Igor Daxner (26. září 1893 Tisovec – 18. dubna 1960 Bratislava) byl slovenský právník, soudce a protifašistický bojovník.
Životopis
Navštěvoval obecnou školu v Tisovci, pocházel z právnické rodiny. Během první světové války se dostal do ruského zajetí a přidal se k československým legionářům, kde působil jako komisař. Až v roce 1929 absolvoval na Právnické fakultě UK v Bratislavě, kde získal titul doktora práv. Poté působil postupně u vrchního soudu v Bratislavě a generální prokuratury v Brně, za druhé republiky byl soudním radou Nejvyššího soudu v Brně a v letech 1939 až 1943 slovenského Nejvyššího soudu v Bratislavě.[1]
Kvůli účasti v odboji byl zbaven funkce a krátce vězněn, poté se účastnil Slovenského národního povstání. Během něj byl příslušníkem 1. čs. armády na Slovensku, do října 1944 v hodnosti major vedoucím politickopropagačního oddělení jejího velitelství v Banské Bystrici. Byl mj. odpovědný za vydávání armádního deníku Bojovník. Téhož roku vstoupil do Komunistické strany Slovenska.[1] Po přechodu do hor byl zpravodajským důstojníkem, od dubna 1945 příslušníkem 1. československého armádního sboru v SSSR.
Po osvobození Československa působil jako předseda retribučního Národního soudu v Bratislavě a v letech 1946–1947 vedl proces proti exponentům slovenského státu – předsedal senátu, který soudil Jozefa Tisa, Ferdinanda Ďurčanského a Alexandra Macha. Po převratu v únoru 1948 byl jmenován předsedou Nejvyššího soudu, jímž byl až do 20. září 1953, kdy odešel do důchodu. Je zodpovědný za desítky vynesených trestů smrti a stovky odsouzených na dlouhá léta v komunistických žalářích.[zdroj?] Po odchodu z justice působil ještě jako externí spolupracovník Ústavu státu a práva SAV v Bratislavě.[1]
Dílo
- Ľudáctvo pred Národným súdom 1945–1947, Bratislava 1961
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Igor Daxner na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c BALÍK, Stanislav. Předsedové Nejvyššího soudu v letech 1918 až 1989 [online]. Nejvyšší soud České republiky [cit. 2019-11-30]. Dostupné online.
