunkelman

Ben Dunkelman
Ben Dunkelman (1948)
Ben Dunkelman (1948)
Narození26. června 1913
Toronto
Úmrtí11. června 1997 (ve věku 83 let)
Toronto
Alma materHornokanadská kolej
Povolánívoják a důstojník
OceněníŘád za vynikající službu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benjamin "Ben" Dunkelman, v Izraeli se jmenoval Benjamin Ben-David, (26. června 1913 Toronto – 11. června 1997 Toronto) byl kanadský židovský důstojník, který za druhé světové války sloužil v kanadské armádě a v roce 1948 v Izraelských obranných silách v první arabsko-izraelské válce.

Dunkelman byl za své vojenské činy velmi uznávaný a získal řadu vyznamenání. Na jeho počest je most na libanonské hranici pojmenovaný Gešer Ben. Jeho příběh vypráví film Ben Dunkelman: Zdráhavý válečník. Izraelský básník David Blum mu věnoval svou báseň. V roce 2009 Dunkelmanovu autobiografii Dvojí život přeložil Mark Dubinsky do ruštiny.

Mládí

Benjamin Dunkelman se narodil v kanadském městě Toronto do rodiny židovských přistěhovalců z města Makov (dnešní Maków Mazowiecki v Polsku). Jeho otec David Dunkelman byl zakladatel kanadského maloobchodního řetězce pro výrobu pánské módy Tip Top Tailors[1] a jeho matka Rose byla oddanou sionistkou[2] a prezidentkou severoamerické ženské sionistické organizace Hadassah. On a jeho sourozenci vyrostli severovýchodně od Toronta na panství Sunnybrook Farm (nyní Sunnybrook Medical Centre), které postavil jejich bohatý otec.[3]  

Dunkelman navštěvoval Upper Canada College v Torontu a byl známý svým aktivním společenským životem. Vynikal v kopané a v jízdě na své jachtě po jezeře Ontario. V roce 1931 donutily finanční ztráty způsobené Velkou hospodářskou krizí jeho otce prodat farmu Sunnybrook.[4]

V 18 let odešel Dunkelman, inspirován sionistickou výchovou své matky, pracovat do kibucu v Palestině, která v té době byla spravována Velkou Británií pod mandátem Společnosti národů. V kibucu pracoval jako ozbrojený hlídač šomer, jehož povinností bylo chránit kibuc před nájezdníky. V roce 1932 se vrátil do Toronta, aby pomohl svému otci. Koncem roku 1935 odjel znovu do Palestiny, aby zde založil nové osady.

Vojenská kariéra

Služba v kanadské armádě

Kanadští vojáci se vyloďují na pláži Juno Beach

V roce 1939 po vypuknutí druhé světové války se Dunkelman pokusil narukovat do královského kanadského námořnictva Royal Canadien Navy (RCN), ale antisemitismus převládající v námořnictvu mu v tom zabránil.[5] Narukoval proto jako vojín do The Queen's Own Rifles of Canada (Královský vlastní pluk Kanady)[6] a postupně zde dosáhl hodnosti majora. Zúčastnil se nebo viděl těžké boje v severní Francii, Belgii, Nizozemsku a Německu. Zúčastnil se krvavé bitvy u Caen, operace Falaise a bitvy na Šeldě, která vedla k osvobození Antverp.Dne 6. června v roce 1944 se Dunkelman jako velitel roty zúčastnil vylodění v Normandii na pláži Juno Beach.[7]  

Dunkelmanova služba u pluku byla oceněna řadou vyznamenání. Za svou účast v Hochwaldské kampani mu byl například udělen britský řád za vynikající službu. Po válce mu bylo nabídnuto velení 1. praporu královského vlastního pluku, ale odmítl a vrátil se do Toronta, kde pokračoval v rodinném podnikání.

Služba v izraelské armádě

Památník Mahal zahraničním vojákům bojujícím za Izrael (Šaar ha-Gaj)

Dne 14. května 1948 byl vyhlášen stát Izrael, který byl okamžitě napaden armádami Egypta, Jordánska, Iráku a Sýrie. Dunkelman se rozhodl bojovat za Izrael, neboť té v době izraelské armádě chyběli důstojníci s bojovými zkušenostmi. Izraelský armádní velitel Jicchak Rabin ho po příjezdu jmenoval jako plánovacího důstojníka do velitelství.

Dunkelman zpočátku převzal velení minometné jednotky Mahal, což byla legie židovských a křesťanských zahraničních dobrovolníků bojujících za Izrael. Zúčastnil se vojenských operací Harel, Jevusey a hrál důležitou roli při plánování Derech Barma - výstavby silnice, která vedla k prolomení blokády Jeruzaléma. Zúčastnil se tak bojů o Jeruzalém, který byl obléhán Jordánci téměř od začátku války. Krátce nato se stal velitelem 7. brigády - nejznámější obrněné brigády v zemi. Pod jeho velením byl zastaven syrský postup a znovu dobyta většina horní části západní Galileje.

