Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Cikáni (Karel Hynek Mácha)

Cikáni
Vydání Cikánů z roku 1930
Vydání Cikánů z roku 1930
AutorKarel Hynek Mácha
Jazykčeština
Žánrromantický román
Datum vydání1857 (vznik 1835)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cikáni jsou jediný dokončený román Karla Hynka Máchy; pracoval na něm od října do prosince 1835, avšak dílo neprošlo cenzurou a kompletního vydání se dočkalo až roku 1857.[1][2]

Děj

Dva cikáni v pěkných šatech se objeví v hospodě na samotě pod zříceninami starého hradu[pozn. 1]. Hostinský, žid, je uvítá, a jeho dceru Leu, jindy zamlklou, hned oba zaujmou; obzvláště se jí líbí mladší z cikánů, mladík malé a nesouměrné postavy, ale krásného obličeje. Když oba potulní muzikanti přednesou píseň o trpkém osudu cikánských obránců pevnosti Nagy-Ida[5] za doprovodu cimbálu a houslí, Lea se mladému cikánovi vrhne kolem krku.

Starý vysloužilec Bárta vypráví cikánům o bývalé hospodské jménem Angelina. Tu si jednou majitel panství Valdemar Lomecký, hrabě z Borku, přivezl z Itálie. Angelina později měla syna s krvavým znamením na prsou. Před lety však zmizela a nikdo neví kam a proč.

Cikáni se ubytují v nedaleké jeskyni. Přenocuje tam s nimi také jakási pološílená žena. Druhý den jim o ní Bárta vypráví, že přišla z neznámého kraje. Také se zmíní, že žena nejraději přebývá na strašidelném místě „u kostničního kamene“. Cikáni chtějí odejít, ale Lea mladšího přemluví, aby u nich zůstal, a proto povolil i starší a upustil od cesty za pomstou na dávném nepříteli.

Bárta opět vypravuje, tentokrát o tom, že Lea byla před osmi lety odvlečena na zámek; tím jen utvrdí cikánovu žárlivost. Ten považuje hraběte za Leina svůdce. Opět přichází bláznivá žebračka, která se šíleně chechtá a prozradí, že je Angelina a že to byla ona, kdo přivlekl Leu na zámek. Mladý cikán v ní pozná svou matku.

Lea brzy poté zemře při strašné bouři a starý žid umírá nedlouho po ní. Bárta v lese našel zabitého hraběte. Na mrtvole byl plášť mladého cikána. Na prsou měl hrabě psaní, ve kterém odhalil tajemství svého života – svedl hospodskou Angelinu, té se narodilo mrtvé dítě a místo toho jí podstrčil dítě své zemřelé manželky Emmy s vrozenou vadou a krvavým znamením; v dopise zároveň nařizuje, aby tento syn zdědil jeho majetek.

Mladý cikán je ale souzen pro vraždu. Při výslechu se zjistí, že cikán je skutečně legitimním synem hraběte. K vraždě se nakonec přizná starší cikán, který hraběte zabil ze msty. Také nepocházel z cikánského etnika, ale býval gondoliérem v Benátkách a hrabě mu přebral milenku Angelinu. To mladému hraběti cikán vzkázal v dopise, který napsal již dávno před svou popravou. Angelina skončila v blázinci, kde trpěla výčitkami svědomí a posléze spáchala sebevraždu rozkousáním žil.

Novému hraběti se ale život na zámku vůbec nelíbí, a tak opět oblékne cikánské šaty a vydá se na toulky po světě.

Filmová adaptace

Podle románu natočil Karel Anton v roce 1921 stejnojmenný němý film.[6]

Odkazy

Poznámky

  1. Podle některých názorů jde o hrad StarákyPolomených horách (na Kokořínsku)[3], podle jiných by se mohlo jednat o cca 2 km severněji položené Nedamy, ale nejspíše jde jen o volnou inspiraci.[4]

Reference

  1. OPELÍK, Jiří a kol.Lexikon české literatury 3/I. M-O. Praha: Academia 2000. S. 34-35.
  2. Karel Hynek Mácha: Cikáni. Spletitý příběh o lásce, vášni a zradě. Vltava [online]. [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. 
  3. Hrad Kokořín - Staráky [online]. Hrady.cz, 18. únor 2004 [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  4. Staráky [online]. [cit. 2023-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-12. 
  5. Nagyida [online]. [cit. 2023-07-22]. Dostupné online. 
  6. Cikáni na webu IMDb (Internet Movie Database)

Literatura

Při vzniku této sekce byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie – https://clb.ucl.cas.cz/ (kód ORJ: 90243).

  • DOLEŽEL, Lubomír. Dva fikční světy trpnosti: Máchovi Cikáni a Zeyerův Dům „U tonoucí hvězdy“. In: HAMAN, Aleš; KOPÁČ, Radim. Mácha redivivus (1810–2010). Praha: Nakladatelství Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1872-4. S. 422–440.

Externí odkazy

Kembali kehalaman sebelumnya