Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Fotografie v Singapuru

Jules Itier: Daguerrotypie Boat Quay a řeky Singapur, Government Hill, 1844, Národní muzeum Singapuru
John Thomson: Hrající si děti v potoce, Singapur, asi 1864

Fotografie v Singapuru je součástí singapurského vizuálního umění a formou vizuálního umění v Singapuru nebo s ním spojené od jeho historie až po současnost. Historie singapurského umění zahrnuje domorodé umělecké tradice malajského souostroví a rozmanité vizuální praktiky potulných umělců a migrantů z Číny, indického subkontinentu a Evropy.[1] Historie singapurské fotografie zahrnuje tradice malajského světa; portrétování, krajiny z koloniálního období země; spolu s obrazy a fotografickými postupy objevujícími se v poválečném období.[1] Dnes zahrnuje současné umělecké postupy Singapuru po nezávislosti, jako je performance, konceptuální umění, instalační umění a umění nových médií.[2]

Počátky fotografie

Nejstaršími dochovanými fotografickými pohledy na Singapur jako britskou kolonjii jsou daguerrotypie francouzského fotografa Julese Itiera z roku 1844 Boat Quay a Singapore River z hory Government Hill.[3] V 19. století byla vedle japonských a čínských fotografických studií založena prominentní studia příchozími ze zahraničí, jako byli August Sachtler, Gustav Richard Lambert nebo John Thomson.[1] Přítomnost fotografických studií dále formovala procesy tvorby obrazu a způsob, jakým byl Singapur reprezentován.[1] Pohledy Augusta Sachtlera & Co. byly pořízeny na Singapuru 20 let po Itierově daguerrotypii, což ilustruje ve fotografii velký pokrok.[3]

Na konci 19. století a na počátku 20. století komerční fotografická studia produkovala fotografie místních obyvatel reprezentujících různá etnika a vytvářela vizuální konvence spojené s těmito identitami.[1] Oblíbené byly také fotografie zachycující různé profese jako jsou kramáři nebo holiči.[1] Zatímco některé fotografie byly pořízeny na zakázku, některé byly sériově vyráběny podle požadavků trhu.[1]

Piktorialismus a salonní fotografie (50.–60. léta 20. století)

V Singapuru znamenalo fotografické hnutí piktorialismu počátky moderní praxe fotografie jako plně sebevědomé umělecké formy.[4] Zatímco dřívější piktorialistické fotografy v Evropě a Severní Americe vedla touha po uznání fotografie jako umění, singapurští fotografové nečelili stejnému tlaku legitimizovat fotografii jako umění.[4] Byla to Singapurská umělecká společnost, která v roce 1950 uspořádala první fotografický salon, což znamenalo, že fotografie byly již zvažovány v kontextu „umění“.[4] Umělecká společnost měla také „Fotografickou skupinu“, která prezentovala výstavy a předkládala tisky do různých salonů.[4] V Singapuru byla fotografie pravidelně vystavována vedle obrazů na výstavách již v roce 1951.[4]

Tento nedostatek napětí mezi malbou a fotografií znamenal, že singapurští fotografové byli mnohem otevřenější vůči různým fotografickým stylům.[4] Piktorialismus v Singapuru je tak viděn jako „prosazení individuálního vyjádření, které se projevilo jako zřetelný pluralismus stylů a námětů“, s důrazem na „výraz a krásu“.[4]

Singapore Camera Club byl založen v roce 1950 a v roce 1953 inicioval výstavu Pan-Malayan Photographic Exhibition.[4] Klub byl později přejmenován na Fotografickou společnost Singapuru (PSS) a převzal organizaci Otevřené fotografické výstavy, v roce 1957 ji přejmenoval na Singapurský mezinárodní salon a zvětšil svou velikost a pověst.[4]

Některé postupy piktorialistické fotografie v té době sahají od zmanipulovaných fotomontáží od Lee Lima (který vlastnil fotografické studio v Tiong Bahru) a Tang Yao Xun; na „přímé“ realistické fotografie Wu Peng Senga a Yip Cheong Fun.[4] V tomto období byli také aktivní fotografové jako Lee Sow Lim, Lim Kwong Ling nebo Chua Tiag Ming.[5][6]

Piktorialistická fotografie v Singapuru se často překrývala se studiovou a komerční fotografií, přičemž odborníci z praxe jako známý piktorialistický fotograf Chua Soo Bin fotografovali reklamní kampaně a Tan Siong Teng pracoval jako fotograf pro čínské noviny Nanyang Siang Pau.[4] Mezi další příklady patří piktorialistický fotograf Tan Lip Seng, který byl lékařským fotografem v National University of Singapore Hospital, a Foo Tee Jun, který fotografoval zpěváky v Life Records a později se stal fotografem pro ministerstvo životního prostředí.[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Visual art of Singapore na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g CAI, Heng. Siapa Nama Kamu? Art in Singapore Since the 19th Century. Singapore: National Gallery Singapore, 2015. ISBN 9789811405570. 
  2. TOH, Charmaine. Siapa Nama Kamu? Art in Singapore Since the 19th Century. Redakce Low Sze Wee. [s.l.]: National Gallery Singapore, 2015. ISBN 9789810973841. 
  3. a b LIU, Gretchen. Singapore: A Pictorial History, 1819–2000. Singapore: Archipelago Press in association with the National Heritage Board, 1999. ISBN 981301881X. S. 18–89. 
  4. a b c d e f g h i j k l TOH, Charmaine. Project MUSE. Pictorialism and Modernity in Singapore, 1950–60. Southeast of Now: Directions in Contemporary and Modern Art in Asia. October 2018, s. 9–31. Dostupné online. DOI 10.1353/sen.2018.0013. S2CID 192678258. 
  5. All you need to know about National Gallery Singapore's first virtual-only exhibition [online]. 7 April 2021 [cit. 2020-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 April 2021. 
  6. Solitude by Chua Tiag Ming [online]. 3 April 2020 [cit. 2022-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 July 2022. 
Kembali kehalaman sebelumnya