Daniel Mayer-Zajíc

Daniel Mayer – Zajíc
Autoportrét(1900), sbírka Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích
Rodné jméno	Daniel Mayer
Narození	24. dubna 1885 Lovosice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. listopadu 1914 (ve věku 29 let) Barcelona Španělsko Španělsko
Povolání	malíř
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Mayer-Zajíc, narozený jako Daniel Mayer, křtěný Daniel Florián (24. dubna 1885 Lovosice^[1] – 14. listopadu 1914 Barcelona) byl český malíř.

Narodil se v Lovosicích v početné rodině obchodníka s obilím Daniela Mayera a jeho ženy Johany, roz. Zajícové. Od mládí byl vychováván svou matkou Johanou, nadanou hudebnicí, k lásce k umění a hudbě. Jeho mladší bratr Jan^[2][3], byl později architektem, žákem prof. J. Kotěry. Daniel v mládí často pobýval v Libochovicích u svého dědečka, kupce Daniela Mayera, který zachránil pozůstalost^[4] J. E. Purkyně.

Po absolvování základního a patrně i středního vzdělání studoval malířství na Umělecko-průmyslové škole v Praze u prof. J. Schikanedra. V roce 1908 si v Praze na Letné zařídil atelier, v němž se scházeli tehdejší pražští malíři a literáti. Kolem malíře Daniela Mayera se vytvořila skupinka několika žáků Umělecko-průmyslové školy, kteří vyznávali duchovní romantismus a nazývali se „Mayer-klub“^[5]. Za svůj vzor měli mystiky, sochaře Františka Bílka a malíře Felixe Jeneweina. Ke skupině patřili např. Augusta Nekolová-Jarešová, M. Klusáčková, M. Vařechová a několik dalších. Mayer si záhy připojil druhé jméno "Zajíc", jednak na památku své matky a jednak proto, aby se odlišil od několika současných výtvarníků téhož jména. Byl po řadu předválečných let předsedou^[6] Výtvarného odboru Umělecké besedy a stal se brzy oblíbeným umělcem, jeho obrazů se však mnoho nedochovalo^[7].

Těsně před vypuknutím první světové války odjel do Paříže, aby zkonfrontoval svou tvorbu s cizinou a poučil se o nových trendech v malířství. Nestačil se ale včas vrátit do vlasti a jakožto cizinec, příslušník nepřátelského Rakousko-Uherského císařství, byl v roce 1914 internován v zajateckém táboře. Následně byl převezen do Katalánska, kde dne 14. listopadu 1914 v Barceloně na následky internace a tyfu zemřel.

• 1915 – Posmrtná výstava Daniela Mayera, rozšířená o dřevoryty F. Bílka, kresby V. Morstadta, sbírku starých rytin z majetku UB, Obecní dům, Praha
• 1942 – Opuštěná paleta, Topičův salon, Praha
• 1988–89 – Umělecká beseda k 125. výročí založení, Mánes, Praha
• 2011–12 – Výstava Mayer–klubu, Galerie moderního umění v Hradci Králové

• Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích^[7]
  • Portrét matky (kolem 1910)
  • Autoportrét (kolem 1900)
• Oblastní galerie Liberec^[7]
  • Rozkvetlý strom (kolem 1907)
  • Daleká cesta – marné volání (kolem 1910)
• Národní galerie v Praze
  • Chalupa (olej, plátno)
  • Hlava ženy (olej, plátno)
  • Studie k Máchovy (tužka, papír)
  • Mořské pobřeží (akvarel - tužka, papír)

• 
  Portrét matky (1910), sbírka Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích
• 
  Daleká cesta – marné volání (kolem 1910), sbírka Oblastní galerie Liberec
• 
  Rozkvetlý strom (kolem 1907), sbírka Oblastní galerie Liberec
• 
  Chalupa (olej, plátno), sbírka Národní galerie v Praze
• 
  Zimní krajina

• 1942 – Opuštěná paleta (Sborník malířů, kteří odešli předčasně), František Topič, nakladatelství, Praha
• 1993 – Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel Mayer-Zajíc na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Daniel Mayer-Zajíc
• Daniel Mayer-Zajíc v informačním systému abART
• Moravské zemské muzeum, muzejní autority – Mayer-Zajíc, Daniel, 1885–1914
• Moravská zemská knihovna, Topičův sborník literární a umělecký, Datum vydání 02.1915, str.242
• Litoměřický deník, Daniel Mayer – Zajíc, malíř inspirovaný Máchou, měl také tragický osud
• Lovosický dnešek, Máchovský osud malíře Daniela Mayera – Zajíce Archivováno 22. 12. 2014 na Wayback Machine.