Chlorid europitý

chlorid europitý
	Eu3+ Cl−
	hexahydrát chloridu europitého
Obecné
Systematický název	Chlorid europitý
Anglický název	Europium(III) chloride
Německý název	Europium(III)-chlorid
Sumární vzorec	EuCl3
Vzhled	žlutý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS	10025-76-0; 13759-92-7 (hexahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	233-040-4
PubChem	24809
SMILES	Cl[Eu](Cl)Cl
InChI	InChI=1S/3ClH.Eu/h3*1H;/q;;;+3/p-3 ; Key: NNMXSTWQJRPBJZ-UHFFFAOYSA-K
Číslo RTECS	LE7525000
Vlastnosti
Molární hmotnost	258,32 g/mol
Teplota tání	632 °C (rozkládá se)
Hustota	4,89 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	rozpustný
Struktura
Krystalová struktura	hexagonální
Bezpečnost
	; GHS05 ; GHS07 ; GHS09
H-věty	H315, H318, H319, H335, H411
P-věty	P261, P264, P264+265, P271, P273, P280, P302+352, P304+340, P305+351+338, P305+354+338, P317, P319, P321, P332+317, P337+317, P362+364, P391, P403+233, P405, P501
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid europitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem EuCl₃.

Příprava

Hexahydrát chloridu europitého lze připravit reakcí oxidu europitého s kyselinou chlorovodíkovou. Při zahřátí hydrátu nevzniká bezvodá sloučenina, ale oxid-chlorid. Bezvodý chlorid europitý je většinou připravován z chloridu amonného reakcí buď s oxidem europitým^[2]^[3] nebo hexahydrátem chloridu europitého a následným opatrným zahřátím na teplotu 230 °C^[4], čímž vzniká pentachloridoeuropitan amonný ((NH₄)₂[EuCl₅]):

10 NH₄Cl + Eu₂O₃ → 2 (NH₄)₂[EuCl₅] + 6 NH₃ + 3 H₂O

EuCl₃·6H₂O + 2 NH₄Cl → (NH₄)₂[EuCl₅] + 6 H₂O

Komplex je následně termálně rozložen podle následující rovnice:

(NH₄)₂[EuCl₅] → 2 NH₄Cl + EuCl₃

Termolýza probíhá s (NH₄)[Eu₂Cl₇] jako meziproduktem.

Chlorid europitý lze připravit přímo z prvků:

2 Eu + 3 Cl₂ → 2 EuCl₃

Vlastnosti

Bezvodý chlorid europitý je žlutá hygroskopická pevná látka. Krystalizuje v hexagonální soustavě typu chloridu uranitého s prostorovou grupou P6₃/m (číslo 176).^[5] Při teplotě blízké teplotě tání se chlorid europitý rozkládá na chlorid europnatý a chlor.^[6]

Chlorid europitý tvoří při styku s vodou bezbarvý krystalický hexahydrát (EuCl₃·6H₂O).

Reaktivita

Chlorid europitý je prekurzor dalších sloučenin europia. Lze jej převést na bis(trimethylsilyl)amid pomocí metatheze s bis(trimethylsilyl)amidem lithným.^[7] Reakce probíhá v THF a vyžaduje reflux:

EuCl₃ + 3 LiN(SiMe₃)₂ → Eu(N(SiMe₃)₂)₃ + 3 LiCl

Eu(N(SiMe₃)₂)₃ je výchozí sloučeninou pro přípravu komplikovanějších komplexů europia.

Redukcí vodíkem vzniká chlorid europnatý. Chlorid europnatý je využíván k přípravě organokovových europnatých sloučenin, jako například bis(pentamethylcyklopentadienyl)europnatých komplexů.^[8]^[9]

Využití

Chlorid europitý lze využít k přípravě dalších sloučenin europia, zejména chloridu europnatého a komplexních sloučenin europia.^[10]^[11]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Europium(III) chloride na anglické Wikipedii a Europium(III)-chlorid na německé Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c PUBCHEM. Europium chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. (anglicky)
↑ MEYER, Gerd; GARCIA, Eduardo; CORBETT, John D. The Ammonium Chloride Route to Anhydrous Rare Earth Chlorides—The Example of Ycl 3. Příprava vydání Harry R. Allcock. 1. vyd. Svazek 25. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-471-61874-4, ISBN 978-0-470-13256-2. DOI 10.1002/9780470132562.ch35. S. 146–150. (anglicky) DOI: 10.1002/9780470132562.ch35.
↑ HERRMANN, Wolfgang A. Synthetic Methods of Organometallic and Inorganic Chemistry: Literature, laboratory techniques, and common starting materials. [s.l.]: Georg Thieme Verlag 200 s. Dostupné online. ISBN 978-0-86577-627-2. (anglicky)
↑ TAYLOR, M.D.; CARTER, C.P. Preparation of anhydrous lanthanide halides, especially iodides. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1962-04, roč. 24, čís. 4, s. 387–391. Dostupné online [cit. 2024-08-30]. DOI 10.1016/0022-1902(62)80034-7. (anglicky)
↑ ANS, Jean d'; LAX, Ellen. Taschenbuch für Chemiker und Physiker. [s.l.]: Springer 1504 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-60035-0. S. 446. (německy)
↑ AGENCY, Nuclear Energy; OECD. Nuclear Science Pyrochemical Separations Workshop Proceedings -- Avignon, France -- 14-16 March 2000: Workshop Proceedings -- Avignon, France -- 14-16 March 2000. [s.l.]: OECD Publishing 337 s. Dostupné online. ISBN 978-92-64-18973-7. S. 101. (anglicky)
↑ BRADLEY, Donald C.; GHOTRA, Joginder S.; HART, F. Alan. Low co-ordination numbers in lanthanide and actinide compounds. Part I. The preparation and characterization of tris{bis(trimethylsilyl)-amido}lanthanides. Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions. 1973, čís. 10, s. 1021. Dostupné online [cit. 2024-08-30]. ISSN 0300-9246. DOI 10.1039/dt9730001021. (anglicky)
↑ TILLEY, T. Don; ANDERSEN, Richard A.; SPENCER, Brock. Divalent lanthanide chemistry. Bis (pentamethylcyclopentadienyl) europium(II) and -ytterbium(II) derivatives: crystal structure of bis (pentamethylcyclopentadienyl) (tetrahydrofuran ytterbium(II) -hemitoluene at 176 K. Inorganic Chemistry. 1980-10, roč. 19, čís. 10, s. 2999–3003. Dostupné online [cit. 2024-08-30]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50212a031. (anglicky)
↑ EVANS, William J.; HUGHES, Laura A.; HANUSA, Timothy P. Synthesis and x-ray crystal structure of bis(pentamethylcyclopentadienyl) complexes of samarium and europium: (C5Me5)2Sm and (C5Me5)2Eu. Organometallics. 1986-07, roč. 5, čís. 7, s. 1285–1291. Dostupné online [cit. 2024-08-30]. ISSN 0276-7333. DOI 10.1021/om00138a001. (anglicky)
↑ DICKERSON, James H.; BOCCACCINI, Aldo R. Electrophoretic Deposition of Nanomaterials. [s.l.]: Springer Science & Business Media 381 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4419-9730-2. S. 138. (anglicky)
↑ Inorganic Syntheses, Volume 2. [s.l.]: John Wiley & Sons 308 s. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13265-4. S. 71. (anglicky)