Charlotte Brontëová |
---|
|
Narození | 21. dubna 1816 Thornton |
---|
Úmrtí | 31. března 1855 (ve věku 38 let) Haworth |
---|
Příčina úmrtí | nadměrné těhotenské zvracení |
---|
Místo pohřbení | St Michael and All Angels' Church, Haworth |
---|
Pseudonym | Currer Bell |
---|
Povolání | básnířka, romanopiskyně, spisovatelka, guvernantka a učitelka |
---|
Alma mater | Pensionnat de Demoiselles (1842) |
---|
Žánr | gotický román a Victorian literature |
---|
Témata | poezie, literární fikce a gotický román |
---|
Literární hnutí | realismus |
---|
Významná díla | Jana Eyrová Villette Shirley The Professor Poems by Currer, Ellis, and Acton Bell |
---|
Manžel(ka) | Arthur Bell Nicholls (1854–1855) |
---|
Rodiče | Patrick Brontë[1] a Maria Branwell[1] |
---|
Příbuzní | Emily Brontëová[1], Anne Brontëová[1], Elizabeth Brontë[1], Maria Brontë[1] a Branwell Brontë[1] (sourozenci) |
---|
Podpis | |
---|
multimediální obsah na Commons |
galerie na Commons |
Plné texty děl na Projektu Gutenberg |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charlotte Brontëová, nepřechýleně Brontë (21. dubna 1816 Thornton, West Yorkshire, Spojené království – 31. března 1855 Haworth) byla anglická spisovatelka, třetí nejstarší z pěti sester Brontëových. [2] Její romány se, stejně jako romány jejích dvou mladších sester Emily a Anne, počítají ke stěžejním romantickým dílům anglické literatury.
Život
Narodila se ve vesnici Thornton poblíž Bradfordu v rodině anglikánského kněze irského původu Patricka Brontëho (1777–1861, jeho rodné jméno bylo Brunty). V roce 1820 se rodina přestěhovala do Haworthu, kde byl Patrick Brontë jmenován vikářem. Roku 1824 byla se svými čtyřmi sestrami poslána do dívčí školy v Cowan Bridge v Lancashire; tuto školu později popsala ve svém nejznámějším románu Jana Eyrová (Jane Eyre). Chudé poměry, v nichž tam žila, ovlivnily její zdraví a psychický vývoj a uspíšily smrt jejích dvou starších sester, Mary a Elizabeth, které obě zemřely v roce 1825 na tuberkulózu. Vrátila se tedy domů na faru v Haworthu, kde začala spolu se sestrami Emily a Anne a bratrem, básníkem Branwellem Brontëm, popisovat životy a potíže obyvatel svých imaginárních království. Charlotte a Branwell psali povídky o své zemi Anglii a Emily a Anne články a básně o své – Gondalu. Příběhy byly velmi propracované a vzájemně spjaté – část rukopisů se dochovala dodnes. Tento zájem je upoutal po dobu jejich dětství a dospívání a připravil je pro jejich pozdější literární život.
Charlotte pokračovala ve studiu na škole v Mirfieldu v letech 1831–1832. Zde potkala mnoho svých celoživotních přátel. V roce 1833 publikovala pod pseudonymem Wellesley relativně bezvýznamnou novelu The Green Dwarf (Zelený skřítek), později se živila jako učitelka a guvernantka v mnoha rodinách po celém Yorkshire. V roce 1842 Charlotte a Emily odcestovaly do Bruselu, kde dostaly zaměstnání v penzionátu – Charlotte učila angličtinu, Emily hudbu. V říjnu 1842 Charlotte odjela zpět do Anglie, nicméně v lednu 1843 se do penzionátu vrátila. Druhý pobyt ale byl velmi nešťastný, stýskalo se jí po domově. V lednu 1844 se tedy vrátila do Haworthu. Zkušenosti z penzionátu zúročila v románech Profesor a Villette.
V květnu 1846 sestry Brontëovy společně publikovaly básnickou sbírku pod mužskými pseudonymy Currer, Ellis a Acton Bellovi. Ačkoliv sbírka byla mimořádně neúspěšná (prodaly se pouze dva výtisky), sestry se rozhodly pokračovat v literární tvorbě psaním románů (které Charlotte publikovala pod jménem Currer Bell, které bylo patrně vypůjčené od jiné – blíže neznámé – osoby, není ani známo, zda je toto jméno míněno jako mužské či ženské). Kritika její romány odsoudila jako brakové.
V září 1848 zemřel její bratr Branwell Brontë, jediný syn rodiny, na tuberkulózu a celkovou sešlost, posílenou drogovou závislostí na opiu s kodeinem a silným alkoholismem. Na tuberkulózu brzy poté zemřely také Emily Brontëová (v prosinci 1848) a Anne Brontëová (v květnu 1849).
Po smrti svých sourozenců Charlotte Brontëová žila sama se svým otcem. Oslněna vidinou nesmírného úspěchu, který měl vzejít z Jany Eyrové, několikrát navštívila Londýn a začala se pohybovat ve vznešenějším prostředí, spřátelila se s lidmi jako Harriet Martineau, Elizabeth Gaskell, William Makepeace Thackeray a George Henry Lewes. Nikdy se už nevrátila do Haworthu na víc než několik týdnů.
V červnu 1854 se Charlotte Brontëová provdala za Arthura Bella Nichollse, pomocného kněze jejího otce – vikáře. Její úmrtní list označuje za příčinu její smrti tuberkulózu, podle pozdějších výzkumů se však jednalo o vysílení následkem nadměrného zvracení v době těhotenství (Hyperemesis gravidarum). Existují také domněnky, že mohla zemřít na tyfus, který mohla dostat od Tabithy Ackroydové, své služebné, která zemřela na tyfus krátce předtím. Byla pohřbena v rodinné hrobce v Haworthu.[3]
Romány
Všechny romány Charlotte Brontëové byly přeloženy do češtiny, některé dokonce vícekrát.
Ostatní
Životopisné filmy
- Charlotte Brontëová (org. Charlotte Brontë Unmasked) – britský dokument z roku 1999.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g Virginia Blainová, Isobel Grundyová, Patricia Clementsová: The Feminist Companion to Literature in English. 1990.
- ↑ Charlotte Brontë 1816–1855. Poetry Foundation, [1] (anglicky).
- ↑ Charlotte Bronte (1816-1855) - Find a Grave.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2023-02-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRONTËOVÁ, Charlotte. Villette, sv. 1 [online]. Praha: Jan Laichter, 1907 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online.
- ↑ BRONTËOVÁ, Charlotte. Villette, sv. 1 [online]. Praha: Jan Laichter, 1928 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online.
- ↑ BRONTËOVÁ, Charlotte. Villette, sv. 2 [online]. Praha: Jan Laichter, 1908 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online.
- ↑ BRONTËOVÁ, Charlotte. Villette, sv. 2 [online]. Praha: Jan Laichter, 1928 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online.
Literatura
- MASNEROVÁ, Eva. heslo Brontë, Charlotte. In: kolektiv autorů pod vedením Martina Procházky. Slovník spisovatelů, anglická literatura…. Praha: Libri, 1996. ISBN 80-85983-04-4. S. 146–147.
- STŘÍBRNÝ, Zdeněk. Dějiny anglické literatury. Svazek 2. Praha: Academia, 1987. S. 480–484.
Externí odkazy