Jean Paulhan

Jean Paulhan
Narození	2. prosince 1884 Nîmes
Úmrtí	9. října 1968 (ve věku 83 let) Paříž
Místo pohřbení	hřbitov v Bagneux
Povolání	vydavatel, spisovatel, literární kritik, novinář, publicista a editor
Zaměstnavatelé	Nouvelle Revue Française (1920–1968) Nakladatelství Gallimard
Ocenění	Cena Georgese Dupaua (1942) Velká cena za literaturu Francouzské akademie (1945) Velká literární cena města Paříže (1950) medaile Za odboj Válečný kříž 1914–1918 … více na Wikidatech
Choť	Sala Paulhanová (1911 – Desetiletí od 1930)[1] Germaine Paulhanová (do 1968) Anne Desclosová
Rodiče	Frédéric Paulhan
Příbuzní	Fernand Thérond (bratranec)[2]
Funkce	zastupitel Châtenay-Malabry (1935–1941) 6. křeslo Francouzské akademie (1963–1968)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Paulhan (2. prosince 1884, Nîmes, Francie – 9. října 1968. Paříž) byl francouzský spisovatel, literární kritik a vydavatel, ředitel literárního časopisu Nouvelle Revue Française (NRF), a to od roku 1925 do roku 1940 a od roku 1946 do roku 1968. V letech 1963 až 1968 byl členem Francouzské akademie.

Paulhanův otec byl filozof Frédéric Paulhan, jeho matka byla Jeanne Thérond. V letech 1908 až 1910 působil jako učitel na Madagaskaru a později překládal malgašské básně neboli Hainteny do francouzštiny.

Paulhanovy překlady zaujaly Guillauma Apollinaira a Paula Éluarda.

Pracoval jako sekretář Jacquese Rivièra v NRF, a to až do roku 1925, kdy jej nahradil ve funkci redaktora časopisu. V roce 1935 spolu s Henri Michauxem, Giuseppe Ungarettim, Groethuysenem a dalšími založili podobný, ale luxusnější časopis Mesures, pod vedením Henryho Churche.

Jedním z jeho nejslavnějších děl literární kritiky byly Květiny z Tarbes, aneb Teror v literatuře (1941), studie o povaze jazyka v beletrii. Paulhan také napsal několik autobiografických povídek; Anglické překlady několika se objevily ve sbírce Progress in Love on the Slow Side. Během druhé světové války byl Paulhan časným a aktivním členem francouzského odboje a byl zatčen německým gestapem. Po válce založil Cahiers de la Pléiade a v roce 1953 znovu uvedl La Nouvelle Revue Française.

Paulhan vyvolal kontroverzi tím, že se postavil proti nezávislosti Alžírska a podporoval francouzskou armádu během alžírské války; to vedlo k roztržce mezi Paulhanem a jeho přítelem Mauricem Blanchotem.

Autorka Anne Desclos prozradila, že román Story of O napsala jako sérii milostných dopisů svému milenci Paulhanovi, který obdivoval práci markýze de Sade.

• Les Hain-Tenys Merinas (Geuthner, 1913, znovu vydáno 2007)
• Le Guerrier appliqué (Sansot, 1917 ; Gallimard 1930, znovu vydáno 2006)
• Jacob Cow le Pirate, ou Si les mots sont des signes (1921)
• Le Pont traversé (1921, znovu vydáno 2006)
• Expérience du proverbe (1925)
• La Guérison sévère (1925, znovu vydáno 2006)
• Sur un défaut de la pensée critique (1929)
• Les Hain-Tenys, poésie obscure (1930)
• Entretien sur des faits-divers (1930, 1945)
• L'Aveuglette (1952)
• Les Fleurs de Tarbes ou La terreur dans les Lettres (1936, 1941)
• Jacques Decour (1943)
• Aytre qui perd l'habitude (1920, 1943, znovu vydáno 2006)
• Clef de la poésie, qui permet de distinguer le vrai du faux en toute observation, ou Doctrine touchant la rime, le rythme, le vers, le poète et la poésie (1945)
• F.F. ou Le Critique (Gallimard, 1945; znovu vydáno od Éditions Claire Paulhan, 1998)
• Sept causes célèbres (1946)
• La Métromanie, ou Les dessous de la capitale (1946, znovu vydáno 2006)
• Braque le Patron (1946)
• Lettre aux membres du C.N.E. (1940)
• Sept nouvelles causes célèbres (1947, znovu vydáno 2006)
• Guide d'un petit voyage en Suisse (1947, znovu vydáno 2006)
• Dernière lettre (1947)
• Le Berger d’Écosse (1948, znovu vydáno 2006)
• Fautrier l'Enragé (1949)
• Petit-Livre-à-déchirer (1949)
• Trois causes célèbres (1950)
• Les Causes célèbres (1950, znovu vydáno 2006)
• Lettre au médecin (1950, znovu vydáno 2006)
• Les Gardiens (1951, znovu vydáno 2006)
• Le Marquis de Sade et sa complice ou Les revanches de la Pudeur (1951)
• Petite préface à toute critique (1951)
• Lettre aux directeurs de la Résistance (1952)
• La Preuve par l'étymologie (1953)
• Les Paroles transparentes, avec des lithographies de Georges Braque (1955)
• Le Clair et l'Obscur (1958)
• G. Braque (1958)
• De mauvais sujets, gravures de Marc Chagall (1958, znovu vydáno 2006)
• Karskaya (1959)
• Lettres (1961)
• L'Art informel (1962)
• Fautrier l'enragé (1962)
• Progrès en amour assez lents (1966, znovu vydáno 2006)
• Choix de lettres I 1917–1936, La littérature est une fête" (1986)
• "Choix de lettres II 1937-1945, Traité des jours sombres" (1992)
• Choix de lettres III 1946-1968, Le Don des langues (1996)
• La Vie est pleine de choses redoutables (Seghers; znovu vydáno od Claire Paulhan, 1990)
• "Lettres de Madagascar, 1907-1910", Éditions Claire Paulhan (2007)
• "Œuvres complètes", edited by Bernard Baillaud, Volume I, Gallimard (2006).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Paulhan na Wikimedia Commons
• Osoba Jean Paulhan ve Wikicitátech

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Paulhan na anglické Wikipedii.