Narodil se matce Anně Fialové (1871–??). Následující rok, po svatbě matky s továrním skladníkem Antonínem Černým (1866–??), ho otec legitimizoval.[1][2] Karel Černý byl jejich jediný syn. Manželství rodičů bylo později rozvedeno.[3]
V roce 1911 odešel do Vídně.[3] Zde studoval u malíře akvarelů Fritze von Lach (1868–1933), dále studoval v Mnichově a od roku 1913 žil v Paříži.[5] V roce 1914 zde vystavil své první dílo na Salonu nezávislých (Salon des indépendants) a již toto první veřejné vystoupení vzbudilo pozornost. Těsně před vypuknutím války cestoval po Francii, Belgii a Holandsku.
V cizinecké legii
Po vypuknutí první světové války se přihlásil jako dobrovolník do francouzské armády, ale místo proti Němcům byl proti své vůli odeslán do Afriky a nasazen v cizinecké legii v Alžírsku a Maroku. (Český tisk si povšiml v červenci 1915 jeho přítomnosti v Maroku, kterou interpretoval jako osud nedobrovolného občanského zajatce přemístěného do Afriky, od května 1915 údajně nezvěstného.[6] To je ale v rozporu s malířovými osobními vzpomínkami, podle kterých odcestoval do Afriky již jako voják.) Během dovolenky v roce 1916 se oženil s Marií (Mado) Bassinghi.
Po onemocnění úplavicí byl zařazen do vojenské kapely a na konci války se stal jejím kapelníkem; pod jeho řízením hrála tato kapela 29. října 1918 ve Fezu českou a slovenskou hymnu a píseň Hej Slované. Jeho obraz Panorama Fezu zakoupila místní městská rada pro zasedací síň.[7]
V roce 1952 byl oceněn titulem oficiální malíř námořnictva (peintre officiel de la Marine).[9][p 2]
Dílo
Dílo Karla Černého bylo rozmanité v obsahu i formě. Mezi jeho náměty patřily zejména krajiny, žánrové obrazy, portréty, akty, plakáty a ilustrace. Tvořil různými technikami – olejem, akvarelem, temperou i kresbou.[10] Inspirací mu byly námořní náměty a náměty z jeho cest (zejména z Maroka, Nizozemska a Itálie).
