Juliette Gréco

Juliette Gréco
Juliette Gréco (2006)
Základní informace
Přezdívky	„La muse de Saint-Germain-des-Prés“, „Gréco“, „La Gréco“
Narození	7. února 1927 Montpellier
Úmrtí	23. září 2020 (ve věku 93 let) Ramatuelle
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Žánry	šanson
Povolání	zpěvačka, filmová herečka, šansoniérka a herečka
Nástroje	hlas
Vydavatelé	Universal Music Group Gérard Meys Philips Records Barclay
Ocenění	Victory of honor (2007) komandér Řádu čestné legie (2012) velkodůstojník Národního řádu za zásluhy (2015) komandér Řádu umění a literatury (2016)
Manžel(ka)	Philippe Lemaire (1953–1956) Michel Piccoli (1966–1977) Gérard Jouannest (1989–2018)
Děti	Laurence Lemaire
Příbuzní	Charlotte Gréco (sourozenec)
Web	www.juliettegreco.fr
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juliette Gréco (7. února 1927, Montpellier, Francie – 23. září 2020, Ramatuelle^[1][2]) byla francouzská zpěvačka, herečka a šansoniérka.

Otec Juliette Gréco byl policejní komisař původem z Korsiky, matka pocházela z Bordeaux. Rodiče se rozvedli a Juliette a její starší sestru Charlotte vychovávali prarodiče z matčiny strany v Bordeaux až do roku 1933, kdy je matka odvezla do Paříže. Za války se s nimi uchýlila do Dordogne, kde pracovala v odboji a byla v roce 1943 zatčena. Obě sestry se vrátily do Paříže, ale byly rovněž zadrženy a uvězněny ve věznici ve Fresnes. Matka a sestra Charlotte byly deportovány do Ravensbrücku, odkud se vrátily až po válce. Juliette byla kvůli nízkému věku z Fresnes propuštěna a ocitla se sama a bez prostředků uprostřed Paříže, kde znala jedinou osobu, přítelkyni své matky a svoji profesorku francouzštiny Helene Duc. Helene se jí ujala a ubytovala ji ve svém penzionu blízko Saint-Germain-des-Prés, kde Juliette navštěvovala herecké kurzy, hrála v několika divadelních hrách a pracovala pro rozhlasový pořad věnovaný poezii. Brzy navázala mnohá přátelství s mladými umělci a intelektuály z levého břehu Seiny, mezi jinými s Borisem Vianem a Jeanem-Paulem Sartrem a stala se múzou existencialistů z Saint-Germain-des-Prés. V jednom z barů na levém břehu Le Tabou zahájila svoji kariéru zpěvačky.

V roce 1949 již měla bohatý repertoár písní zejména od Borise Viana a Jeana-Paula Sartra, zúčastnila se znovuotevření kabaretu Boef sur le toit (Býk na střeše). V té době potkala Milese Davise, do kterého se zamilovala. Chtěli se vzít, ale v té době bylo manželství mezi černými a bílými v mnoha amerických státech považováno za nelegální, Miles Davis nechtěl Juliette vystavovat útrapám bílé Evropanky provdané v USA za černocha, ona se nechtěla vzdát své kariéry ve Francii, takže se nakonec rozešli.

V roce 1951 dostala cenu SACEM za píseň Je hais les dimanches (Nenávidím neděle). V roce 1954 poprvé zpívala v pařížské Olympii. Při natáčení filmu Quand tu liras cette lettre (Až budeš číst ten dopis) potkala komika Philippa Lemaira, v roce 1953 se vzali, narodila se jim dcera Laurence-Marie a v roce 1956 se rozvedli. Juliette odjela do New Yorku , kde vzbudila nadšení svými interpretacemi písní slavných francouzských autorů. Později se v Hollywoodu při natáčení filmu Henryho Kinga Le soleil se leve aussi (Slunce také vychází) seznámila s producentem Darrylem Zanuckem, jejich milostný poměr však skončil v roce 1960 stejně jako krátká hollywoodská kariéra Juliette Gréco.

Od roku 1960 pokračovala Juliette ve své kariéře zpěvačky, kterou již neopustila. V roce 1965 potkala svého pozdějšího manžela herce Michela Piccoliho, vzali se v roce 1966, v roce 1977 se rozvedli.

V roce 1984 dostává řád Rytíř čestné legie, v roce 2007 ocenění celoživotního díla „Victoire d´honneur“, ještě v roce 2012, v 85 letech vydává album písní oslavujících Paříž a z rukou starosty Paříže Bertranda Delanoe přijímá Velkou stříbrnou medaili města Paříže. Delanoe při té příležitosti řekl: „Nastal čas, aby jí její město poděkovalo. Juliette Gréco, to je Pařížanka dneška i Pařížanka ztělesňující nikdy nepomíjející slavné časy Paříže minulé.“ Zpěvačka, která často reprezentovala Francii a Paříž v zahraničí, odpověděla: „Nenarodila jsem se v Paříži, ale v Montpellier. Na svět jsem však přišla tady.“

V dubnu 2012 vystoupila na koncertě před vyprodaným hledištěm divadla ve Stuttgartu, doprovázená svým pianistou a zároveň manželem Gérardem Jouannestem a dočkala se „standing ovation“ nadšeného publika.

Dne 24. dubna 2015 zahájila avizované roční turné na rozloučenou nazvané „Merci“, hned první koncert však musela předčasně ukončit kvůli nevolnosti.

• 1982 Jujube (vydáno ve Francii), Stock

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juliette Gréco na francouzské Wikipedii.

• Boggio, Philippe. Boris Vian (pp. 152–154)
• Davis, Miles, Miles (pp. 126–127)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Juliette Gréco na Wikimedia Commons
• Osoba Juliette Gréco ve Wikicitátech
• Stránky České televize (česky)
• Juliette Gréco on Europopmusic.eu Archivováno 1. 6. 2020 na Wayback Machine. (anglicky)
• Biography of Juliette Gréco (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.