Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Juraj Slávik

JUDr. Juraj Slávik
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Ministr zemědělství
Ve funkci:
1926 – 1926
PředchůdceMilan Hodža
NástupceOtakar Srdínko
Ministr unifikací
Ve funkci:
1926 – 1926
PředchůdceIvan Dérer
NástupceMilan Hodža
Ministr vnitra
Ve funkci:
1929 – 1932
PředchůdceJan Černý
NástupceJan Černý
Stranická příslušnost
ČlenstvíSNaRS
agrární strana
Narození28. ledna 1890
Dobrá Niva
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. května 1969 (ve věku 79 let) nebo 20. května 1969 (ve věku 79 let)
Washington, D.C.
USAUSA USA
DětiDušan Slávik, Tatjana Sláviková-Urbanová, Juraj Ludevit Jan Slavik
Příbuzníotec Ján Slávik (1855–1934)
bratr Ján Slávik in memoriam(1886–1953)
švagr Ľudovít Ruhman
Profesenovinář, advokát, politik, diplomat, básník a překladatel
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 2. třídy in memoriam (1992)
CommonsJuraj Slávik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juraj Slávik, pseudonymem Neresnický, (28. ledna 1890 Dobrá Niva u Zvolenu – 30. května 1969[1][2] Washington, D.C., USA) byl slovenský právník a československý politik, poslanec Revolučního národního shromáždění, ministr československých vlád a velvyslanec. Závěr života strávil v americkém exilu.

Životopis

Absolvoval právnická studia v Budapešti a dalších zahraničních univerzitách a začal se angažovat v mládežnickém hnutí.

Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti.[3]

Po vzniku samostatného Československa se stal členem vedení agrární strany na Slovensku. Po bolševickém vpádu na Slovensko roku 1919 byl jmenován vládním komisařem pro východní Slovensko a v letech 1922–1928 byl županem v Oravské župě a Košické župě. Stal se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.[4] za slovenský klub (slovenští poslanci se dosud nedělili podle stranických frakcí)[5]

Neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1920 a to za tehdejší Slovenskou národní a rolnickou stranu (SNaRS).[3] Po sloučení SNaRS s českými agrárníky vznikla Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, v níž se dále angažoval.

Zastával i vládní funkce. V druhé vládě Jana Černého byl roku 1926 ministrem zemědělství a ministrem unifikací, v druhé vládě Františka Udržala v období let 1929–1932 ministrem vnitra.

Zastával protikomunistické postoje, což se projevilo např. tvrdými policejními zákroky proti komunistickým demonstracím. Stal se místopředsedou Československé obce sokolské a předsedou Aeroklubu. Počátkem roku 1936 byl krátce předsedou Klubu československých turistů, když na tomto postu vystřídal dr. Emanuela Hrubého.[6] V letech 1936–1939 byl jmenován velvyslancem Československa ve Varšavě. Místo něj se předsedou turistů stal na dalších 10 let dr. Pavel Pávek.

Profiloval se jako stoupenec Československa a po vypuknutí války se zapojil do činnosti exilu. Jako jeden ze tří významných velvyslanců Československa slovenského původu odmítl uznat platnost okupace Čech a Moravy a mimo jiné na jeho postoji československý exil založil teorii právní kontinuity existence ČSR. Jeho švagrem byl Ľudovít Ruhman (uváděn i jako Ľudovít Rumann) – ředitel Slovenského domu v Praze, který během války působil jako spojka mezi exilem, odbojem i oficiálními místy Slovenského státu.[7]

V letech druhé světové války žil Slávik v exilu. Byl členem jak pařížského Národního výboru, po pádu Paříže členem obou exilových vlád v Londýně.

Po skončení války v letech 1945–1948 byl jmenován československým vyslancem v USA (Washington). Po únorových událostech roku 1948 se rozhodl v zahraničí zůstat. Byl spoluzakladatelem exilové Rady svobodného Československa.[8].O svém životě napsal knižně vydané vzpomínky v roce 1955 (Moja pamäť – živá kniha) a byl také autorem několika politologických prací.

Syn z prvního manželství s Karolou Štefanovičovou Dušan Slávik (1922–1992) se stal právníkem a poválečným politikem, po roce 1948 byl politicky pronásledovaný a vězněný.[9] Dalšími potomky byla dcera Tatjana Sláviková-Urbanová (1919-2006), z druhého manželství s Margitou Ruhmanovou-Slávikovou pak Juraj Ludevit Jan Slavik (1929-2022).

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=11838
  2. ↑ Archivovaná kopie. 195.46.72.16 [online]. [cit. 2013-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-20. 
  3. ↑ a b Pred voľbami v Česko-slovenskej republike. Národné noviny. Duben 1920, roč. 51, čís. 82, s. 2. Dostupné online. 
  4. ↑ Jurai Slávik [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Československé sportovního hnutí, s. 141. 
  7. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 219–220, 234. 
  8. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Slávik Juraj, s. 329. 
  9. ↑ Disident Slávik dvakrát přežil trest smrti, život strávil v celách [online]. idnes.cz [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. 

Literatura

  • KUBAČÁK, Antonín. Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948: osudy úřadu a jeho ministrů. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 126 s. ISBN 80-7084-463-9. Kapitola Juraj Slávik, s. 73–74. 

Externí odkazy

Druhá vláda Jana Černého*
Ministerský předseda
Jan Černý (jmenován 18. března 1926, nestraník)
Členové v den jmenování vlády
18. března 1926
Jan Černý (ministr vnitra) • Edvard Beneš (ministr zahraničí) • Karel Engliš (ministr financí) • Jan Krčmář (ministr školství a národní osvěty) • Jan Syrový (ministr národní obrany) • Jiří Haussmann (ministr spravedlnosti a ministr pro zásobování lidu) • František Peroutka (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Jan Říha (ministr železnic) • Václav Roubík (ministr veřejných prací) • Juraj Slávik (ministr zemědělství a ministr unifikací) • Josef Schieszl (ministr sociální péče a ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Maxmilián Fatka (ministr pošt a telegrafů) • Jozef Kállay (ministr pro správu Slovenska)
* Druhá úřednická vláda během období první republiky.
Druhá vláda Františka Udržala
Ministerský předseda
František Udržal (jmenován 7. prosince 1929, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
7. prosince 1929
Juraj Slávik (vnitro, RSZML) • Karel Viškovský (národní obrana, RSZML) • Bohumír Bradáč (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Alfréd Meissner (spravedlnost, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (pro zásobování lidu, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Karel Engliš (finance, ČsND) • Josef Matoušek (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Rudolf Mlčoch (železnice, ČŽOSS) • Ludwig Czech (sociální péče, DSAP) • Franz Spina (veřejného zdravotnictví a tělesná výchova, BdL)
Členové jmenovaní později
16. dubna 1931
Karel Trapl (finance, nestraník)
9. dubna 1932
Josef Hůla (železnice, nestraník)
Ministři školství Československa
První republika (1918–1938)
Druhá republika (1938–1939)
Protektorát Čechy a Morava (1939–1945)
Exilová vláda (1940–1945)
Třetí republika (1945–1948)
Komunistický režim (1948–1968)
Ministři vnitra Československa
Ministři vnitra první československé republiky (1918–1938)
Za protektorátu (1939–1945)
Ministři vnitra exilových vlád Československa (1940–1945)
V letech (1945–1992)
Kembali kehalaman sebelumnya