Město se nachází v Hronovské kotlině na rozhraní Broumovské vrchoviny a Podorlické pahorkatiny. Leží při jižní hranici CHKO Broumovsko a protéká jím řeka Metuje, jejíž údolí zde dělí Maternickou část (prudkými svahy Jírovy hory směrem k řece) Jestřebích hor (svahy vrcholící kótou Vrše 518 m n. m. a U buku 532 m n. m.) na západní a východní část. Do řeky Metuje se na území Hronova vlévají Zbečnický potok a potok Dřevíč. Směrem k Náchodu se na pravém břehu údolí řeky Metuje prudce zvedají svahy Červenokostelecké pahorkatiny (nad Hronovem do 500 m n. m.)
Historie
Poprvé se Hronov připomíná v roce 1359, je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda (1241–1285) z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn jako městečko, jež do roku 1848 náleželo k náchodskému panství, stejně jako sousední obce Velký Dřevíč, Velké Poříčí a Žabokrky, zatímco Zbečník a Rokytník příslušely do konce 15. století k machovskému statku, jehož součástí byla také Malá Čermná na kladských hranicích. Jako město je Hronov poprvé uveden v roce 1859.
V husitské době zřejmě vyznávala většina obyvatel kalich a fara byla zřejmě osazena knězem podobojí. Tak tomu bylo asi po celé 16. století. V roce 1610 byla postavena zděná zvonice místo původní dřevěné. Za třicetileté války (po roce 1634) se střídaly průtahy vojsk císařských a švédských a v červenci 1639 Švédové Hronov vypálili. Z roku 1651 pochází první zpráva o hronovské škole ve staré jednopatrové opuštěné faře. Nová škola, také dřevěná, byla postavena v roce 1688 a sloužila až do roku 1888. Kostel Všech svatých byl tehdy filiálním kostelem náchodského děkanství. V letech 1713–1717 byl barokně přestavěn, když z původní gotické stavby zůstalo pouze kněžiště s částečně dochovaným ostěním jednoho okna. V roce 1725 bylo na dnešní náměstí umístěno mariánské sousoší, jehož stylizované podoby se od poloviny 19. století používalo jako městského znaku.
V letech 1831–1845 působil v Hronově vlastenecký kněz Josef Regner (1794–1852), známý jako Havlovický z Jiráskovy kroniky U nás. Tehdy (1832) postihla Hronov epidemie cholery.
Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy bylo domácké tkalcovství. Vybudováním železnice z Chocně do Broumova (1875) nastal na Hronovsku v 80. letech 19. století mohutný rozvoj textilního průmyslu, ve městě vznikla přádelna bavlny a několik mechanických tkalcoven. Kromě textilu se ve městě rozvíjela strojírenská výroba. Důsledkem byl růst počtu obyvatelstva z 1 682 v roce 1880 na 4 600 v roce 1910.
V září 1949 po složitých jednáních došlo ke sloučení Hronova se sousedními obcemi Velkým Poříčím, Zbečníkem, Velkým Dřevíčem, Rokytníkem a Žabokrky. Malá Čermná byla připojena až v roce 1960.
Mariánský sloup na náměstí z roku 1725 se sochami sv. Václava, Vojtěcha, Prokopa a Zikmunda na podstavci, s reliéfy sv. Josefa, Jana Křtitele, Petra a Máří Magdaleny
Knahlova chalupa[9] (Antonín Knahl založil hronovské ochotnické divadlo)
Hronovka a Regnerka – minerální prameny nacházející se v hronovském parku nedaleko Jiráskova rodného domu
Čapkův mlýn (na přelomu 19. a 20. století patřil Karlovi a Heleně Novotným, prarodičům Heleny, Josefa a Karla Čapkových)[10]
Osobnosti
Rodáci
Antonín Knahl (1801–1883), hodinář, divadelník a obrozenec, zakladatel ochotnického spolku v Hronově, jednoho z prvních souborů amatérského divadla v Čechách
Jan Filip (* 1949), hudební pedagog, zakladatel a kapelník folkové skupiny Kantoři
Jaroslav Malý (* 1951), německý hokejista
Osobnosti spjaté s Hronovem
Josef Regner (1794–1852), vlastenecký katolický kněz, působil na faře v Hronově, narodil se v Havlovicích (odsud řečený Havlovický v Jiráskově kronice U nás)
Josef Václav Sládek (1845–1912), v letech 1890–1900 pobýval v Malé Čermné, zasloužil se mj. o výstavbu maločermenské školy; narodil se ve Zbirohu
Antonín Čapek (1855–1929), lázeňský a báňský lékař, otec bratří Čapků; během jeho lékařské praxe v Hronově se zde narodili Helena Čapková a Josef Čapek; narodil se v Žernově
Filip Oberländer (1875–1911), cestovatel a dobrodruh, hronovský továrník
Adolf Kašpar (1877–1934), malíř a ilustrátor; ilustroval starý Hronov (kronika U nás)
U pivovarského rybníka vlastnil Alois Jirásek letní sídlo, kde se setkal s T. G. Masarykem. Dodnes tam stojí pomník znázorňující, jak si Masaryk s Jiráskem podávají ruce.
Nedaleko sochy Aloise Jiráska pramení ze země sirný pramen, zvaný mezi místními „Prdlavka“ (správně jde o minerální prameny Hronovku a Regnerku).[14] Jeho charakteristický zápach po zkažených vejcích je cítit na metry daleko a specifickou chutí se stává opravdu raritou. Tato minerální voda má podle místních mnoho léčivých účinků.
V místní části Hronova Zbečník se v lese Maternici nachází Skalákova studánka. Její voda byla považována za léčivou. Za epidemie cholery v roce 1832 jí lidé používali jako lék.
↑Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 610.Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
↑ Mlýn dědy bratří Čapků se otevřel veřejnosti. Historická budova v Hronově je po kompletní obnově. Hradec Králové [online]. 2022-07-01 [cit. 2022-09-13]. Dostupné online.
↑KOŠŤÁK, Blahoslav. Živé zlomy: Pohyb v zemské kůře. Vesmír. 7. 5. 2009 2009, roč. 88, čís. 322. 2009/5. Dostupné online. ISSN1214-4029.
↑FISCHER, Tomáš, Jan Zedník. Zemětřesení v Česku a proč je sledujeme. Vesmír. 22. 7. 2010 2010, roč. 89, čís. 2010/7. Dostupné online. ISSN1214-4029.
↑MARKOVÁ, Eva. Seismická aktivita na Trutnovsku a Náchodsku v letech 1000 - 1900. In: Marcel Bělík. Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí. Bulletin referátů z konference, konané 13. - 15. května 2014. Úpice: Hvězdárna v Úpici, 2014. Dostupné online. ISBN978-80-86303-41-3. S. 48–50.
.jpg)
