Heikki Savolainen |
---|
Heikki Savolainen (1952) |
Rodné jméno | Heikki Ilmari Savolainen |
---|
Narození | 28. září 1907 Joensuu |
---|
Úmrtí | 29. listopadu 1997 (ve věku 90 let) Kajaani |
---|
Alma mater | Joensuuské lyceum (do 1927) Katedra gymnastiky Helsinské univerzity (do 1931) |
---|
Povolání | sportovní gymnasta a lékař |
---|
Ocenění | The Great Cross of Merit of Finnish Sports and Culture of Physical Exercise Kříž svobody 4. třídy rytíř 1. třídy Řádu bílé růže Pamětní medaile zimní války Cross of Liberty, 3rd Class … více na Wikidatech |
---|
Příbuzní | Vilho Väinö Savolainen[1] (sourozenec) |
---|
multimediální obsah na Commons |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Heikki Ilmari Savolainen (28. září 1907, Joensuu – 29. listopadu 1997, Kajaani) byl finský sportovní gymnasta, držitel devíti olympijských medailí získaných na pěti olympijských hrách, v rozmezí 24 let. Získal medaili na všech hrách, jichž se zúčastnil. Dvě z těchto medailí byly zlaté a obě je získal na hrách v Londýně roku 1948. První byla z koně našíř (dělil se o ni s krajany Paavo Aaltonenem a Veikko Huhtanenem), druhá z družstev. Své jediné olympijské stříbro získal na hrách v Los Angeles roku 1932, a to na hrazdě. Sbírku doplnil hned šesti bronzy, první získal již na hrách v Amsterdamu roku 1928 v disciplíně kůň našíř (byla to vůbec první medaile ve sportovní gymnastice pro Finsko), na dalších hrách v Los Angeles bral bronz ve víceboji, na bradlech a v družstvech, na olympiádě v Berlíně roku 1936 získal bronz týmový, stejně jako na své poslední olympiádě v Helsinkách roku 1952.[2] Tuto poslední medaili získal ve 44 letech, a stal se tak nejstarším medailistou v gymnastice. Na domácích helsinských hrách též přednesl olympijskou přísahu při zahajovacím ceremoniálu.[3] Jednu medaili, stříbro z družstev, má i z mistrovství světa (1950). Vybojoval též dvacet titulů mistra Finska, z toho šest ve víceboji.
Savolainen promoval jako učitel tělesné výchovy v roce 1931 a jako doktor medicíny v roce 1939. Poté začal pracovat jako lékař ve svém rodném městě Kajaani, souběžně se svou sportovní kariérou. Během zimní války s Rusy sloužil ve vojenské nemocnici. Věnoval se ovšem i sportovní žurnalistice, v letech 1932–1937 psal pro finský sportovní časopis Urheilulehti. V roce 1933 napsal scénář k půlhodinovému filmu o finské gymnastice, financovanému státem a produkovanému Suomi Filmi Oy.[3] V letech 1946 až 1959 působil jako viceprezident Finské gymnastické federace. Po skončení závodní kariéry byl jedním z prvních sportovních lékařů ve Finsku. V roce 2004 byl uveden do Síně slávy Mezinárodní gymnastické federace. Stal se prvním Finem, kterému se této cti dostalo, a dosud je i jediným.[4]
Reference
Externí odkazy
Olympijští vítězové ve sportovní gymnastice - kůň našíř |
|
|
|
Disciplína v roce 1900, 1908 až 1920 nebyla v programu olympijských her. |