Granát je zbraň na bázi trhaviny. Jedná se o kovové těleso, které je naplněno explozivní látkou.
Granát je složen z výbušniny a obalu, který se vlivem exploze rozlétává do okolí a v podobě střepin zasahuje cíl. Hlavní smrtící zbraní u granátu (obranného) tak není jeho explozivní potenciál, ale části pláště, které vlivem exploze získávají pohybovou energii.
Je opatřen slabým pláštěm. Má za úkol na vzdálenost dohozu (10 až 20 m) zranit či usmrtit nepřítele, ale neohrozit a podpořit útočící jednotky, proto je jeho smrtící zóna menší než u obranného granátu.
2. Obranný granát
Je opatřen silným pláštěm. Je používán obránci, kteří se většinou mohou schovat do připravených pozic, a proto je jeho smrtící zóna mnohem větší. Zabíjí střepinami.
3. Speciální granát
zápalný
kumulativní, často s padáčkem pro vhození z bezprostřední blízkosti na střechu automobilu či obrněného transportéru
Termitový granát (v angličtine thermite grenade) (Tepelný granát. Obsahuje směs pyrohliníku a oxidu železitého, která po zapálení vydává teplotu 2000–3000 °C. Nepoužívá se jako zbraň, ale na likvidaci vybavení, aby jej nemohl použít nepřítel. Například vhozením granátu do motoru auta dojde k jeho protavení a auto bude nepoužitelné. Vysoká teplota sama způsobí tavení kovů v blízkosti a struska železa vzniklá při hoření termitu protavuje blok motoru. K hoření termitu není potřeba kyslík, ten je obsažen přímo ve směsi. Při kontaktu s vodou může dojít i k explozi. Extrémní teplota rozloží vodu na kyslík a vodík. Vodík s kyslíkem vytvářejí třaskavou směs a termitem je tato směs okamžitě zapálena. Může být použit též jako zápalný granát.)
termobarický granát - obsahem je typicky kolem 300 g výbušniny s obsahem práškového hliníku, pro vhození do místností a útok tlakovou vlnou, má slabý plášť, místnost je následně zahlcená dýmem
Cvičný granát
Podle zapalovače
dopadový
časovaný
kombinovaný (oba způsoby)
Odkazy
Poznámky
↑V první polovině 15. století jsou navrženy první explozivní střely, granáty vystřelovaté z děl. Ve větším rozsahu se uplatňují teprve v následujících stoletích.[1]
Reference
↑JÍLEK, František; KUBA, Josef; JÍLKOVÁ, Jaroslava. The World Inventions in Dates. Praha: Nár. tech. muzeum, 1979. S. 40. (anglicky)