Spořitelny po farských kollaturách orbě, řemeslu ze svízelu pomohou (1861); Duch ústavy vůbec, čili, V čem záleží konstituce (1848); Čechoslowan, čili, Národnj gazyk w Čechách, na Morawě, we Slezku a Slowensku (1842)
Narodil se jako syn mlynáře.[4] Vystudoval na gymnáziu v Jičíně, kde ho učil i František Šír. Dále studoval filozofii a polytechniku ve Vídni, ale z ekonomických důvodů školu opustil a odešel učit do Plaňan. Později dostudoval filozofii a v roce 1831 vstoupil v Brně do semináře, kde působil jako horlivý vlastenec a mj. založil českou knihovnu. Později seminář opustil. Od roku 1836 studoval ve Vídni, zpočátku práva a poté přešel na medicínu. Po jejím úspěšném vystudování v roce 1843 jako lékař krátce působil ve Vídni, Litomyšli a Mšeně, od roku 1846 pak v Praze. Aktivně se podílel na revoluci v roce 1848 – účastnil se schůze ve Svatováclavských a Slovanského sjezdu, v červnu 1848 pak dokonce na okraj Prahy přivedl 70 ozbrojených dobrovolníků z Příbrami, kteří však kvůli rychlé kapitulaci do bojů nezasáhli. Po porážce povstání na něj byl vydán zatykač, a proto odešel na několik měsíců do emigrace. Po návratu z emigrace byl v ústraní a i přes amnestii pod dohledem úřadů. Po neúspěšné kandidatuře do zemského sněmu v roce 1861 opustil politiku a usadil se v Kuklenách, kde až do smrti působil jako lékař.
Dílo
Jako spisovatel se věnoval češtině (jeho učebnice češtiny však byla odmítána jako anachronická), politice a hospodářství. Kromě vydávání vlastních knih přispíval také do mnohých časopisů – Časopisu českého muzea, Květů, České wčely či Dělnických novin. V roce 1856 sepsal a roku 1861 vydal spis „Spořitelny po farských kollaturách orbě, řemeslu ze svízelu pomohou“,[5] ve kterém propagoval zakládání svépomocných záložen. Idea se neujala, ale když pod vlivem Friedricha Wilhelma Raiffeisena začaly záložny vznikat v Německu a později v Čechách, byly zde na jeho počest nazvány jako kampeličky. Jeho rolnicko-průmyslový list Přemysl založený v roce 1868 však brzy zanikl.
Ján Kollár ho také zmiňuje ve svém stěžejním díle Slávy dcera ve zpěvu Lethe ve znělce 73:
„
A že v blízku naplněná stála
Vodou stříbrokutá hubatka,
Vzavši do ruky ji, poupátka
S nadějí ta hned jsem oblévala:
Na lístkách ty názvy byly psané:
Liskay, Kuzmani dva Slováci,
Kampelík a Kačer Moravané;
