Burundi, plným názvem Burundská republika, je stát ve střední Africe. Burundi hraničí na severu s Rwandou, na západě s Demokratickou republikou Kongo a na východě a jihu s Tanzanií. Jihozápadní hranice státu je tvořena jezerem Tanganika. Hlavním městem Burundi je Gitega,[2] země je administrativně rozčleněna na 17 provincií. Ekonomickým centrem je bývalé hlavní město Bujumbura.
Dějiny
Předkoloniální období
14. století: Příchod pasteveckého kmene Hutu a jejich usazení v oblasti. Pygmejové (předchůdci dnešního etnika Batwa) žili na území dnešního Burundi pravděpodobně již před Hutuy. Kulturně i jazykově si Hutuové Pygmeje podmanili.
15.–19. století: Příchod pasteveckých Tutsiů; nastolení feudálního zřízení a systému kast založeného na vlastnictví dobytka. Politická dominance Hutuů. Feudální společnost byla řízena králem, mwami. Politické a sociální struktury nebyly tak pevné jako v sousední Rwandě. Král nedisponoval absolutní mocí a rozličné královské klany, ganwa, se snažily převzít moc do svých rukou. Ve srovnání s Rwandou docházelo v Burundi také k častějším sňatkům mezi Hutuy a Tutsii, a Hutuové se zde všeobecně těšili větší hospodářské nezávislosti. Svým přístupem k jezeru Tanganika a blízkostí k významné obchodní stezce spojující střední Afriku se Zanzibarem byla výhodná poloha Burundi ještě více zdůrazněna.
První světová válka: Ovládnutí obou zemí belgickými vojsky, s pomocí Britů, a ustavení společného území „Ruanda-Urundi“. Hlavním městem se stala Usumbura (dnešní Bujumbura) se strategickou polohou na břehu jezera Tanganika.
1925: Belgičané zavedli režim nepřímé vlády zvýhodňující aristokratické Tutsie. Rozštěpení mezi oběma etnickými skupinami bylo institucionalizováno a etnický původ se stával jedním z kritérií identifikace v administrativních záležitostech.
1959: Příliv tutsijských uprchlíků ze sousední Rwandy v reakci na tamější krvavé masakry.
Říjen 1961: Vražda dědice trůnu, prince Louise Rwagasore, který zastával účast všech skupin ve vládě. Princ Rwagasore byl zavražděn nedlouho po premiérovi Pierre N’Gendandunwe (Hutu); tyto události předznamenaly počátek politické nestability v zemi, která vyústila v řadu státních převratů vedených militantními Tutsii, povstání Hutuů a následné rozsáhlé masakry obyvatel (1965, 1972, 1988 a 1992).
1966: Mwambutsa vystřídán na trůnu svým synem Ntaré V., který byl ve stejném roce sesazen vojenským převratem vedeným Michelem Micombero, též tutsijského původu.
1972: Vražda krále Ntaré V. následována masakry, při kterých zahynulo na 200 000 obyvatel. Masakry byly zahájeny na jihu země v provincii Bururi (vraždy tisíců Tutsiů), v následných protiútocích byli cílení zejména vzdělaní Hutuové, jejich oběti byly počítány na desetitisíce.
1976: Převzetí moci v krvavém převratu Jean-Baptiste Bagazou. Přestože Bagaza vládl vojenským režimem dominovaným Tutsii, přispěl zemi prosazením pozemkové reformy, reformou volebního systému a národním usmířením.
1981: Vyhlášení nové ústavy zajišťující vládu jedné strany.
1984: J.-B. Bagaza zvolen prezidentem, jakožto jediný kandidát. Následně po svém zvolení Bagaza započal éru potlačování náboženských aktivit a zatýkání členů politické opozice.
