Předpokládá se, že se vyučil kolem roku 1700 v některé z pražských dílen, zřejmě u sochaře Matěje Václava Jäckela (1655–1738). Do Českých Budějovic se přestěhoval roku 1710 po smrti švábského sochaře Josefa Pabla,[1] s první manželkou koupili dům v Krajinské třídě čp. 115.[2] Již v roce 1724 je ale uváděn jiný majitel, takže se předpokládá přesun Dietrichovy dílny na jinou budějovickou adresu.[3] 1732 první manželka umírá a 1. nebo 13. února 1733 Dietrich uzavírá sňatek z Justinou Riedlovou, vdovou po sládkovi z Trhových Svinů. Ta umírá 9. dubna 1746. Za třetí ženu pojal 31letou Marii Magdalenu Jeneovou z Chrobol 24. července 1746.[4] S tou měl celkem čtyři syny, z nichž poslední se narodil jako pohrobek, druhý den po Dietrichově úmrtí. Druhý nejmladší syn umírá krátce poté ve třech letech. Pohřben je na bývalém hřbitově u současné katedrály svatého Mikuláše.[3]
Následovníci
Pracoval s kamenem i se dřevem. V Dietrichově dílně se vyučil pozdější českokrumlovský sochař Jan Antonín Zinner[5] a Dietrichův českobudějovický nástupce Leopold Hueber. Hueber se po Dietrichově úmrtí oženil s jeho třetí manželkou Magdalenou a sochařskému řemeslu vyučil jeho syna Matyáše Dietricha.[6]
Zajímavosti
Traduje se, že sochu svatého Josefa (novodobě umístěnou v klášterní předzahrádce na Piaristickém náměstí) vytesal Dietrich jako autoportrét.[7] Po sochaři je pojmenována českobudějovická ulice J. Dietricha v Mladém.[8]
Seznam děl
Není-li uvedeno jinak, jde o sochy určené pro město České Budějovice. Seznam není kompletní.
Jihozápadně od hřbitova na rozcestí. Autorem soch je s největší pravděpodobností Josef Dietrich.[11] Objednal kájovský farář Kristián Guschl. Při restaurování byla uvnitř sousoší nalezena kovová schránka s devocionáliemi (svaté obrázky, prolog evangelia svatého Jana Evangelisty, medaile se sv. Benediktem, se sv. Ignácem z Loyoly, s Pannou Marií Kájovskou, dále caravacký křížek, torzo růžence, papírové cedule s modlitbami a polykací obrázky).[12]
Sochu objednala na podzim 1739 Terezie Vetterová, vdova po hejtmanu dělostřelectva, pro areál Dominikánského kláštera. Dochovala se fotografie sochy na neznámém místě.[14]
V současnosti v zahradě pod Bílou věží, původně v aleji před vchodem do kláštera. Objednatel Josef Grueber.[14] Traduje se, že Dietrich sochu vytesal jako vlastní portrét.[7]
Objednatel mlynář Erasmus Jene.[14] Původně umístěn na hřbitově 19. listopadu 1740, posvěcen 22. července 1941, na současné místo proti Kalvárii přemístěn po zrušení hřbitova.[15]
V současnosti v zahradě pod Bílou věží (na podstavci určeném sv. Jáchymovi, Vincencův podstavec odcizen), původně před bočním vchodem do kostela. V původním podstavci svatého Vincence Ferrerského byla při opravě v roce 1855 nalezena schránka s ostatky svatého Adaukta a svaté Konstancie věnovanými papežem. Schránka měla dále obsahovat list dokládající, že sochy sv. Vincence a sv. Zachariáše objednal provinciál dominikánů z vděčnosti za uzdravení na přímluvu Panny Marie.[14]
Socha z mušlového vápence, pravděpodobně totožná s dílem objednaným na náklady města, umístěným před Svinenskou bránu a vysvěceným 1. září 1745. Později byla přesunuta na Novohradskou ulici, odkud se v roce 1986[14] nebo 1987[17] dostala na nynější místo proti Rabenštejnské věži. Autorství je připisováno Josefu Dietrichovi „s největší pravděpodobností“.[17]
Podle jednoho pramene měl soubor Dietrichových klášterních plastik z cca 40. let 18. století zahrnovat i sochu svatého Achatia. Během přesunu soch do nově vzniklé klášterní předzahrádky v letech 1982–1983 však nebyla nalezena.[18]
Svěcena 1. července. V roce 1972 přesunuta do městského zahradnictví, v 90. letech restaurována, vyrobena nová hlava a umístěna do NPÚ (dům U Ferusů, nejprve na nádvoří, poté do průjezdu).[14] Kulturní památka.
Busta na atice domu (náměstí Přemysla Otakara II. 41/11) objednaná městským písařem. Aktuálně jde o kopii originálu umístěného v Jihočeském muzeu (v expozici Příběh města Českých Budějovic).
Odkazy
Reference
↑VLČEK, Pavel. Encyklopedie Českých Budějovic - baroko [online]. Č. Budějovice: NEBE [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
↑KUBÁK, Jaroslav. Topografie města Českých Budějovic 1540 – 1800. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1973. S. 54.
↑MAREŠ, Jan. Kohoutí kříž: Josef Dietrich [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné online.
↑vhon. Encyklopedie Český Krumlov - Historie sochařství [online]. město Český Krumlov [cit. 2021-02-27]. Dostupné online.
↑KOTALÍK, Jiří. Encyklopedie Českých Budějovic - Dietrich Josef [online]. Č. Budějovice: NEBE [cit. 2016-08-20]. Dostupné online.
↑ abSCHINKO, Jan. Adamova lebka prý plní přání a řídí plán zkoušení [online]. Českobudějovický deník, VLTAVA-LABE-PRESS a.s., 2008-02-03 [cit. 2012-07-18]. Dostupné online.
↑Magistrát města České Budějovice. Názvy budějovických ulic. c-budejovice.cz [online]. Magistrát města České Budějovice [cit. 2021-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-31.
↑KAREL, Pletzer. Českobudějovičtí malíři a sochaři na Českokrumlovsku v 17. a 18. století. In: Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. České Budějovice: [s.n.], 12. 1973. ISSN0862-5417. 10 / 4 ročník / číslo. S. 241.
↑Národní památkový ústav. Sousoší sv. Josefa, sv. Judy Tadeáše a sv. Antonína Paduánského [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-03-20]. Dostupné online.
↑JIRKŮ, Magdalena. Sloup Nejsvětější Trojice. In: Kratochvíl. Patrimonia. [s.l.]: ÚTAM AV ČR, v. v. i. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-24. Archivováno 24. 4. 2017 na Wayback Machine.
↑HRUŠOVÁ, Helena. Sousoší Kalvárie. In: Kratochvíl. Patrimonia. [s.l.]: ÚTAM AV ČR, v. v. i. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-24. Archivováno 24. 4. 2017 na Wayback Machine.
↑ abULBRICHOVÁ, Petra. Prohlášení za kulturní památku. Praha: Ministerstvo kultury, 2005. 3 s. Dostupné online. S. 2.
↑STORM, Vojtěch. Památkářské úsilí na Českobudějovicku v letech 1970–1987. In: GAŽI, Martin. Památky jižních Čech. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2013. ISBN978-80-85033-48-9. Díl 4. S. 30–31.
Literatura
KOTALÍK, Jiří. Encyklopedie Českých Budějovic - Dietrich Josef [online]. Č. Budějovice: NEBE [cit. 2016-08-20]. Dostupné online.