Bitva u Kehry

Bitva u Kehry
konflikt: Estonská osvobozenecká válka
Trvání	4. ledna 1919
Místo	Kehra, Vikipalu
Výsledek	Estonské vítězství, zastavení bolševického postupu a zahájení protiofenzívy
Strany
Estonsko Estonsko Sovětské Rusko
Velitelé
kpt. Anton Irv M. Vasiljev (?)
Síla
40 mužů obrněný vlak ±600 mužů 4 děla 13 kulometů
Ztráty
beze ztrát ±80 padlých
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Kehry (estonsky Kehra lahing), též bitva u Arudevahe (Arudevahe lahing) či bitva u Laane a Arudevahe (Laane-Arudevahe lahing^[1]) byla průlomovou vojenskou akcí Estonské osvobozenecké války.

O svou novodobou suverenitu muselo Estonsko bojovat postupně proti silám Německého císařství, Sovětského Ruska a Spojeného baltského vévodství. Když se po kapitulaci Německa začaly v listopadu 1918 začaly německé jednotky stahovat z Pobaltí, zahájilo Sovětské Rusko rozsáhlou ofenzívu proti Pobaltí, v jejímž rámci 28. listopadu sovětská armáda vstoupila na estonské území.

Protože proti dvěma plně vyzbrojeným sovětským divizím o celkové síle 12 000 mužů stálo zprvu jen 2 000 lehce vyzbrojených vojáků vznikajících estonských branných sil, podařilo se sovětům během několika týdnů dobýt celé východní a jihovýchodní Estonsko. Za této situace byl 23. prosince 1918 jmenován vrchním velitelem estonských ozbrojených sil generál Johan Laidoner, který od estonské vlády obdržel zvláštní pravomoci k provedení všeobecné mobilizace a válečných rekvizic.

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

3. ledna 1919 se estonským obráncům konečně podařilo zastavit postup fronty směrem na Tallinn, když odrazili útočící bolševiky u Valkly poblíž Kuusalu. Bolševické vedení se rozhodlo pokusit se okamžitě o průlom o něco jižněji, v oblasti Kehry, kam se při ústupu přesunul štáb 1. estonské divize.^[2]

Útok bolševiků začal 4. ledna ráno, a odpoledne se zdálo, že počtem i výzbrojí slabší obránci budou muset přece ustoupit. Tehdy dorazil z týlu do Kehry opravený 1. obrněný vlak pod vedením kapitána Antona Irva, který se rozhodl k okamžitému útoku.^[2]

Vlak osazený čtyřiceti muži vyrazil po trati dále směrem na Aegviidu, odkud se blížily bolševické oddíly. Podél trati postupoval 2. prapor Tarbatského pluku, tvořeného převážně estonskými komunisty bojujícími na ruské straně. Vlak vjel do jejich linií po šesté hodině večerní přibližně pět kilometrů od Kehry, poblíž vesnice Vikipalu, na pastvinách mezi usedlostmi Laane a Arudevahe.^[2][1]

Objevení obrněného vlaku útočníky naprosto překvapilo, a když se ocitli pod jeho palbou, dali se na zmatený útěk lesem zpět směrem k Aegviidu. Na sněhu zůstalo ležet přibližně 80 mrtvých bolševiků. 21 těl Estonci následně pohřbili do hromadného hrobu.^[2][3]

Zpráva o úspěšném protiútoku u Kehry se bleskově rozšířila mezi obránci po celé frontě a výrazně pozvedla náladu a odhodlání estonských vojáků.^[2]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

• MAIDE, Jaan. Ülevaade Eesti vabadussõjast. [s.l.]: Kaitseliidu kirjastus, 1933. S. 182. (estonsky) 
• KRÖÖNSTRÖM, Mati. Eesti sõjaväe juhtivkoosseis Vabadussõjas 1918–1920. Tartu: Tartu Ülikooli kirjastus, 2008. ISBN 978-9949-19-036-2. S. 100. (estonsky) 

• KALJUVEE, Gertrud. 92 aastat Kehra lahingust. Sõnumitooja : Ida-Harjumaa nädalaleht. 2011-01-05. Dostupné online [cit. 2012-09-26]. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.