Hlavní stan vrchního velení

Hlavní stan vrchního velení
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlavní stan vrchního velení (rusky Ставка Верховного главнокомандования, Stavka Verchovnogo glavnokomandovanija, Ставка ВГК, СВГК) byl nejvyšší orgán strategického vedení sovětských ozbrojených sil za druhé světové války.

Hlavní stan za sovětsko-finské války

Dne 9. prosince 1939 byl pro řízení Rudé armády v sovětsko-finské válce vytvořen Hlavní stan hlavního velení (Ставка Главного командования, Stavka Glavnogo komandovanija) ve složení:^[1]

Kliment Jefremovič Vorošilov (lidový komisař obrany)
Josif Vissarionovič Stalin (tajemník ÚV VKS(b))
Nikolaj Gerasimovič Kuzněcov (lidový komisař námořnictva)
Boris Michajlovič Šapošnikov (náčelník generálního štábu Rudé armády)

Dne 5. ledna 1940 byl přejmenován na Hlavní stan Hlavní vojenské rady (Ставка Главного военного совета, Stavka Glavnogo vojennogo soveta), v březnu po skončení vojenských akcí byl rozpuštěn.

Hlavní stan za Velké vlastenecké války

Historie

Hlavní stan (Ставка, Stavka) vznikl společným usnesením předsednictva Nejvyššího sovětu, Rady lidových komisařů a ÚV VKS(b) z 23. června 1941 jako Hlavní stan hlavního velení (Ставка Главного командования). Od 30. června 1941 byl podřízen Státnímu výboru obrany. Rozhodnutím Státního výboru obrany z 10. července 1941 byl přejmenován na Hlavní stan vrchního velení (Ставка Верховного командования). V souvislosti se zavedením funkce vrchního velitele a existencí (od 10. července) Hlavních velení směrů (Главные командования направлений) byl 8. srpna 1941 opět přejmenován na Hlavní stan nejvyššího hlavního velení (Ставка Верховного главнокомандования, v české literatuře se používá název Hlavní stan vrchního velení). Zrušen byl po skončení bojů 3. září 1945.^[2]

Poznámka

Hlavní stan vrchního velení stejně tak jak Státní výbor obrany, byly státní instituce, které přímo osobně řídil sám Stalin, který také operativně direktivním způsobem určoval, kdo se bude jednotlivých zasedání těchto orgánů účastnit bez ohledu na to zdali dotyčný byl či nebyl jeho formálním členem. Stalinovu rozhodnutí se nikdo neodvážil odporovat.^[zdroj?] Stávalo se jen zřídkakdy, že by se příslušný orgán sešel kompletní (všichni jeho řádní členové), neboť zejména sovětští generálové a maršálové SSSR velmi často pobývali na frontě u vojsk.^[zdroj?]

Složení

Období	23. června – 10. července 1941	10. července 1941 – 17. února 1945	17. února – 3. září 1945
předseda	Semjon Konstantinovič Timošenko	Josif Vissarionovič Stalin	Josif Vissarionovič Stalin
členové	Josif Vissarionovič Stalin	Vjačeslav Michajlovič Molotov	Georgij Konstantinovič Žukov
	Vjačeslav Michajlovič Molotov	Semjon Konstantinovič Timošenko	Alexandr Michajlovič Vasilevskij
	Semjon Michajlovič Buďonnyj	Semjon Michajlovič Buďonnyj	Nikolaj Alexandrovič Bulganin
	Kliment Jefremovič Vorošilov	Kliment Jefremovič Vorošilov	Aleksej Innokent'jevič Antonov
	Georgij Konstantinovič Žukov	Boris Michajlovič Šapošnikov	Nikolaj Gerasimovič Kuzněcov
	Nikolaj Gerasimovič Kuzněcov	Georgij Konstantinovič Žukov

Odkazy

Reference

↑ KIJAN, Alexandr, a kol. Рабоче-Крестьянская Красная Армия [online]. 1999-12-17 [cit. 2008-12-23]. Kapitola Справочник военных органов управления. Dostupné online. (rusky)
↑ GLANTZ, David M.; HOUSE, Jonathan M. Souboj titánů. 1. vyd. Brno: Jota, 2005. 488 s. ISBN 80-7217-357-X. S. 459.

Literatura

GORKOV, Jurij Alexandrovič. Кремль. Ставка. Генштаб.. 1. vyd. Tver: [s.n.], 1995. Dostupné online. ISBN 5-85543-014-6.

Související články

[1] KIJAN, Alexandr, a kol. Рабоче-Крестьянская Красная Армия [online]. 1999-12-17 [cit. 2008-12-23]. Kapitola Справочник военных органов управления. Dostupné online. (rusky)

[2] GLANTZ, David M.; HOUSE, Jonathan M. Souboj titánů. 1. vyd. Brno: Jota, 2005. 488 s. ISBN 80-7217-357-X. S. 459.

[1]

[2]