Kadaňský Rohozec (německyBöhmisch Rust) je malá vesnice, část obce Radonice v okrese Chomutov. Nachází se asi 4,5 kilometru jihozápadně od Radonic. Končí zde železniční trať z Kadaně (tzv. Doupovská dráha). V roce 2011 zde trvale žilo 48 obyvatel v 15 domech. Kadaňský Rohozec je také název katastrálního území o rozloze 1,37 km².[3]
Název
Název Rohozec je zdrobnělinou slova rohoz (sítina, rákos). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: in Rohozczy (1383), in villa Rohozka Boemicali (1411), w Rohozcze (1545), Rohosstj (1545), Ruest (1654), Böhmish Rust (1787) a Böhmisch-Rust (1846).[4] Do roku 1949 se používal název Český Rohozec.[5]
Historie
První písemná zmínka o Kadaňském Rohozci pochází z roku 1322[6] nebo 1383.[4] Vesnice byla pravděpodobně rozdělená mezi více majitelů, protože v roce 1383 zde Anna ze Zahořan vlastnila tři lány polí, které zdědila po svém manželovi Odolenu ze Zahořan, a roku 1411 prodal Bohuslav z Mašťova plat jedné kopy grošů mašťovskému farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Od šestnáctého století se Rohozec stal součástí vojnínského panství, které v roce 1547 připojil Albrecht Šlik k Vintířovu. Po třicetileté válce ve vesnici podle berní ruly žilo pět sedláků, tři chalupníci a pět rodin na obecním majetku. Dohromady jim patřilo deset potahů, šest krav, pět jalovic, pět ovcí a 26 prasat. Jeden z místních provozoval šenk.[6]
V roce 1843 byla otevřena jednotřídní škola pro čtyřicet dětí a působil zde hasičský spolek. Poloha na hranici vojenského újezdu vedla k poškozování průjezdní silnice vojenskou technikou, která také místo mostu přes Liboc používala brod, a znečišťovala tak vodu. V roce 1969 byl Rohozec zařazen mezi sídla dočasného významu. Ze služeb zde fungovala pouze prodejna smíšeného zboží v budově bývalé školy, a nebyla zde ani hospoda. K telefonní síti byli připojeny pouze dva domy, z nichž v jednom byla zřízena veřejná hovorna.[6]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 184 obyvatel (z toho 85 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák, 181 Němců a dva cizinci. Všichni patřili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 193 obyvatel: osm Čechoslováků a 185 Němců. Kromě jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[8] Po odsunu Němců počet obyvatel klesl asi na polovinu. Úbytek byl částečně nahrazen novými osadníky z jižních Čech, Moravy a Slovenska.[6]
Ve vesnici stávala dřevěná kaple se čtvercovým půdorysem a relativně velkým sanktusníkem. Zanikla po roce 1945.[12] Asi 500 m severozápadně od Kadaňského Rohozce začíná Vintířovský kanál (původně Grosse Mühlbach), který odtud pokračuje kolem Ždova do Vintířova. Jeho úkolem bylo zajistit vodu z Liboce pro několik vodních mlýnů.[6]
↑Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2016-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-24.
↑ abPROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 574–575.