Jan Bedřich Minařík, křtěný Jan, (15. prosince 1862 Vyšehrad[1] – 26. května 1937 Praha-Královské Vinohrady[2]) byl český malíř a grafik, žák Julia Mařáka na pražské Akademii.
Život
Narodil se 15. prosince 1862 na Vyšehradě u Prahy, mládí prožil v Podskalí. Začínal jako malíř porcelánu. Tato skutečnost mohla jeho budoucí tvorbu ovlivnit ve dvou směrech - tendence k drobnopisu a specifická forma poetiky. Ve školním roce 1887/88 studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole u prof. Františka Ženíška. V roce 1888 přestoupil na pražskou malířskou Akademii k profesoru Maxu Pirnerovi. Po roce studia přešel do krajinářské školy prof. Julia Mařáka. V roce 1896 studium u prof. Mařáka úspěšně dokončil.
Ve Zlaté Praze se poprvé představil v roce 1890, kdy v čísle 26 byla publikována jeho poetická kresba k písni J. K. Chmelenského. Kromě lesních zátiší Zlatá Praha reprodukuje i jeho další obrazy z počáteční tvorby Stověžatá Praha (2. 12. 1898) a Srbsko pod Tetínem (18. 7. 1902). Dle Prokopa Tomana s Krasoumnou jednotou vystavoval poprvé v r. 1892. Na vánoční výstavě Umělecké besedy se poprvé objevuje v r. 1896, kdy vystavuje dvě studie Zákoutí starého dvorce a Lesní zátiší. Zdrojem poznání mohou být i publikované obrazy v časopise Světozor, např. Lesní koutek (22. 4. 1898) a Lesní tůň (18. 8. 1899).
Roku 1907 spolu se A. Slavíčkem a St. Lolkem navštívil postupně Německo, Belgii a zejména Francii. Z této cesty existují drobné malířské záznamy ovlivněné impresionismem. Na jaře 1914 mu Sokol v Podolí-Dvorcích uspořádal výstavu, na které Muzeum královského města Prahy nakoupilo 74 děl. V roce 1925 namaloval J. Minařík několik obrazů ze starých Pardubic. Na významné výstavě Julius Mařák a jeho škola v roce 1929 byl zastoupen položkami 88 až 128 a byl reprodukován jeho obraz Vnitřek lesa. P. F. Malý (1931) navštěvuje ateliér J. Minaříka a zmiňuje se o autorství 5 velkoformátových obrazů zobrazujících „nejdramatičtější momenty z osvobozovacích bojů Severoameričanů z područí Anglie“.
Jan Minařík byl dlouholetým členem Jednoty umělců výtvarných, která mu uspořádala posmrtnou výstavu v r. 1938. Zemřel 26. 5. 1937 v Praze.
Dílo
Jan Minařík byl žákem prof. Mařáka sui generis a proslavil se zejména jako malíř motivů mizející a bořené Prahy.
Na výstavách Krasoumné jednoty umělecká kritika nejdříve zaznamenává Minaříkova „úžasně technicky malovaná zátiší“ (Malý, 1931), která zřejmě byla oblíbena u konzervativní části publika. Z dnešního pohledu můžeme říci, že byla až příliš „staromistrovská“ (např. Zátiší s antikvity na mramorovém stolku a Zátiší s mandolínou). Přibližně od roku 1897 začíná vystavovat lesní interiéry (např. Lesní koutek, Lesní tůň, Lesní partie z listopadu a Lesní samota), které prozrazují školu Julia Mařáka a podle dobové kritiky svojí detailností a propracovaností navazují na pojetí Bedřicha Havránka. K. M. Čapek-Chod při hodnocení 59. výroční výstavy Krasoumné jednoty ve Světozoru (17. 6. 1898) napsal: „Není sice tak vybraně moderní jako jeho bezprostřední předchůdce (rozuměj Antonín Slavíček) v dnešním našem referátě, a faktura jeho na některých místech činí dojem pracný, ba v některém detailu i primitivní, ale nelze mu upříti, že je koloristou jistého a spolehlivého oka.“
Pro pochopení vrcholného období J. Minaříka okolo r. 1910 je důležité si uvědomit, že jeho tvorba se od počátku vyvíjela ve dvou zdánlivě nesourodých směrech - akademicky propracovaná kresba a malba na jedné straně (např. Lesní interiér z r. 1897) a poetizující naivizující koncept tvorby na straně druhé (např. Fidlovačka, Pohled na Pražský hrad a Pohled na Rožmberk). Syntézou těchto dvou přístupů vznikají jeho „nesmrtelné“ obrazy z let 1907–1911, na kterých zachytil s osobitou poetičností předasanační podobu Josefova, některých částí Starého Města a Nového Města. Nelze opomenout ani řadu motivů mizejících zákoutí nebo interiéru jednotlivých domů. Maloval také na Vyšehradě, Malé Straně, Hradčanech a Pražském hradě i na pouti pražských ševců, Fidlovačce, v Nuslích. M. Pistorius (1984) vysvětloval efekt „prázdného popředí“ Minaříkových pražských motivů, který je obdobný „jako při použití výřezu dálkového pohledu z panoramatické fotografie pořízené teleobjektivem, nebo jindy naopak u snímků pořízených objektivem širokoúhlým“.
Ucelená kolekce Minaříkových pražských motivů je ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy a je v pravidelných cyklech vystavována.
Galerie
-
Jan Minařík Fidlovačka (1884)
-
Jan Minařík Zátiší s mandolínou
-
Jan Minařík Lesní interiér (1897)
-
Jan Minařík Zelné pole (1898)
-
Jan Minařík Lesní tůň
-
Jan Minařík Potok v lese
-
Jan Minařík Pražské zákoutí s harfenistkou (1908)
-
Jan Minařík Dvorek (1908)
-
Jan Minařík Mariánské náměstí (1909)
-
Jan Minařík Pohled na Pražský hrad (1912)
-
Jan Minařík Dvorek na Vyšehradě (1912)
-
Jan Minařík Klášter u Křížovníků
-
Jan Minařík Nové mlýny
-
Jan Minařík Zadní trakt Novomlýnské ul. od Vltavy
-
Jan Minařík Pražské střechy
-
Jan Minařík Peruc
-
Jan Minařík Pohled na Rožmberk (1922)
-
Jan Minařík Černé jezero (1935)
Reference
Literatura
- Čapek-Chod, K. M.: 57. výroční výstava Krasoumné jednoty. Světozor, roč. 30, č. 32, s. 383, 19. 6. 1896.
- Čapek-Chod, K. M.: 59. výroční výstava Krasoumné jednoty. Světozor, roč. 32, č. 31, s. 368, 17. 6. 1898.
- Malý, P. F.: Návštěvou v ateliéru Jana Minaříka, populárního malíře Staré Prahy. Národní listy, roč. 71, č. 197, s. 3, 20. 7. 1931.
- Mokrý, F. V.: Malíř Jan B. Minařík v Jednotě umělců výtvarných. Venkov, roč. 33, č. 35, s. 7, 11. 2. 1938.
- Pavelka, J.: Jan B. Minařík (1862-1937). Jednota umělců výtvarných v Praze, 1938 (katalog).
- Pistorius, M.: Praha v obrazech Jana Minaříka. Muzeum hl. m. Prahy, 1984 (katalog).
- Státníková, P.: Zmizelá Praha Jana Minaříka. Muzeum hl. m. Prahy, 2006 (katalog).
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Minařík
- Ottův slovník naučný, díl XVII., s. 374, heslo Jan Minářík
Externí odkazy
.jpg)
