Jean-Lambert Tallien

Jean-Lambert Tallien
Rodné jméno	Jean-Lambert Tallien
Narození	23. ledna 1767 Paříž
Úmrtí	16. listopadu 1820 (ve věku 53 let) Paříž
Příčina úmrtí	lepra
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise Grave of Jean-Lambert Tallien
Povolání	novinář, politik, historik a spisovatel
Politická strana	Jakobíni
Choť	Thérésa Tallien
Funkce	předseda Národního konventu (1794) poslanec Národního konventu člen Rady pěti set poslanec francouzského Národního shromáždění
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Lambert Tallien [žán la^mbér taljeⁿ] (23. ledna 1767 Paříž – 16. listopadu 1820 Paříž) byl francouzský politik a novinář v období Velké francouzské revoluce.

Narodil se v domě markýze z Bercy, kde byl jeho otec správcem. S markýzovou podporou získal dobré vzdělání, pracoval jako písař, tajemník poslance a od roku 1790 jako novinář. V srpnu 1792 se účastnil útoku na Tuilerie, byl zvolen členem Generální rady a jednatelem Pařížské komuny. V říjnu byl za (bývalý) departement Seine-et-Oise zvolen do Konventu, kde se připojil k Hoře a hlasoval pro popravu krále Ludvíka XVI. V roce 1793 se podílel na potlačení povstání ve Vendée a na pádu girondistů. Konvent ho vyslal do departementu Gironde a v Bordeaux nastolil Tallien revoluční teror. Bezohledně dával popravovat uprchlé girondisty, ale i falešně obviněné, a z jejich majetku a z úplatků za propuštění se velmi obohatil. Ve vězení se setkal s markýzou de Fontenay (Terezií Cabarrus), zamiloval se do ní a dal ji propustit. Terezie ho přemluvila, aby s ukrutnostmi skončil a roku 1794 Tallien skutečně rozpustil Jakobínský klub i revoluční tribunál. Za to se musel odpovídat Robespierrovi, byl vyloučen z Jakobínského klubu a Terezie byla uvězněna.^[1]

27. července 1794 (9. thermidoru) se Tallien ze strachu o život připojil k Robespierrovým odpůrcům a hrál zásadní roli v Theremidorském převratu proti Robespierrovi, nato byl zvolen do Výboru pro veřejné blaho. V prosinci se oženil s Terezií, která ho však brzy opustila a 1802 se s ním rozvedla. V březnu 1795 byl odvelen k západní armádě, kde ustavoval stanné soudy proti royalistům. Po porážce povstání byl zvolen do Rady pěti set a 9. března 1796 byl spolu s Barrasem svědkem při svatbě Napoleona Bonaparte s Josefinou. Postupně však ztrácel vliv a roku 1798 nebyl znovu zvolen. Doprovázel Napoleona na tažení do Egypta, byl členem Commission des sciences et des arts a krátce působil jako konzul v Alicante. Zemřel v bídě a zapomenut roku 1820 v Paříži.^[1] Byl pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise.

• Ottův slovník naučný, heslo Tallien. Sv. 1, str. 1
• TINKOVÁ, Daniela. ''Revoluční Francie 1787-1799.'' Praha: Triton, 2008. 426 s. 248-251. ISBN 978-80-7387-211-3.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean-Lambert Tallien na Wikimedia Commons