Franz von Georgi

Franz von Georgi
Prezident Nejvyššího soudního dvora c. k. zeměbrany
Ve funkci: 1914 – 1915
Předchůdce	György Balás de Lissa
Nástupce	Eduard Kreysa
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1916), polní podmaršál (1912), generálmajor (1908)
Narození	22. dubna 1855 Budín
Úmrtí	24. března 1933 (ve věku 77 let) Salcburk
Příbuzní	Friedrich von Georgi (sourozenec)
Profese	důstojník a historik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Emil von Georgi (22. dubna 1855 Budín – 24. března 1933 Salcburk) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1874, jako štábní důstojník vystřídal působení u řady posádek v celé monarchii, několik let strávil v Čechách. Před první světovou válkou zastával vysoké funkce u c. k. zeměbrany a nakonec byl v letech 1914–1915 prezidentem Nejvyššího soudu c. k. zeměbrany. V roce 1911 byl povýšen do šlechtického stavu a v armádě dosáhl hodnosti generála pěchoty. Jeho starší bratr Friedrich (1852–1926) byl dlouholetým rakouským ministrem zeměbrany (1907–1917) a ve vojsku dosáhl hodnosti generálplukovníka.

Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí původem ze Saska, narodil se jako mladší syn c. k. plukovníka Eduarda Georgiho (1804–1868). Po absolvování reálky získal vojenskou průpravu na kadetních školách v Eisenstadtu a Sankt Pölten, v letech 1870–1874 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.^[1] Do armády vstoupil v hodnosti poručíka v roce 1874, začátek své vojenské služby strávil v Kadani a Praze.^[2] V letech 1879–1881 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1882) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Sloužil u jednotek polních myslivců v Judenburgu a znovu v Praze,^[3] mezitím byl v roce 1887 povýšen na kapitána.^[4] V letech 1891–1895 sloužil u 27. pěšího pluku ve Štýrském Hradci,^[5] v roce 1895 byl v hodnosti majora přeložen do Jarosławi. Jako podplukovník (1898) strávil několik let u 41. pěšího pluku v Černovicích, souběžně byl velitelem pěchotní kadetní školy v Mariboru.^[6] V roce 1902 dosáhl hodnosti plukovníka a na několik let přešel k c. k. zeměbraně, byl velitelem 31. zeměbraneckého pluku v Těšíně (1901–1902)^[7] a 16. zeměbraneckého pluku v Krakově (1902–1908).^[8]

V roce 1908 byl povýšen do hodnosti generálmajora^[9] a stal se velitelem 57. pěchotní brigády v Terezíně (1908–1911).^[10] Poté znovu sloužil u zeměbrany a od roku 1911 byl velitelem 13. pěchotní divize zeměbrany ve Vídni.^[11] K datu 1. května 1912 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.^[12] V roce 1913 byl přidělen k Nejvyššímu vojenskému soudnímu dvoru^[13] a nakonec v letech 1914–1915 zastával funkci prezidenta Nejvyššího soudu c. k. zeměbrany.^[14] K datu 1. září 1915 obdržel hodnost titulárního generála pěchoty^[15] a koncem téhož roku byl odeslán na dlouhodobou dovolenou. V armádě byl formálně penzionován k datu 1. dubna 1916.^[16]

V roce 1911 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von. Během své vojenské služby obdržel několik rakousko-uherských vyznamenání.

• Válečná medaile (1882)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1900)
• Řád železné koruny III. třídy (1906)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• velkokříž Řádu Františka Josefa s válečnou dekorací (1916)

V roce 1883 se oženil s Emilií Annou Georgi (1860–1932), dcerou obchodníka Oskara Georgiho. Z manželství se narodily tři děti, starší syn Friedrich Franz (1884–1914) padl jako c. k. nadporučík na začátku první světové války v Haliči, mladší syn Eduard Oskar (*1892), sloužil také v c. k. armádě a později pracoval jako bankovní prokurista.

Franzův starší bratr Friedrich (1852–1926) byl v letech 1907–1917 rakouským ministrem zeměbrany, v roce 1912 byl povýšen do stavu svobodných pánů a v armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti generálplukovníka. Mladší bratr Karl (1858–1926) sloužil také v armádě, za první světové války byl penzionován v hodnosti polního podmaršála a v roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu.

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 134–135 (heslo Franz Georgi) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2015; Praha, 2011; s. 146–149 ISBN 978-80-904241-6-6