Chlorid sodný (NaCl) je chemická sloučenina běžně známá pod označeními kuchyňská sůl, jedlá sůl nebo ještě častěji jen jako sůl. V přírodě se vyskytuje v podobě nerostuhalitu, známého též pod názvem sůl kamenná. Jedná se o velmi důležitou sloučeninu potřebnou pro životní funkce většiny organismů.
Krystalický chlorid sodný je bezbarvý nebo bílý, průhledný, skelně lesklý a má krychlovou odlučnost.
Výskyt
Vzhledem k velké rozpustnosti ve vodě je většina chloridu sodného přítomného na Zemi obsažena v mořské vodě. Průměrná salinita mořské vody činí přibližně 3,5 %. Koncentrace NaCl v mořské vodě je přibližně 2,7 %, takže téměř 80 % soli obsažené v mořské vodě tvoří NaCl. Extrémním příkladem vysoce salinitních vod je Mrtvé moře, kde celkový obsah solí dosahuje hodnot až 35 %, ale obsah NaCl k jiným solím jen 30 %.
Pevný, krystalický chlorid sodný se nalézá v oblastech, kde v geologické minulosti Země došlo k vysušení oddělené části moře nebo oceánu a následnému překrytí vrstvy solí jinými geologickými vrstvami.
Těžba soli
V roce 2006 bylo celosvětově vytěženo 200 milionů tun soli, přičemž největším producentem byla Čína (48 milionů tun) následovaná USA (46 milionů tun)[2]. Poblíž ČR je sůl intenzivně těžena v Polsku nebo Německu. Základní metody jsou těžba kamenné soli (známá růžová sůl z Himálaje, roční těžba 800 milionů liber)[3] nebo vysušováním mořské vody - soliska. To je běžné v mnoha přímořských státech.
Exotické formy
Vedle kubických prostorových krystalů byla v roce 2020 prokázána i existence dříve předpovídané exotické hexagonální fáze. Ta má formu monoatomární vrstvy podobné grafenu, v jejíž šestiúhelníkovité struktuře se pravidelně střídají sodík a chlor. Podařilo se ji připravit jako tenký film (cca 6 nm; tlustší vrstva by se zhroutila do kubické struktury) na stěnách krystalu diamantu a prokázat měřením pomocí rentgenové a elektronové difrakce.[4][5]
Využití
Chlorid sodný je důležitá surovina pro potravinářský a chemický průmysl. V potravinářství se kromě běžné úpravy potravin (a ochucení) používá při konzervaci masa nasolením.
V chemickém průmyslu je surovinou pro výrobu sodíku, jedlé sody, chlóru, kyseliny chlorovodíkové a mnoha dalších sloučenin. Jeho další využití je například v mýdlovarnictví, sklářství, metalurgii a v papírenském průmyslu, či při výrobě barev. Významné je též jeho využití ve zdravotnictví ve formě 0,9% roztoku, jenž se nazývá fyziologický roztok.
