Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

František Ferdinand Šamberk

František Ferdinand Šamberk
František Ferdinand Šamberk 1882
František Ferdinand Šamberk 1882
Rodné jménoFrantišek Xaver Schamberger
Narození21. dubna 1838
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí25. prosince 1904 (ve věku 66 let)
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníspisovatel, režisér, herec a dramatik
ChoťJulie Šamberková (1866–1876)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand František Šamberk, vlastním jménem František Xaver Schamberger[1] (21. dubna 1838 Praha-Nové Město[2] – 25. prosince 1904 Královské Vinohrady[3]), byl český herec, režisér a autor divadelních her.

Život

Narodil se do velké rodiny obchodníka s máslem, v Praze, na Novém Městě. Začal se učit řemeslu, ale prostřednictvím literátů Šumavského a Koláře se seznámil s Josefem Kajetánem Tylem. Pod jeho vlivem se pro herectví rozhodl velice záhy. Herecky se vzdělával soukromě u Josefa Jiřího Kolára, a později u Karla Šimanovského. Už ve svých 15 letech začal hrát, jako ochotník, ve Švestkově divadle, a krátce, po neúspěšném pokusu o angažmá ve Stavovském divadle (1854), odešel na venkov ke kočovným divadelním společnostem: nejprve k Zöllnerově[4], vedené J. K. Tylem (tomu propůjčil sedmdesátiletý ředitel Zöllner svou koncesi pro česká představení), pak k různým německým, se kterými se dostal až do Berlína a Královce. Do Prahy se vrátil roku 1859, a v červenci 1860 nastoupil do českého souboru Stavovského divadla. Od roku 1862 pak hrál v Prozatímním divadle, následovalo několikaměsíční angažmá v Královci, a nakonec v roce 1881 získal stálé angažmá v Národním divadle v Praze.

V pobočné letní scéně Stavovského divadla Arény na hradbách[5] se z něj stal velice populární herec-komik, ač původně hrával role tragédů. Zahrál si také řadu milovnických rolí. Ve stejném duchu psal i svoje frašky, ve kterých taky zpravidla hrál. Přidržoval se jednak tvůrčích metod svého učitele J. K. Tyla, rolím dodával módní pikantnosti - podle vzorů francouzské konverzační komedie (kombinace situací, překvapivé dějové obraty). Reagoval také na aktuální společenské události své doby. Využil znalosti stoleté tradice vídeňské frašky.

Z Národního divadla v roce 1883 odešel, pokračoval u Švandovy společnosti na Smíchově, a u Pištěkovy na Vinohradech.[1] Do Národního divadla se však v roce 1885 vrátil, a na jeho scéně hrál pak až do roku 1901, kdy odešel na odpočinek. Řada jeho her je na repertoáru mnoha divadel ještě dnes, a byly vysílány i v televizi. Zemřel v 66 letech na Královských Vinohradech[6] a pochován je na pražských Olšanech.

Oženil se 7. ledna 1866 s herečkou Julií Šamberkovou.[7] Manželé Šamberkovi měli tři děti – Dagmar (zemřela mladá), Egmonta (novináře a zpěváka) a Vladimíra (herce a malíře). V roce 1876 se manželé rozešli.[8][9]

Citát

Krásný Ferdinand – ti kdož znali jeho pozdější falstaffovskou tělesnost, sotva si dovedli představit, že býval Ferdinand za mlada opravdu krasavec! – přivedl si z Olomouce k Prozatímnímu divadlu ženu, již mu kdekdo záviděl. Ale byl příliš světák, aby se dal trvale poutat snubním prstenem k manželské věrnosti, a jeho oslňující choť snad byla také z rodu těch, o nichž se praví po německu: "Sie war zu schön, um treu zu sein..." Ferdinand František Šamberk, ten člověk nadaný všemi dary ducha i všemi lidskými slabostmi, ztratil svou ženu způsobem, jenž byl z nejtučnějších soust tehdejší pražské chronique scandaleuse. Nemohlo se o tom mluviti či dokonce psáti veřejně, tím víc tedy nabývalo to povídání obludných rozměrů v podání ústním a narostlo dokonce až v tvrzení, že Šamberk svou ženu u Pinkasů prohrál v kartách, když už neměl co vsadit, a šťastný výherce že se nerozpakoval přerozkošnou tu výhru inkasovat trvale.

Jaroslav Kvapil[10]

Dílo divadelní

Frašky

  • Boucharon (1866)
  • Blázinec v prvním poschodí (premiéra 1867)
  • Svatojánská pouť (1868)
  • Sedmašedesátníci (1870)
  • Rodinná vojna (1880)
  • Jedenácté přikázání (napsal 1881, vydáno 1882), asi jeho nejznámější a nejlepší veselohra, v roce 1925 zfilmována Václavem Kubáskem jako němý film a roku 1935 jako zvukový film Martinem Fričem; v obou adaptacích ztvárnil titulní roli Hugo Haas.
  • Podskalák (1882), zpopularizoval postavy rybářské pražské osady Podskalí, jako operetka se hraje dodnes
  • Divadelní třída (1884)
  • Palackého třída 27 (1884)
  • Éra Kubánkova (1886), veselohra o 4 jednáních
  • Výlet pana Broučka na výstavu (1893), výpravná hra o 5 dějstvích

Hry o známých postavách národního obrození

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha : Academia, 1988. s. 479.
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených u Panny Marie Sněžné, sign. PMS N5, s. 283
  3. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Vinohrady (kostel sv.Ludmily)
  4. ↑ Zöllnerova společnost. Česká divadelní encyklopedie [online]. Institut umění – Divadelní ústav. Dostupné online. 
  5. ↑ https://www.theatre-architecture.eu/cs/db/?theatreId=2382
  6. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola František Ferdinand Šamberk, s. 271. 
  7. ↑ Matrika oddaných Olomouc, 1844-1873, s. 247 (snímek 125
  8. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 91-94
  9. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha : Academia, 1988. s. 480–481
  10. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 91, 93

Literatura

Externí odkazy
Kembali kehalaman sebelumnya