Útočné pušky se počínaje automatem Fjodorova přes Stg 44 a masově vyráběnými AK-47 či M16 staly ve druhé polovině 20. století hlavními zbraněmi pěchoty namísto dosavadních opakovacích a samonabíjecích pušek. Útočné pušky sice nenabízejí dostřel zbraní na puškový náboj, ale díky méně výkonnému střelivu a menšímu zpětnému rázu umožňují kontrolovanou střelbu dávkou.
Navzdory trendu k přechodu na menší ráži jako je 5,56 × 45 mm NATO nebo „východní“ 5,45 × 39 mm přijaly v období studené války některé státy do výzbroje moderní samočinné (automatické) pušky ráže 7,62 × 51 mm NATO. Ty sice neumožňovaly kontrolovanou střelbu dávkou, resp. zvládnutí střelby dávkou vyžadovalo zkušeného střelce (proto byly některé z nich jen samonabíjecí), ale nabízely větší dostřel a lepší průbojnost.
K určité renesanci bitevních pušek došlo na základě zkušeností z protipovstaleckých a protiteroristických operací, kdy dochází k přestřelkám na delší vzdálenost (například v horách), případně je nutné eliminovat protivníka v neprůstřelné vestě. Nedostatečné výkony útočných pušek ráže 5,56 mm vedly ke znovuzavedení zbraní kalibru 7,62 mm. V roce 2018 pak americká armáda oznámila záměr přejít do budoucna na ráži 6,8 mm.[4]
Mezi nejnovější bitevní pušky představené v roce 2018 patří CZ BREN 2 BR (BR – Battle Rifle)[5] či AK-308 (ráže .308 Winchester, resp. 7,62 × 51 mm NATO).[3]
Odkazy
Reference
↑LEIGH, Neville. Ruční zbraně jednotek speciálních sil 2001–2015. Praha: Grada Publishing, 2017. 272 s. ISBN978-80-271-0329-4. Kapitola Bitevní pušky, pušky pro speciální určení a pušky pro přesnou střelbu DMR, s. 165.
↑ ab CZ BREN 2 BR – první pohled. Střelecká revue. 2018, roč. 50, čís. 11, s. 56–57. ISSN0322-7650.
↑GROHMANN, Jan. Konec karabin M4 a kulometů M249: Americká armáda přechází k ráži 6,8 mm. Armádní noviny [online]. 2018-10-18 [cit. 2018-11-08]. Dostupné online.