Daniel Herman

Mgr. Daniel Herman
Mgr. Daniel Herman (2019)
14. ministr kultury ČR
Ve funkci: 29. ledna 2014 – 13. prosince 2017
Předseda vlády	Bohuslav Sobotka
Předchůdce	Jiří Balvín
Nástupce	Ilja Šmíd
Místopředseda KDU-ČSL
Ve funkci: 27. května 2017 – 29. března 2019
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci: 26. října 2013 – 26. října 2017
3. ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
Ve funkci: 16. srpna 2010 – 10. dubna 2013
Předchůdce	Jiří Pernes
Nástupce	Pavla Foglová
Mluvčí České biskupské konference
Ve funkci: 1996 – 2005
Stranická příslušnost
Členství	KDU-ČSL (od 2013)
Narození	28. dubna 1963 (61 let) České Budějovice Československo Československo
Národnost	česká
Choť	svobodný
Děti	bezdětný
Příbuzní	Jiří Brady (strýc z druhého kolene)
Sídlo	Praha
Alma mater	KTF Univerzity Karlovy
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	Umělecká cena česko-německého porozumění (2016) Cena Brückenbauer - Stavitel mostů (2018) Záslužný řád SRN Velký kříž za zásluhy s hvězdou (2020) Evropská cena Karla IV. (2021)
Webová stránka	www.danielherman.cz
Commons	Daniel Herman (politician)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Herman (* 28. dubna 1963 České Budějovice) je český politik a laicizovaný^[1] katolický kněz. Od ledna 2014 do prosince 2017 ministr kultury České republiky v Sobotkově vládě, v letech 2017 až 2019 místopředseda KDU-ČSL a v letech 2013 až 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR. V letech 2010 až 2013 byl ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů a ještě předtím mluvčím České biskupské konference.

Narodil se v roce 1963 v Českých Budějovicích, jeho matka byla sestřenicí Jiřího Bradyho a jeho sestry Hany.^[2] Je přímým potomkem Františka Dobrovského, bratra Josefa Dobrovského.^[3] Vystudoval Gymnázium Jírovcova, poté nastoupil na pedagogickou fakultu, kterou však po jednom roce opustil. V letech 1983–1989 byl sledován Státní bezpečností, která ho vedla v kategorii Prověřovaná osoba.^[4] V roce 1984 začal studovat teologickou fakultu v Litoměřicích, v roce 1989 byl vysvěcen na kněze. Po necelém roce v duchovní službě se na jaře 1990 stal sekretářem biskupa Miloslava Vlka.^[5]

V letech 1996–2005 byl mluvčím České biskupské konference. Mezi lety 2005–2007 pracoval na Lince pomoci v krizi při Policejním prezidiu České republiky. V roce 2007 požádal o laicizaci. V civilní sféře pracoval pro ministerstvo vnitra a na ministerstvu kultury a jako vedoucí kanceláře Jana Švejnara. Dne 12. srpna 2010 byl zvolen ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů z deseti kandidátů.^[6] Dne 10. dubna 2013 byl Radou ÚSTR odvolán.^[7][8] Podle jeho nástupkyně Pavly Foglové Herman ÚSTR zadlužil a těsně před svým odvoláním v lednu vyplatil vysoké odměny za celý rok dopředu a zvýšil platy vybraným zaměstnancům. Podle Hermana však odměny byly plánované a finanční problémy vznikly vlivem neodpovědné personální politiky Pavly Foglové.^[9]