1987: Bagaza svržen majorem Pierrem Buyoyou. Buyoya posléze rozpustil opoziční politické strany, zrušil platnost ústavy z roku 1981 a zřídil vlastní vládnoucí stranu Military Committee for National Salvation (CSMN). Během následujícího roku se Burundi stalo svědkem rostoucího napětí mezi vládnoucími Tutsii a většinovými Hutuy, které vyústilo v krvavé střety mezi armádou, hutuskou opozicí a tutsijskými radikály. Během tohoto období přišlo o život až 150 tisíc lidí a desítky tisíc dalších uprchli z Burundi do sousedních zemí. Buyoya sestavil výbor pověřený vyšetřováním příčin nepokojů a vypracoval chartu pro demokratickou reformu.
Srpen 1988: Masakry několik stovek Tutsiů na severu země (provincie Marangara a Ntega), které byly tvrdě opětovány – výsledkem bylo 20 000 obětí z řady Hutuů.
1991: Buyoya schválil novou ústavu zajišťující mnohostrannou a neetnickou vládu a parlament.
Občanská válka (1993–2005)
Náměstí svobody a památník ve městě Bujumbura.
1993: Melchior Ndadaye zvolen prvním burundským prezidentem hutuského původu (strana FRODEBU). Ještě téhož roku byl Ndadaye zavražděn frakcemi Tutsii ovládané armády. Země je zchvácena občanskou válkou.
1994: FRODEBU se znovu dostala k moci, v lednu roku 1994 byl prezidentem zvolen Cyprien Ntaryamira. Bezpečnostní situace se nicméně nadále zhoršovala. V dubnu 1994 byl prezident Ntaryamira sestřelen v letadle společně se svým rwandským protějškem, prezidentem Juvénalem Habyarimanou. Tato událost předznamenala počátek genocidy menšinových Tutsiů v sousední Rwandě zatímco v Burundi Ntaryamirova smrt vedla k vyhrocení násilí a nepokojů, které ovšem nevedly k hromadným masakrům jako v případě Rwandy. 8. dubna 1994 byl na čtyřleté období jmenován prezidentem Sylvestre Ntibantunganya, nicméně bezpečnostní situace v zemi se nadále zhoršovala, dále umocněna přílivem rwandských uprchlíků a aktivitami ozbrojených skupin Hutů a Tutsiů.
1996: Vláda svržena v povstání vedeným bývalým prezidentem P. Buyoyou. Občanská válka pokračovala i nadále přes úsilí mezinárodního společenství o mírový proces.
1998: Buyoya oficiálně jmenován prezidentem. Schválena přechodná ústava.
2000: Dohoda podepsána mezi vládou a třemi tutsijskými skupinami, dvě hlavní hutuské skupiny se k dohodě nepřipojily.
Říjen 2001: Ustavena společná vláda (přechodná) Hutů a Tutsiů jako výsledek mírových vyjednávání vedených pod patronátem Nelsona Mandely. Hlavní rebelská skupina však příměří odmítla a boje opět získávaly na síle.
Prosinec 2001: Na 500 hutuských rebelů zabito příslušníky burundské armády v okolí Bujumbury.
Leden 2002: Jean Minani, představitel nejvýznamnější hutuské strany Frodebu, zvolen prezidentem přechodného národního shromáždění.
Červenec 2002: Obnovení bojů oddálilo plánované mírové pohovory. Podle armády bylo zabito na 200 hutuských povstalců.
Prosinec 2002: Vláda podepsala příměří s rebely z FDD v rámci mírových jednání v Tanzanii. O měsíc později však opět propukly boje.
Červenec 2003: Na 300 rebelů a 15 vládních vojáků zabito při útocích v Bujumbuře. Tisíce lidí opustily domovy.
Listopad 2003: Prezident Ndayizeye a představitel FDD Pierre Nkurunziza podepsali dohodu o ukončení občanské války na summitu vedoucích afrických představitelů v Tanzanii.
2004: Ustavena nová národní armáda. Nkurunziza byl spolu s několika dalšími představiteli FDD jmenován do ministerské funkce. Menší hutuská rebelská skupina, Forces for National Liberation (FNL), zůstala aktivní.
