V polovině roku 1944 vznesly VVS i námořní letectvo požadavek na projekt nového dvoumístného cvičného letounu. Jakovlevova konstrukční kancelář na tento požadavek zareagovala v roce 1945 vývojem prototypu Jak-3UTI, přičemž vycházela ze zkušeností s letounem Jak-3U. Zachovány zůstaly společné prvky s typem Jak-3U a Jak-3, zejména původní křídlo o rozpětí 9,4 m. Pohon zajišťoval hvězdicový sedmiválec Švecov AŠ-21chlazený vzduchem, který roztáčel dvoulistou vrtuli VIŠ-111V-20 o průměru 3 m. Celokovový stroj měl dlouhý překryt společný pro obě kabiny. Výzbroj tvořil kulomet UBS se 100 náboji a letoun mohl nést dvě 100kg pumy FAB-100. Koncem roku 1945 s uspokojivými výsledky Jak-3UTI testoval pilot G. M. Klimuškin, stroj se však v této podobě sériově nevyráběl.
Z tohoto modelu však na podzim roku 1946 vznikl typ Jak-11. Jednalo se o vylepšenou verzi s delším krytem motoru. Po Klimuškinových podnikových zkouškách byl nový typ v říjnu 1946 představen ve Vědecko-výzkumném institutu sovětského letectva pro letové zkoušky, kde během testů splnil všechny požadované specifikace. Sériová výroba byla přidělena do Leningradu a Saratova s prvními dodávkami v polovině roku 1947.
Popis konstrukce
Přední část trupu byla potažena překližkou, zadní plátnem. Jeho nosnou konstrukci tvořily ocelové trubky, na zádi překližka. Každá z kabin měla odsuvný kryt a oba piloti měli k dispozici kompletní sadu přístrojů včetně rádia RSI-3M/4M. Křídlo s dvěma kovovými nosníky a profilem Clark YH mělo vzepětí 5°. Potah mezi náběžnou hranou a předním nosníkem tvořil 2 mm duralový plech, poté se tloušťka potahu snižovala na 1 mm. Z duralu byly také ocasní plochy, křidélka a veškeré pohyblivé plochy. Motor AŠ-21 byl upevněn do lože pomocí pryžových silentbloků. Chladič oleje o objemu 39 l byl chlazen pomocí otvorů v kořenech křídla. Palivo bylo uloženo ve dvou 173 l nádržích v křídle se sběrnou nádrží o objemu 13,5 l. Zatahovací podvozek byl vybaven pneumatikami o rozměrech 600×180 mm, pevné ostruhové kolo pak 255×110 mm. Pod levou částí motorového krytu byl uložen kulomet UBS se 100 náboji a na jednu z výztuh krytu kabiny byl instalován fotokulomet PAU-22.
Vývoj
Let C-11 (D-FYAK)
Roku 1953 prodal Sovětský svaz licenci letounu Československu a v továrně Let Kunovice byl stroj vyráběn pod označením LET C-11. V letech 1953–1956 zde bylo vyrobeno 707 kusů vyzbrojených kulometem ŠKAS.
V Sovětském svazu se vyráběl v letech 1947–1956 a celkem zde bylo vyrobeno 3859 kusů.[1]
V roce 1951 přišla Jakovlevova OKB s verzí Jak-11U s motorem AŠ-21 bez vrtulového kuželu a tříkolovým zatahovacím podvozkem příďového typu. Přední noha se zatahovala směrem dozadu do šachty pod motorem.
.JPG)
.jpg)
