Narodil se v Jeruzalémě a studoval v náboženských školách, ješivách a navštěvoval semináře pro učitele náboženství. V roce 1937 vstoupil do Irgunu a stal se velitelem jeruzalémského velitelství této sionistické podzemní organizace. V této době hrál rovněž jako fotbalový útočník za Bejtar Jeruzalém.[1] Elektrikářských znalostí, kterých nabyl, využíval k výrobě dopisových bomb, výbušných čokoládových bonboniér a výbušných svrchníků.[2] Byl zodpovědný za bombový útok na daňový úřad ze dne 26. února 1944.[3] Následně byl Brity internován v Africe, kde rovněž využil své elektrikářské schopnosti při pokusu o útěk.[4]
Ve volbách v roce 1969 byl zvolen poslancem Knesetu za stranu Gachal. Opětovně byl zvolen v letech 1973, 1977, 1981, 1984 a 1988, tedy do osmého až dvanáctého Knesetu (od roku 1977 však za stranu Likud, která byla následníkem Gachalu). Během sedmého a osmého Knesetu byl členem parlamentního finančního výboru a během osmého Knesetu též členem podvýboru pro armádní rozpočet. Během devátého až dvanáctého Knesetu byl členem výboru pro zahraniční a obranné věci a během dvanáctého Knesetu byl předsedou výboru pro bydlení.
V devatenácté až dvaadvacáté izraelské vládě zastával post ministra dopravy. Podporoval konsolidaci Izraelských drah se Správou přístavů.[5] V roce 1986 byl pozván na dopravní konvenci v Maroku a stal se tak prvním izraelským ministrem, který byl přizván na konferenci v arabské zemi, jiné než Egypt.[6] V roce 1987 hlasoval pro zákon, který měl udělit amnestii vězňům někdejšího židovského podzemí.[7] V dubnu 1992 rezignoval na svůj poslanecký mandát a stal se předsedou Správy letišť, kterým byl až do roku 1996. Zemřel roku 2015 ve věku 94 let.[8]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haim Corfu na anglické Wikipedii.
↑DAYAN, Shai. Team history [online]. Betar.net, 2004-07-08 [cit. 2010-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-18. (hebrejsky)
↑GOLAN, Zev. Free Jerusalem: Heroes, Heroines and Rogues Who Created the State of Israel. [s.l.]: Devora Publishing, 2003. ISBN1930143540. S. 136–137. (anglicky)
↑ETZIONI, Amir. Reforming Israel's seaports. Policy Studies. Červen 1999, čís. 41, s. 4. Dostupné v archivu pořízeném dne 15-08-2000. (anglicky)
↑MAHLER, Gregory S. Israel after Begin. New York: SUNY Press, 1990. ISBN079140367X. S. 165. (anglicky)
↑LUSTICK, Ian. For the Land and the Lord: Jewish Fundamentalism in Israel. [s.l.]: Council on Foreign Relations, 1988. Dostupné online. ISBN0876090366. S. 11. (anglicky)