Červen 2004: Mírové síly OSN převzaly dohled nad průběhem mírového procesu od vojsk Africké Unie.
Srpen 2004: Hutuští rebelové zavraždili na 160 konžských Tutsiů v uprchlickém táboře nedaleko hranice s DR Kongo. Rebelská skupina FNL přiznala zodpovědnost za masakr.
Prosinec 2004: Vláda a OSN zahájily proces demobilizace a odzbrojování.
Leden 2005: Prezident podepsal zákon týkající se utvoření nové národní armády, která má být nadále složena z vládních sil a rebelských skupin, s výjimkou FNL.
Srpen 2005: Pierre Nkurunziza, Hutu ze strany FDD, zvítězil v prezidentských volbách. FDD zvítězila v parlamentních volbách v červnu téhož roku.
8. červen 2020: Pierre Nkurunziza zemřel na infarkt.
Období po občanské válce
Pohled na hlavní město Bujumbura v roce 2006.
Duben 2006: Odvolán zákaz nočního vycházení uvalený na počátku 70. let.
Září 2006: Podepsání mírové dohody mezi vládou a poslední rebelskou skupinou FNL v Tanzanii.
Prosinec 2006: Konec mandátu mírových sil OSN (ONUB), které vystřídal od ledna 2007 integrovaný úřad OSN (BINUB).
Červenec 2007: Vedoucí představitelé FNL poněkolikáté opustili speciální monitorovací výbor, což vyvolalo obavy z obnovení násilí.
Září 2007: V boji znepřátelených frakcí FNL v Bujumbuře bylo zabito 20 bojovníků. Rabování na SZ země.
Prosinec 2007: Francouzská humanitární organizace ACF se stáhla ze země po zavraždění jedné ze svých pracovnic.
Únor 2008: Vládnoucí strana CNDD-FDD ztratila většinu v parlamentu, jenž se stal neakceschopným, což vedlo ke zhoršení bezpečnostní situace v zemi. Opozičním poslancům bylo vyhrožováno. Poslali tedy dopis generálnímu tajemníkovi OSN, ve kterém ho žádali o politickou a bezpečnostní ochranu.
Prosinec 2018: Novým hlavním městem se stala Gitega[3] ležící v centru země.
Burundská vlajka je tvořena listem o poměru stran 3:5, který je úhlopříčným křížem rozdělen na čtyři pole (trojúhelníky) – žerďový a vlající zelené, horní a dolní červené. Uprostřed je bílé, kruhové pole se třemi červenými, zeleně lemovanými, šesticípými hvězdami (1+2).
Burundský státní znak je v ústavě (velmi stručně) popsán jako štít se lví hlavou a třemi kopími, vše obklopeno národním mottem ve francouzštině – Unité, Progrès, Justice (českyJednota, pokrok, spravedlnost). Podoba znaku není zřejmě stanovena, a proto existovalo v průběhu let několik, mírně se lišících variant.
Burundská hymna je píseň Burundi Bwacu (českyNaše Burundi). Text hymny byl napsán skupinou vedenou katolickým knězem Jeanem-Baptistou Ntahokajou, hudbu složil Marc Barengayabo.
Geografie
Mapa Burundi
Burundi je vnitrozemský stát s tropickým podnebím se dvěma výraznými obdobími dešťů. Území Burundi se rozkládá v nadmořské výšce výšce mezi 800 m a 2000 m, přičemž nejvyšší hora Heha dosahuje 2670 metrů. Díky této vysoké nadmořské výšce je zde relativně příznivé klima a to i přesto, že Burundi leží kousek od rovníku. Jsou zde tak příznivé podmínky pro zemědělství, což sebou ovšem nese masivní kácení lesů.
Burundi je prezidentská republika. Hlavou státu a jeho výkonnou složkou je prezident. Prezident je volen přímo voliči na pětileté funkční období, přičemž může být zvolen max. dvakrát za sebou (podle ústavy z roku 2005 mohl být první prezident po skončení občanské války z let 1993–2005 zvolen parlamentem a to min. ⅔ hlasů). Prezident dále jmenuje ministry a svého viceprezidenta, kterého ovšem musí schválit parlament.
