Gaetano Latilla
Gaetano Latilla (10. ledna 1711, Bari – 15. ledna 1788, Neapol) byl italský hudební skladatel, představitel neapolské operní školy.
Narodil se v Bari 10. ledna 1711. Jako chlapec zpíval ve sboru katedrály v Bari. V roce 1726 byl přijat na konzervatoř Conservatorio S. Maria di Loreto v Neapoli, kde studoval u Francesca Mancini a Giovanni Veneziana.
Jako operní skladatel debutoval v roce 1732 komickou operou Li mariti a forza v neapolském divadle Fiorentini, která ho rázem vynesla mezi nejoblíbenější operní skladatele Itálie.
V roce 1738 se stal zástupcem kapelníka v jednom z nejslavnějších římských chrámů, v bazilice Panny Marie Větší. Pokračoval neztenčenou měrou v operní tvorbě, ale stal se i vyhledávaným skladatelem chrámové hudby a oratorií.
V r. 1753 přijal místo učitele na benátské konservatoři Conservatorio della Pieta a stal se i druhým kapelníkem v chrámu sv. Marka. Za poněkud podivných okolností, patrně po jakémsi střetu se zákonem, v roce 1772 Benátky spěšně opustil a vrátil se do Neapole.
Zemřel v Neapoli 15. ledna 1788.
Operní dílo
- Li mariti a forza (1732 Neapol, Teatro dei Fiorentini)
- L'Ottavio (1733 Neapol, Teatro dei Fiorentini)
- Gl'ingannati (1734 Neapol, Teatro dei Fiorentini)
- Angelica ed Orlando (1735 Neapol, Teatro dei Fiorentini)
- Lo sposo senza moglie (I due supposti conti) (1736 Neapol, Teatro nuovo)
- Gismondo (1737 Neapol, Teatro dei Fiorentini)
- La finta cameriera (1738 Řím)
- Don Calascione (1741 Londýn)
- La giardiniera contessa (1742 Neapol, 1752 Paříž)
- Temistocle (1737 Řím, Teatro Tor di nona)
- Demofoonte (1738 Benátky, Teatro S. Giovanni)
- Madama Ciana (1738 Řím, Teatro Pallacorda)
- L'ambizione delusa (1747 Turín)
- Gli artigiani aricchiti (1753 Paříž)
- Polipodio e Rocchetta (1738 Řím, Teatro Argentina)
- Romolo (1739 Řím, Teatro Delle Dame)
- Siroe (1740 Řím, Teatro Delle Dame)
- Alceste in Ebuda (1741 Neapol, Teatro S. Carlo)
- La vendetta generosa (1742 Neapol, Teatro dei Fiorentini)
- Zenobia (1742 Turín, Teatro Regio)
- La gara per la gloria (1744 Benátky, Teatro S. Moisé)
- Amare e fingere (1745 Neapol, Teatro nuovo)
- Il concerto (1746 Neapol, Teatro nuovo)
- Adriano in Siria (1747 Neapol, Teatro S. Carlo)
- Catone in Utica (1747 Řím, Teatro Capranica)
- Chiaseduno ha il suo negozio (1747 Madrid, Teatro Buen Retiro)
- Il barone di Vignalunga (1747 Neapol, Teatro nuovo)
- Il vecchio amante (1747 Turín, Teatro Carmignano)
- La Celia (1749 Neapol, Teatro dei Fiorentini)
- Amore in Tarantola (1750 Benátky, Teatro S. Moisé)
- Il gioco de' matti (1750 Neapol, Teatro nuovo)
- L'astuzia felice (1750 Turín, Teatro Carignano)
- Gl'impostori (1751 Benátky, Teatro S. Moisé)
- Griselda (1751 Benátky, Teatro S. Cassiano)
- La pastorella al soglio (1751 Benátky, Teatro S. Moisé)
- L'opera in prova alla moda (1751 Benátky, Teatro S. Moisé)
- Urganostocar (1751 Benátky, Teatro S. Moisé)
- L'isola d'amore (1752 Benátky, Teatro S. Moisé)
- Olimpiade (1752 Benátky, Teatro S. Cassiano)
- Alessandro nell'Indie (1753 Benátky, Teatro S. Moisé)
- Antigona (1753 Modena, Teatro di Corte)
- Il protettor del poeta (1754 Řím, Teatro Della Valle)
- Venceslao (1754 Barcelona)
- La finta sposa (1755 Bologna, Teatro Formagliari)
- Tito Manlio (1755 Řím, Teatro Capranica)
- Ezio (1758 Neapol, Teatro S. Carlo)
- L'amore artigiano (1761 Benátky, Teatro S. Angelo)
- Merope (1763 Benátky, Teatro S. Benedetto)
- La buona figliola supposta vedova (1766 Benátky, Teatro S. Cassiano)
- Gl'inganni amorosi (1774 Neapol, Teatro dei Fiorentini)
- Il maritato fra le disgrazie (1774 Neapol, Teatro dei Fiorentini)
- Antigono (1775 Neapol, Teatro S. Carlo)
- Li sposi incogniti (1779 Neapol, Teatro nuovo)
Externí odkazy
|
|