Dne 2. května 2014 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3, že Hermanovo odvolání je neplatné. Městský soud v Praze však toto rozhodnutí dne 21. ledna 2015 zrušil a vrátil zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Pravomocný rozsudek padl až 26. dubna 2017, kdy Městský soud v Praze rozhodl, že samotné odvolání Hermana z funkce ředitele bylo právně v pořádku, ale následná výpověď je neplatná.^[10] Později ale Nejvyšší soud, k němuž ÚSTR podal dovolání, rozhodl, že výpověď byla Hermanovi dána v souladu s právem a že pozice tiskového mluvčího, kterou si Herman nárokoval, má svá specifika, která v tehdejší době nesplňoval: "Ze samotné povahy této práce potom vyplývá (samozřejmý) požadavek, aby ji vykonávala osoba, která není v otevřeném (navenek prezentovaném) názorovém střetu nebo dokonce sporu se zaměstnavatelem; výkon práce tiskového mluvčího v tomto směru vyžaduje vyšší míru loajality ve vztahu k zaměstnavateli, než kterou jsou povinni zachovávat ostatní zaměstnanci."^[11]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Hlavním městě Praze jako lídr KDU-ČSL^[12] a byl zvolen poslancem. V lednu 2014 se stal kandidátem KDU-ČSL na post ministra kultury ve vládě Bohuslava Sobotky.^[13] Dne 29. ledna 2014 byl do této funkce jmenován. Daniel Herman se netají svou blízkostí k monarchismu; v listopadu 2015 byl prvním členem vlády ČR, který jako host vystoupil na sněmu Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) a ve svém projevu uvedl, že ve své kanceláři má místo portrétu prezidenta portrét bl. Karla, posledního českého krále, jehož je velkým ctitelem.^[14]

Dne 27. května 2017 byl na sjezdu KDU-ČSL v Praze zvolen novým místopředsedou strany.^[15] Funkci zastával do března 2019.^[16] Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem KDU-ČSL v Praze.^[17] Neuspěl, díky preferenčním hlasům post poslance získal Jan Čižinský, který byl na kandidátce na druhém místě.^[18] Ve funkci ministra kultury ČR setrval do 13. prosince 2017, kdy byl novým ministrem jmenován Ilja Šmíd.^[19]

V březnu 2018 byl po jednání celostátního výboru KDU-ČSL potvrzen jako kandidát na senátora pro obvod č. 44 - Chrudim ve volbách do Senátu PČR v říjnu 2018.^[20] Se ziskem 15,13 % hlasů skončil v prvním kole voleb na 2. místě a ve druhém kole se utkal s kandidátem ODS, hnutí STAN a hnutí STO Janem Teclem, se kterým však prohrál poměrem hlasů 36,10 % : 63,89 %.^[21][22]

Herman podpořil rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele a přesunout do Jeruzaléma americkou ambasádu,^[23] přestože východní Jeruzalém, který byl Izraelem anektován po Šestidenní válce v roce 1967, považují Palestinci za hlavní město svého Státu Palestina.^[24] Podle Hermana Trump „pouze vyslovil nahlas to, co je již 3 000 let faktem.“^[23] Faktem je, že Židé považují Jeruzalém za nejsvatější a své hlavní město od dob krále Davida, tedy již od 10. století př.o.l., a všichni zbožní Židé po celém světe se třikrát denně směrem k Jeruzalému modlí.^[25][26]

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval na 28. místě kandidátky KDU-ČSL, ale nebyl zvolen.^[27] Díky podpoře kandidátky KDU-ČSL od Koruny České byl, spolu s Ninou Novákovou a Petrem Krátkým, jedním z několika monarchistů na společné kandidátce.^[28] V červenci 2019 se stal členem Rady vlády pro lidská práva.^[29][30]

• Umělecká cena česko-německého porozumění (2016)^[31]
• Čestná cena Brückenbauer – Stavitel mostů (2018)^[32][33]
• Velký kříž za zásluhy s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2020)^[34]
• Evropská cena Karla IV. (2021)^[35]

Tento seznam referencí potřebuje upravit.

Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu, jsou použity prosté internetové adresy, u nichž může hrozit znefunkčnění odkazu. Přidejte prosím doplňující informace standardní způsobem pomocí citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.

• Jan Jandourek: Daniel Herman - Srdcem proti ostnatému drátu. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0356-8.

• Kauza Brady

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel Herman na Wikimedia Commons
• Osoba Daniel Herman ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Daniel Herman
• Oficiální stránky Daniela Hermana
• Názory Daniela Hermana v pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2