člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců člen stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
Chao Ťien-siou se narodila v listopadu1935 ve městě Čching-tao v provincii Šan-tung v dělnické rodině. Po jednom roce školní docházky se v devíti letech začala ucházet o práci v místních textilkách a ve třinácti letech byla přijata do státní továrny na bavlnu č. 6.[1] Byla výjimečně pracovitá a svou energii zaměřila na zvyšování produktivity a snižování plýtvání. Pozorovala a analyzovala pohyby nejproduktivnějších dělníků a propagovala jejich techniky mezi ostatními. Studovala také problém přetrhaných přízí a zjistila, že míru přetrhání lze podstatně snížit, pokud se místnost vyčistí.[1]
Její úsilí přitáhlo pozornost Čchen Šao-min, předsedkyně Všečínského odborového svazu textilních dělníků, a Čang Čchin-čchioua, náměstka ministra textilního průmyslu. Její inovace byla oficiálně nazvána „pracovní metoda Chao Ťien-siou“ a byla zavedena v textilkách po celé zemi. V roce 1951, ve svých 16 letech, byla vyznamenána jako národní vzorová pracovnice.[1] V roce 1954 vstoupila do Komunistické strany Číny, byla zvolena poslankyní Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, znovuzvolena 1959 a 1964)[2] a získala stipendium na Intenzivní střední škole pro dělníky a rolníky Čínské lidové univerzity v Pekingu, kterou dokončila v roce 1958. Poté nastoupila na Východočínský institut textilního inženýrství (nyní univerzita Tung-chua) v Šanghaji, kde pokračovala ve studiu. Po ukončení studia v roce 1962 se vrátila do továrny na bavlnu č. 6 v Čching-tao.[1]
V roce 1964 byla zvolena do ústředního výboru Komunistického svazu mládeže Číny. O rok později se stala zástupkyní vedoucího továrny na bavlnu č. 8 v Čching-tao a pokračovala v inovacích. V lepidle používaném k upevnění bavlněných vláken nahradila škrob řasami, čímž ušetřila velké množství obilí. Vylepšila také ventilační systém, aby snížila teplotu na pracovištích, čímž zlepšila pracovní prostředí pro dělníky i stroje.[1]
Když v roce 1966 začala kulturní revoluce, stala se předsedkyní revolučního výboru továrny na bavlnu č. 8 a fakticky stála v čele továrny.[1] Poté vstoupila do politiky a rychle stoupala v žebříčku. V roce 1967 se stala členkou a roku 1971 místopředsedkyní revolučního výboru města Čching-tao.[2] V roce 1972 byla zvolena předsedkyní odborů v Čching-tau a o rok později místopředsedkyní odborů provincie Šan-tung. V roce 1975 byla také zvolena do čela šantungské provinční federace žen.[1] Byla příkladem kádrů, kterým kulturní revoluce umožnila politický vzestup, když během revoluce byla snaha získat do politiky ženy a mladé lidi, původem dělníky a rolníky.[1]
Na rozdíl od mnoha jiných, kteří během kulturní revoluce vystoupali vzhůru, její kariéru konec kulturní revoluce negativně neovlivnil a postupovala i v následující reformní éře. Na XI. sjezdu KS Číny v srpnu 1977 byla zvolena členkou ústředního výboru KS Číny[1] (znovuzvolena na následujících sjezdech roku 1982, 1987, 1992 a 1997, do 2002).[3] V roce 1978 byla jmenována náměstkyní ministra textilního průmyslu a místopředsedkyní Všečínské federace žen (do 1983)[1] a v roce 1981 povýšila na ministryni textilního průmyslu (do 1987).[1] Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 byla zvolena kandidátkou sekretariátu ústředního výboru, v září 1985 se stala členkou sekretariátu[1] (do XIII. sjezdu v listopadu 1987).
↑ abcdefghijklmLEE, Lily Xiao Hong. Chen Congying. In: LEE, Lily Xiao Hong; STEFANOWSKA, A. D. Biographical Dictionary of Chinese Women. The Twentieth Century 1912-2000. Abington, Oxon: Routledge, 2015. ISBN0-7656-0043-9. S. 198–199. (anglicky)
↑ abBARTKE, Wolfgang. Who's who in the People's Republic of China. 2. vyd. München: K. G. Saur, 1987. Dostupné online. S. 135–136. (anglicky)
↑ abcChina Internet Information Center. Hao Jianxiu [online]. China Internet Information Center, 2003 [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. (anglicky)