Parlament je dvoukomorový a skládá se z Národního shromáždění a Senátu. Národní shromáždění má min. 100 členů, z nichž 60 % je vyhrazeno pro Huty a 40 % pro Tutsije. Členové parlamentu jsou voleni přímou volbou na 5 let. Senát má 54 členů (17 Hutuů a 17 Tutsiů, vždy 2 z jedné provincie, zbývající místa jsou rezervována pro zástupce dalších etnických menšin a také bývalé prezidenty). Členové senátu jsou voleni nepřímo na pětileté funkční období. V obou komorách parlamentu obsazují 3 místa Twaové a zároveň je nejméně 30 % míst rezervováno pro ženy.
Dne 13. května 2015 se část armády pokusila o státní převrat. Šlo o reakci na oznámení prezidenta Pierra Nkurunziza, že se hodlá ucházet o třetí zvolení do čela republiky.[4] Po dvou dnech bojů se pučisté 15. května vzdali a prezident se vrátil do země. Počet obětí není znám, ale před boji uprchlo do sousedních zemí více než 100 tisíc lidí.[zdroj?]
Burundi je rozděleno 18 provincií (provincie), ty se dále děli do komun (commune) a obvodů (colline). Městem s největším počtem obyvatel je bývalé hlavní město Bujumbura. Mezi další významná města patří hlavní město Gitega, Muyinga, Ngozi a Ruyigi.
Burundi je málo rozvinutý zemědělský stát, který je do značné míry závislý na zahraniční pomoci. Více než 50 % obyvatel žije pod hranicí chudoby. Burundi má dokonce nejnižší HDP/obyv. na světě (90 USD, 2007).
Více než 90 % obyvatel pracuje v zemědělství. Nejdůležitější exportní plodinou je káva. Dalšími významnými zemědělskými produkty jsou čaj, bavlna, banány, maniok, sladké brambory, čirok, kukuřice, hovězí maso, či mléko. Ekonomická situace státu je značně závislá na úrodě a na cenách těchto zemědělských plodin (především káva a čaj) na světových trzích.
Zpracovatelský průmysl je až na několik výjimek (přikrývky, obuv, mýdla) málo rozvinutý. Většina spotřebního zboží se tak musí dovážet.
Země má přes 12 000 km silnic, z nichž je pouze 1 200 km asfaltovaných. Vodní doprava je provozována na jezeru Tanganika. Nejdůležitější přístav je pak v největším městě Bujumbuře, kde se také nachází jediné mezinárodní letiště v zemi. Kromě něj je v zemi ještě 7 menších letišť. V Burundi zcela chybí železniční síť.
Demografie
Skupina žen v Burundi vede kozy.
Dle Populačního fondu OSN (UNFPA)[5] se počet obyvatel Burundi pohybuje okolo 7,5 milionu. Burundi má 2. nejvyšší hustotu obyvatel v Subsaharské Africe (po Rwandě). Růst obyvatelstva dosahuje 3,4 %, přičemž jedna žena má za život průměrně 6,8 dětí. Vysoké jsou i míry mateřské (10 promile) a kojenecké úmrtnosti (10,2 promile). Předpokládaná délka dožití se u mužů očekává necelých 51 let a u žen něco málo přes 52 let. Velkým problémem pro zemi stále zůstává velký počet lidí nakažených HIV/AIDS (250 tis., 2003). Jedním z důsledků je pak nevyrovnaná věková struktura obyvatelstva. Do kategorie 0–14 let patří 46 % obyvatel, do kategorie 15–64 let 51 % obyvatel a do kategorie nad 65 let pouze 3 % obyvatel. Gramotných je pouze kolem 60 % obyvatelstva starších 15 let (67 % mužů, 52 % žen).
