Izumo no Okuni

Izumo no Okuni
Narození	1572 Kituski
Úmrtí	Japonsko
Povolání	kabuki actor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Izumo no Okuni (japonsky 出雲 阿国, vlastním jménem Kuni, přibližně 1572–1613^[1]) byla japonská kněžka, tanečnice a pouliční herečka aktivní na začátku Období Edo, která je považována za zakladatelku divadelní tradice kabuki.

Z období 1604–1624 se dochovala tzv. Kjótská kniha (Kunidžo kabuki ekotoba), původně ve formě ilustrovaného svitku, která o jejím osudu vypráví formou představení na pomezí nó a kabuki.^[2] Okuni pocházela z města Izumo, kde byla chrámovou kněžkou (miko), patrně ve svatyni Izumo,^[1] a na přelomu 16. a 17. století putovala do hlavního města Kjóta. Tam si na břehu řeky Kamo^[3] vydělávala pomocí tance nenbucu odori spojeného s pronášením buddhistické mantry.^[4] Ačkoliv před koncem 16. století nebylo zakázáno ženám hrát divadlo, všichni profesionální herci byli muži a záznamy o ženských nebo smíšených souborech jsou z dřívějších období ojedinělé.^[5] Ke konci Období Muromači se začala rozvíjet kultura prostého obyvatelstva, tedy i amatérské divadlo, tance a karnevaly.^[6] V době míru po konci období Sengoku se ještě zvýšil hlad po radostnějších hrách a tancích.^[7]

S rostoucím publikem začala v roce 1603 Okuni na dočasně zbudovaném pódiu^[3] se souborem žen z okraje společnosti, většinou prostitutek, napodobovat ve smyslných představeních, plných sexuálních dvojsmyslů,^[8] maskulinní chování výstředních sebestředných členů pouličních gangů, složených z nízko postavených samurajů, kterým se říkalo kabukimono.^[9] Ženy tedy ve veselém „tanci kabuki“ (kabuki odori) hrály mužské role v mužských šatech a muži plnili vedlejší role a obstarávali hudební doprovod.^[10] Podle socioložky Eiko Ikegamiové byla subverze genderových rolí jedním z lákadel kabuki odori.^[11] Oblíbeným námětem jejích představení byla návštěva samuraje v čajovně a flirtování se společnicí čaja asobi.^[9] Jedním z mužských členů souboru měl být rónin Sanzaburó Nagoja, který byl zabit během duelu v roce 1603 nebo 1605.^[12] Není známo, byl-li jejím manželem nebo milencem a rozsah jeho podílu na vzniku kabuki je sporný.^[13][1] Okuni i Sanzaburó se krátce po smrti stali námětem her a legend, je proto složité oddělit osobu Okuni od její dramatizace nebo dokonce úplné fabulace.^[14] Jako rok jejího úmrtí se uvádí roky 1607 nebo 1613.^[1] Japonská spisovatelka Sawako Arijošiová v roce 1969 vydala román Izumo no Okuni inspirovaný jejím životem.

Kvůli povaze představení kabuki odori, která měla kazit morálku a působit jako reklama na nevěstince, šógun zakázal v roce 1629 ženám vystupovat v divadle a v roce 1652 byl zákaz rozšířen i na dospívající chlapce.^[7] Kabuki v tradiční podobě známé z vrcholu jeho popularity v 19. století vzniklo až v 90. letech 17. století.^[15]

• 
  Výjev z představení čaja asobi s Okuni na pozlaceném papírovém šestidílném paravánu neznámého autora, 17. století
• 
  Okuni na deskotisku Kunijošiho a Kunisady, 40. léta 19. století
• 
  12. strana Kjótské knihy s ilustrací Okuni neznámého autora z počátku 17. století
• 
  Kámen upomínající místo vzniku kabuki v Kjótu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Izumo no Okuni na Wikimedia Commons
• Kjótská kniha na fotografiích Kjótské univerzity (japonsky)