Gertrude Elizabeth Margaret Anscombe (18. března 1919 Limerick – 5. ledna 2001 Cambridge), přechýleně Anscombová či Anscombeová,[2][3] byla britská katolická filosofka, přední analytická filosofka 2. poloviny 20. století[4], profesorka filosofie na University of Cambridge (v letech 1970–1986). Známá byla jako Elizabeth Anscombe či G. E. M. Anscombe. Byla významnou osobností hnutí pro-life a katolické morální filosofie.
Se svým manželem, filosofem Peterem Geachem (* 1916, další Wittgensteinův žák), měla sedm dětí: tři syny a čtyři dcery.
Život a kariéra
Absolvovala klasická studia a filosofii na St. Hugh's College v Oxfordu (1937–1941). Pokračovala ve studiu filosofie na Newnham College (Cambridge).[5]
Byla žačkou Ludwiga Wittgensteina a později uznávanou znalkyní a překladatelkou jeho díla do angličtiny. Wittgenstein ji ve své závěti určil za správkyni literární pozůstalosti. Vysoce ceněn je zejména její překlad díla Filosofická zkoumání.
V roce 1941 se vdala za dalšího Wittgensteinova žáka Petera Geache, s nímž měla sedm dětí. Za druhé světové války ostře protestovala proti kobercovým náletům na německá města a použití atomových bomb proti Japonsku, protože to považovalo za neslučitelné se zásadami spravedlivého vedení války.
Její dílo se soustředilo na filosofii mysli, jednání, logiky a jazyka a etiku. Ve svém článku Modern Moral Philosophy, publikovaném v roce 1958 v žurnálu Philosophy , zavedla do řeči analytické a morální filosofie pojem consequentialism (konsekvencionalismus). Za její nejvlivnější dílo je považována monografie Intention (Intence).
V roce 1948 se střetla v diskusi s předním anglikánským křesťanským apologetou C. S. Lewisem nad některými body jeho díla. Lewis byl její kritikou a svou neschopností obhájit své názory v diskusi s ní tak zdrcen, že se další čistě apologetické tvorby vzdal. Paradoxní na celé věci je, že Anscombe sama vnímala celou diskusi pouze jako příležitost k probrání a vytříbení slabších částí jeho díla a jeho apologetických prací si velmi vážila.
V 60. a 70. letech 20. století se stala významnou osobností britského protipotratového hnutí a obhájkyní katolického morálního učení. Spolu se svými dvěma dcerami se účastnila protestních akcí před interrupčními klinikami, za což byly zatčeny a stíhány.[6]
Její esej Contraception and Chastity (Antikoncepce a čistota) z roku 1972 náleží mezi klasické texty obhajující učení encykliky Humanae vitae a zároveň představuje jeden z nečetných případů důsledně filosoficky argumentované sexuální etiky.[7]
Odkazy
Reference
Výběrová bibliografie (v angličtině)
- Intention (1957), ISBN 978-0-674-00399-6
- An Introduction to Wittgenstein's Tractatus (1959), ISBN 978-1-890318-54-3
- Three Philosophers (1961)
- Causality and Determination (1971), ISBN 0-521-08304-4
- Times, Beginnings and Causes (1975), ISBN 0-19-725712-7
- The Collected Philosophical Papers of G. E. M. Anscombe (3 vols., 1981):
- From Parmenides to Wittgenstein, ISBN 0-631-12922-7
- Metaphysics and the Philosophy of Mind, ISBN 0-631-12932-4
- Ethics, Religion and Politics, ISBN 0-631-12942-1
- Human Life, Action and Ethics: Essays Archivováno 2. 7. 2016 na Wayback Machine. (2005), ISBN 1-84540-013-5
Externí odkazy
