Josef Beneš (27. prosince 1901 Hronov – 20. dubna 1970 Praha) byl český filozof.[1]
Život
Beneš studoval v letech 1920 až 1927 filozofii a přírodní vědy u Jana Blahoslava Kozáka na Karlově univerzitě v Praze, poté v letech 1930–1932 na Kolumbijské univerzitě a Yaleově univerzitě v USA a v letech 1932–1934 na Sorbonně. V roce 1938 se habilitoval na Karlově univerzitě, nejprve přednášel jako soukromý přednášející a od roku 1957 jako profesor.
V meziválečném období Beneš studoval racionální filozofii od René Descarta, Barucha Spinozy, Gottfrieda Wilhelma Leibnize, Immanuela Kanta až po Bertranda Russella, Alfreda North Whiteheada a Edmunda Husserla. Racionalismus považoval za aktivní, kreativní a trend určující cestu. Racionalistická filozofie v jeho pojetí sleduje holistické myšlení, spojuje jednotlivé pohledy a nakonec je spojuje do konzistentního, logického obrazu reality. Po únoru 1948 vyučoval marxistickou filozofii.
Dílo (výběr)
- Tvořivá inteligence v theorii. 1933
- Descartesova metoda ve vědách a ve filosofii. 1936
- Purkyňův odkaz ve vědě a filosofii. 1957
Články v časopisech
- O významu filosofie Bergsonovy. I–III, 1930
- Význam Descartových predikací pro jeho metodu. 1937
- Purkyňova fysiologie a dialektika. 1957
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Beneš (Philosoph) na německé Wikipedii.
- ↑ TOMEŠ, Josef, a kol. Československý biografický slovník. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0443-2.
Literatura
Externí odkazy
