Jan Karel z Paaru (1772–1819) a Marie Aloisie Guidobaldina z Cavriani (1783–1861)
Děti
1. Guidobaldina Josefína (1833–1904) 2. Karel Jan Václav (1834–1917) 3. Eleonora Ida Marie (1835–1913) 4. Rudolf Jan (1836–1873) 5. Eduard (1837–1919) 6. Josefína, provd. Falkenhaynová a poté Czerninová (1839–1916) 7. Alois (1840–1909) 8. Františka, provd. Podstatzka-Lichtenstein (1842–1881) 9. Marie (1843–1914) 10. Leontýna, provd. Kielmanseggová (1843–1912) 11. Henrietta (1848–1848) 12. Žofie, provd. Wallisová z Karrighmainu (1850–1874)
Pocházel ze starého šlechtického rodu Paarů,[3] narodil se jako nejstarší ze čtyř synů c. k. generálmajora knížete Jana Karla Paara (1772–1819), matkou byla Marie Aloisie Guidobaldina, rozená hraběnka Cavrianiová (1783–1861). V mládí krátce působil v diplomatických službách, v letech 1827–1829 pobýval jako atašé v Římě. Po návratu převzal správu rodového majetku, byl jmenován c. k. komořím (1830), později se stal tajným radou (1861) a jako majitel fideikomisu získal v roce 1861 dědičné členství v panské sněmovně. V roce 1862 obdržel Řád zlatého rouna.[4] Užíval také čestný titul nejvyšší dvorský a generální dědičných zemí poštmistr, který byl již jen historickou připomínkou zásluh Paarů na rozvoji poštovnictví v habsburské monarchii v 16. a 17. století.
Knížecí titul a majetek v Čechách a Rakousku (Bechyně, Kardašova Řečice, Vysoké Veselí, Zdechovice, Hartberg, Stein) zdědil po otci v roce 1819, kdy mu bylo třináct let. Poručnickou správu po dobu jeho nezletilosti vedla matka, která se snažila o efektivní hospodaření (po jejím třetím křestním jméně Quidobaldina byla pojmenována hájovna Baldinka u Kardašovy Řečice). Těsně před předáním majetku knížeti Karlovi se Marii Quidobaldině podařilo rodové statky rozšířit – v roce 1825 koupila ve veřejné dražbě panství Opařany s hradem Dobronice. Jednalo se o rozprodej statků zrušeného jezuitského řádu, ze stejného fondu pak v roce 1826 přikoupila ještě statek Borovany. Karel Paar nechal po roce 1835 empírově přestavět vyhořelý zámek ve Vysokém Veselí,[5] k tomuto velkostatku pak ještě v roce 1870 přikoupil Volanice. Správa východočeských panství byla původně umístěna na zámku Jeřice, který byl však v roce 1852 jako samostatný statek odprodán.[6] Ve stejné době se Karel Paar snažil prodat zámky ve Vysokém Veselí a Hartbergu. Na druhou stranu doplňoval umělecké sbírky v Bechyni, kam v roce 1857 zakoupil rodové portréty z bývalého rodového sídla v Budišově (jednalo se o hodnotné obrazy Jana Kupeckého nebo Martina van Meytense).[7] Zemřel v Bechyni, kde je také pohřben v rodinné hrobce v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie.
2. Karel Jan Václav (7. července 1834, Bechyně – 21. dubna 1917, Vídeň), dědic knížecího titulu, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, manželka 1866 Leopoldina Pallavicini (7. října 1845, Vídeň – 26. října 1928, Kardašova Řečice)
3. Eleonora Ida Marie (1. srpna 1835, Bechyně – 16. března 1913, Vídeň), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1856 Arnošt hrabě Hoyos-Sprinzenstein (18. června 1830, Vídeň – 21. srpna 1903, Neunkirchen), c. k. tajný rada, komoří, místopředseda rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna
4. Rudolf Jan (17. srpna 1836, Bechyně – 14. září 1873, Vídeň), c. k. komoří, rytmistr, I. manželka 1864 Antonie Meraviglia Crivelli (4. května 1840, Milán – 10. listopadu 1867, Vídeň), II. manželka 1872 Anna Marie von Stürgkh (1. února 1842, Štýrský Hradec – 15. října 1922, Vídeň)
5. Eduard (5. prosince 1837, Vídeň – 1. února 1919, tamtéž), c. k. generálplukovník, generální pobočník císaře Františka Josefa, rytíř Řádu zlatého rouna
6. Josefína (1. ledna 1839, Vídeň – 6. února 1916, tamtéž), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, nositelka Alžbětina řádu, I. manžel 1861 Ladislav hrabě von Falkenhayn (8. června 1833 – 2. února 1865), c. k. rytmistr, pobočník císaře Františka Josefa, II. manžel 1879 Jaromír hrabě Černín z Chudenic (13. března 1818, Vídeň – 26. listopadu 1908, Petrohrad), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna
7. Alois (19. listopadu 1840, Bechyně – 5. února 1909, Vídeň), c. k. generál jezdectva, komoří
9. Marie (8. září 1843, Bechyně – 26. ledna 1914, tamtéž)
10. Leontýna (5. listopadu 1844, Bechyně – 18. dubna 1912, Vídeň), dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1867 Osvald hrabě von Kielmansegg (17. července 1838, Hannover – 24. září 1896, Gmunden), c. k. polní podmaršál
Jeho mladší bratr Alfred (1806–1885, narozený ve stejném roce, ale v prosinci) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti c.k. polního podmaršála. Jako sběratel starých tisků přispěl k rozšíření rodové knihovny na zámku v Bechyni.[8] Z dalších bratrů vynikl Ludvík (1817–1893), který byl diplomatem a dlouholetým rakousko-uherským velvyslancem ve Vatikánu. Jejich švagr hrabě František Serafín z Kuefsteinu (1794–1871) byl diplomatem a později místopředsedou panské sněmovny.