Zimní posyp komunikací
Zásadní význam má chlorid sodný v zimní údržbě komunikací. Prakticky ve všech zemích EU je naprosto převažujícím posypovým materiálem, a posypová sůl NaCl byla například v ČR v roce 2001 s cenou v rozmezí 1 700 až 2 200 Kč za tunu asi 6krát levnější než druhá nejužívanější rozmrazovací látka, chlorid vápenatý. V České republice bylo v zimní sezóně 2000/2001 na posyp vozovek silniční sítě v ČR použito 168 000 tun soli, z toho v 98 % se používal chlorid sodný, ve zbylém podílu chlorid vápenatý a jen v nepatrném rozsahu chlorid hořečnatý.[zdroj?]Eutektický bod, tedy teplota, do které má sůl rozmrazovací účinek, je pro chlorid sodný ve vodném roztoku s ideální koncentrací cca 22 % asi −21 °C. V praxi však není možné rovnoměrně dosáhnout ideální koncentrace a navíc se ředí vodou z rozmrazeného povrchu, padajícím sněhem apod.; proto hranice skutečné účinnosti leží výše. Pro běžné potřeby zimního ošetřování komunikací účinkuje kuchyňská sůl do teploty −5 °C, maximálně −7 °C. Při teplotách pod −11 °C již bývá zcela neúčinná (chlorid vápenatý je velmi účinný až do −35 °C, při velkých mrazech se používá zpravidla jen jako příměs chloridu sodného).[6]
Jodizovaná sůl
Kuchyňská sůl běžně prodávaná v obchodech s potravinami je ze zdravotních důvodů jodizovaná – je do ní přidáváno malé množství jódu ve formě jodidu nebo jodičnanu draselného. Tímto opatřením je zabezpečeno, aby v populaci nevznikal deficit jódu, který by mohl být příčinou řady zdravotních poruch, především dysfunkce štítné žlázy.[7] Nadměrná konzumace soli však zdraví škodí.[8] Doporučená denní dávka je pro dospělého člověka přibližně 5 g soli (cca 2 g sodíku).[9] Menší krystalky soli na povrchu jídla dávají větší pocit slanosti, takže jejich použití by snížilo obsah soli nutný k danému vjemu.[10] Ovšem zvýšení nehomogenity soli uvnitř jídla (například není-li tam sůl rozpuštěná) zvyšuje také vnímaní slanosti.[11]
Fotogalerie
Krystaly NaCl
Solné doly v německém Merkersu
Krystaly NaCl vzniklé odpařením vody z roztoku
Hromada soli vytěžená v portugalském Aveiru
Těžba soli ze solisek v oblasti Kampotu v Kambodži
↑ How Salt Works. HowStuffWorks [online]. 2007-11-27 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑CAMERON, Abby Narishkin, Steve. How 800 million pounds of Himalayan salt are mined each year. Business Insider [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑TIKHOMIROVA, Kseniya A.; TANTARDINI, Christian; SUKHANOVA, Ekaterina V.; POPOV, Zakhar I.; EVLASHIN, Stanislav A.; TARKHOV, Mikhail A.; ZHDANOV, Vladislav L. Exotic Two-Dimensional Structure: The First Case of Hexagonal NaCl. S. 3821–3827. The Journal of Physical Chemistry Letters [online]. ACS Publications, 2020-04-24 [cit. 2020-05-26]. Roč. 11, čís. 10, s. 3821–3827. Dostupné online. ISSN1948-7185. DOI10.1021/acs.jpclett.0c00874. (anglicky)
↑Skolkovo Institute of Science and Technology. Worth their salt: Researchers report first case of hexagonal NaCl. Phys.Org [online]. 2020-05-25. (anglicky)
↑KRBCOVÁ, Lenka. Test ukázal přesolené potraviny. Sůl je v sušenkách i cereáliích. vitalia.cz [online]. 2017-03-17 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
↑RAMA, Ruben; CHIU, Natalie; CARVALHO DA SILVA, Margarida; HEWSON, Louise; HORT, Joanne; FISK, Ian D. Impact of Salt Crystal Size on in-Mouth Delivery of Sodium and Saltiness Perception from Snack Foods: Salt Reduction in Crisps. S. 338–345. Journal of Texture Studies [online]. 2013-10. Roč. 44, čís. 5, s. 338–345. Dostupné online. DOI10.1111/jtxs.12017. (anglicky)
↑STIEGER, Markus. Texture-taste interactions: Enhancement of taste intensity by structural modifications of the food matrix. S. 521–527. Procedia Food Science [online]. 2011. Roč. 1, s. 521–527. Dostupné online. DOI10.1016/j.profoo.2011.09.079. (anglicky)
Literatura
VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN80-7169-855-5.
DINICOLANTONIO, James. Pravda o soli (původním názvem: The Salt Fix: Why the Experts got All Wrong – and How Eating More Might Save Your Life). Překlad Jan Kozák. 1. vyd. Brno: Jota, 2017. 287 s. ISBN978-80-7565-235-5.