Se svou brigádou se Dunkelman zúčastnil operace Dekel ru en, během níž bylo obsazeno město Nazaret.[8][9] Byl mezi těmi, kdo podepsali s obyvateli Nazaretu dokument o odevzdání města izraelské armádě. Krátce po jeho dobytí obdržel rozkaz od generála Chajima Laskova vyhnat palestinské civilní obyvatelstvo z města, což odmítl provést.[10][11] Dunkelmanův argument, že vyhnání převážně křesťanských Palestinců z Nazaretu by poškodilo vztahy s drtivou většinou křesťanských národů, zřejmě přispělo k tomu, že nakonec evakuováni nebyli.[12]

Během války se Dunkelman seznámil s desátnicí izraelské armády Yael Lifshitzovou a oženil se s ní. Svatba se konala v listopadu 1948 a kanadský parlament odhlasoval udělení kanadského občanství pro Yael. Manželé Dunkelmanovi měli šest dětí - čtyři dcery a dva syny.

Civilní kariera

Po válce se manželé Dunkelmanovi vrátili do Toronta a pustili se do rodinného podnikání. V roce 1967 jej prodali společnosti Dylex Limited, neboť Dunkelman z přepracování dostal infarkt. Postupně pak začal provozovat bývalou otcovu společnost Tip Top Tailor a později se stal vývojářem. Mezi jeho projekty patřilo Cloverdale Mall a Constellation Hotel, později přejmenovaný na Regal Constellation Hotel.

Byl také jedním ze zakladatelů Island Yacht Clubu v roce 1951. Stalo se tak po odmítnutí jeho přijetí do Royal Canadian Yacht Club kvůli tomu, že byl Žid.

Jeho skutečnou vášní však bylo umění a jeho sběratelství. V roce 1967 se ženou založili Dunkelman Gallery v Torontu, která se stala známou svou sbírkou děl kanadských i zahraničních umělců. V září 1969 například vystavila osobní archeologickou sbírku izraelského ministra obrany - generála Moše Dajana, která se skládala převážně z umění ze starověkého Kanaánu a Fénicie.

V roce 1973 se slavilo 25. výročí 7. tankové brigády, kam byl Dunkelman pozván jako čestný host. V roce 1976 vyšla jeho kniha Dvojí občanství, ve které se Dunkelman představuje jako kanadský patriot a zároveň vlastenec židovského národa a Státu Izrael.

Dunkelman žil v Torontu až do své smrti 11. června 1997, kdy mu bylo 84 let. Jeho manželka Yael jej přežila téměř o dvacet let a zemřela v roce 2016.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ben Dunkelman na anglické Wikipedii.

  1. Hammond, Karen; Old Times: Leaders and Legends; Winter/Spring 2007; p. 32
  2. biographical entry in Dunkelman, Benjamin - the Canadian Encyclopedia [online]. [cit. 2011-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-06. 
  3. ALLAN, Levine. Ben Dunkelman [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné online. 
  4. HAUCH, Valerie. The life of Toronto's Benjamin Dunkelman, decorated war veteran and one-time Tip Top Tailors heir. www.thestar.com. Toronto Star, 5 October 2017. Dostupné online [cit. 2 July 2020]. 
  5. Dunkelman, Ben (1984). Dual Allegiance: An autobiography, Goodread Biography. ISBN 0-88780-127-7
  6. Toronto's Jewish War Heroes [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné online. 
  7. Granatstein, Jack & Morton, Desmond Canada and the Two World Wars, Toronto: KeyPorter, 2003 page 308
  8. According to Ben-Gurion's War Diary, Vol. II, these orders came from Moshe Zalitzky (Carmel), quoted in Gelber, Yoav (2006), Palestine 1948, Sussex Academic, Brighton, ISBN 1-84519-075-0, p. 166.
  9. Kidron, Peretz (1988). Truth Whereby Nations Live. In Edward Said and Christopher Hitchens (Eds.). Blaming the Victims: Spurious Scholarship and the Palestinian Question Verso. ISBN 1-85984-340-9, p. 87.
  10. Morris, Benny (2004). The Birth of the Palestinian Refugee Problem Revisited. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 0-521-00967-7, pp. 419–20.
  11. Kidron, Peretz (1988). Truth Whereby Nations Live. In Edward Said and Christopher Hitchens (Eds.). Blaming the Victims: Spurious Scholarship and the Palestinian Question Verso. ISBN 1-85984-340-9, pp. 86, 87.
  12. Haiduc-Dale, Noah Arab Christians in British Mandate Palestine: Communalism and Nationalism, 1917-1948, Edinburgh: Edinburg University Press, 2013 p.186

Související články

Kembali kehalaman sebelumnya