Opakované kmenové války jsou vyvolávány tradiční nadvládou menšinového kmene Tutsiů, vysokých lidí původem z Etiopie a Ugandy, nad vzrůstem menšími příslušníky většinového kmene Hutuů. Hutuové tvoří 85 % obyvatelstva, zatímco Tutsiové pouze 14 %. Původní obyvatelé – pygmejští Twaové – zastupují dnes pouhé 1 % obyvatelstva.
Třináct let trvající občanská válka (1993–2005) měla na svědomí 300 000 lidských životů. V současnosti Burundi čelí vážným problémům způsobených rozsáhlými populačními přesuny svého obyvatelstva, jak v rámci země (asi 140 tis.), tak i v sousedních zemích (především v Tanzanii, kolem 50 tis.).
Jazyky
V Burundi jsou používány dva oficiální jazyky – Kirundi, jazyk ze skupiny bantu který je široce používán místním obyvatelstvem, a francouzština. Svahilština, jazyk obchodníků, je stejně jako francouzština používán především v Bujumbuře. Pozoruhodnou skutečností je používání stejného jazyka Kirundi oběma hlavními etnickými skupinami, Hutuy i Tutsii; taková jazyková homogenita je v regionu subsaharské Afriky jedinečná.
Náboženství
Převládajícím náboženstvím v Burundi je křesťanství, které vyznává 67 % obyvatelstva (katolíci 62 %, protestanti 5 %). 23 % obyvatel vyznává různá tradiční náboženství a zbývajících 10 % obyvatel jsou muslimové (především kolem města Bujumbury).
Podle statistiky z roku 2017 je náboženská příslušnost v Burundi následující: římští katolíci 58,6%, protestantské církve 35,3%, muslimové 3,4% (většina sunnitů), ostatní náboženství 1,3%, bez vyznání 1,4%.[6] Křesťanství se do Burundi v první apoštolské fázi christianizace Afriky nedostalo.[7] První zaznamenaná misie proběhla až v roce 1879. Větší a úspěšnější misie začaly působit v Burundi na začátku 20. století.[8] Christianizace regionu tedy proběhla až v pozdní druhé fázi christianizace subsaharské Afriky.[7]Islám se do země dostal s arabskými obchodníky na začátku 19. století.[9] Někteří křesťané (napříč denominacemi) vyznávají zároveň některé z lokálních tradičních náboženství (vícečetná náboženská identita), případně synkretismus křesťanství a tradičního náboženství. Rozšířen je kult předků, náboženské fenomény jako Nkisi Nkondi[10] a rozličná tradiční bantuská náboženství, jejichž společným jmenovatelem je víra v nejvyššího Boha.[11]
Reference
↑Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
↑Burundi names Gitega as new capital [online]. theeastafrican, 22-12-2018 [cit. 2018-12-25]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Burundi. [s.l.]: Central Intelligence Agency Dostupné online. (anglicky)
↑ abHAVELKA, Ondřej. Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality. Theologická revue. 2022, roč. 92, čís. 3, s. 291–309.
↑BONGMBA, Elias Kifon. Routledge Companion to Christianity in Africa. 1. vyd. London: Routledge, 2015. S. 365–367.
↑FALOLA, Toyin; JEAN-JACQUES, Daniel. Africa: An Encyclopedia of Culture and Society [3 volumes]: An Encyclopedia of Culture and Society. [s.l.]: ABC-CLIO 1415 s. Dostupné online. ISBN978-1-59884-666-9. (anglicky) Google-Books-ID: YjoVCwAAQBAJ.
Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Burundi Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
Bureau of African Affairs. Background Note: Burundi [online]. U.S. Department of State, 2011-06-03 [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
CIA. The World Factbook - Burundi [online]. Rev. 2011-07-08 [cit. 2011-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-28. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Nairobi. Souhrnná teritoriální informace: Burundi [online]. Businessinfo.cz, 2007-10-03 [cit. 2011-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-03.
EGGERS, Ellen Kahan; LEMARCHAND, René. Burundi [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)