Od roku 1974 byl redaktorem týdeníku Tvorba, od roku 1976 vedl kulturní rubriku. Tamtéž byl i aktivním členem Lidových milicí a účastnil se jejich cvičení.[zdroj?!] Po roce 1980 začal externě spolupracovat s několika nakladatelstvími, ve kterých působil jako lektor poezie. Roku 1988 se stal zástupcem šéfredaktora literárního časopisuKmen. Roku 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.
V letech 1990–1992 redigoval erotický časopis Sextant. V roce 1993 byl redaktorem časopisu Domácí lékař.
V 90. letech tvořil především satirickouprózu, kritizující tehdejší poměry v politice a společnosti (Bordel v Čechách atp.). Otevřeně se hlásil ke KSČM, za niž v roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu v obvodu č. 81 – Uherské Hradiště.[3]
V posledních letech života se věnoval tvorbě historických knih, které mapují neotřelou formou některé kapitoly české historie v 20. století a svým stylem se mnohdy podobají nenávistné komunistické propagandě 50. let 20. století (př. Protektorát ve fotografii, Akce Heydrich, Praha před 100 lety).[zdroj?]
Jednalo se o básníka razantní materialistické obraznosti a dychtivého prožitku. Jeho tvorba vždy zahrnovala erotické prvky a zachovával si i smysl pro humor.
Básnické sbírky
Část literární skupiny „Pětatřicátníků“ – Karel Sýs, Jaromír Pelc, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Petr Skarlant, zakrývající nejmenovanou sedící ženu, v redakci poezie Československého spisovatele 1988
Newton za neúrody jablek, 1969
Pootevřený anděl, 1972
Dlouhé sbohem, 1977
Nadechni se a leť, 1978
Americký účet, 1980
Stroj času, 1984
Písecká domovní znamení, 1985
Atomový pléd, 1986
Ze Země na Měsíc a zpátky, 1988
Ztráty a nálezy, 1989
1+1 aneb Nesoustavný rozhovor o poezii, psáno ve spolupráci s Jiřím Žáčkem
Rodné číslo Homéra, 1986 výbor z jeho tvorby let 1962–1983
Po listopadu 1989 ztratil své výsadní postavení v české literatuře, a přešel do otevřené opozice vůči nové době.
Zasklené kalhoty dospělého muže, 1992, vydal v cizině
Píšu báseň, zatímco za oknem padá muž, 1992
Načas v očistici, 1993
Pět let v mrtvém domě, 1994
Praha zezadu, 1999
Džbán s dvojitým dnem, 2006
Omráčená schránka, 2006
Básně až na zem, 2006
Pouhý jen básník, 2009
Apokalypsa podle Joba, 2013
Má abeceda, 2014
Tři vzkazy spáčům, 2015
Ostatní tvorba
Návštěvy v ateliérech, 1981, rozhovory s výtvarnými umělci, spoluautor Jaromír Pelc
Ve své literárněhistorické práci se Sýs věnoval především erotické literatuře, zejména lidové.
Sukýnky se mi krátí, 2000
Malé dějiny pornografie, 2001, vydána pod pseudonymem Václav Spán, v podstatě antologie eroticky laděných pasáží z klasických děl světové literatury
Pověry od Věry aneb Sáhni mi na knoflík, 2001
(S)prostonárodní čítanka, 2003, vydána pod pseudonymem Václav Spán, sbírka lidové tvorby na vulgární témata
Pro děti
Co si povídají hodinky, 1975
Co všechno svítí, 1983
Co všechno létá, 1984
Malá inventura, 1989
Satiry
Nová kronika aneb Bordel v Čechách, 1994
Bordel na druhou, 1996
Bordel do třetice, 1999
Vymknuta z kloubů, 2004
Knihy o historii
Protektorát ve fotografii, 2006
Praha před 100 lety, 2007
Akce Heydrich, 2008, aneb Příliš mnoho otazníků
Praha zednářská, 2009
Jak se bavila Praha, 2009
Publicistika
Viděno deseti, 2009, deset rozhovorů s protagonisty mocenského převratu v listopadu 1989 z obou stran politického spektra, psáno s kol.
Záhady 17. listopadu, 2010, volné pokračování předchozí knihy, dalších osm rozhovorů s protagonisty mocenského převratu v listopadu 1989, psáno s Dušanem Spáčilem
Třetí skupenství muže (autor Pavol Janík; Příbram, Periskop, 2009)
Messalina (román starého Říma, autor Alfred Jarry; Praha, Otakar II., 2000
Být při tom (výbor z díla, autor Vojtech Kondrót; Praha, Mladá fronta, 1987)
Aforismy z knihy „K. ještě po deseti letech“ (1989)
K. dostal k vánocům boty. Byly příliš velké. „Nic nevadí, počkám na jaro a budu si pod chodidla dávat včely.“
K. podpořil přihlášku J.Slivovice do Svazu spisovatelů. Důvod: „Ta píše!“
K. potřeboval ženu už jen proto, že si neuměl sám ostříhat nehty na pravé ruce.
K. trávil tak rychle, že mohl jíst v restauracích zadarmo. Ani rentgenem mu nedokázali, že něco pozřel.
„A. je dítětem Štěsteny“ referoval K. „Jen si představte, že dostopoval z Prahy do Košic i s nábytkem.“
K. tři neděle před cestou do Řecka nepil a šetřil si játra. „Co kdyby mě přikovali ke skále? Co by si orel pomyslel?“ vysvětloval.
K. často tvrdil: „Nejvíc chutná med od tureckých včel.“
„Cuká sebou, jako by jí Galvani sáhnul na stehno,“ kritizoval K. jistou netýkavku.
K. napsal učebnici prvních vět. Například radil román začít slovy: „P. seděl u umyvadla a máčel si nohy ve formaldehydu, když vstoupila kněžna.“
„Tenhle I. je takový antisemita, že by nejraději prodával své knihy nerozřezané,“ povzdechl si K., a protože se I. blížil, ze strachu se pustil do anglické slaniny.
K. se tak bál zubaře, že když ho rozbolely zuby, provokoval rvačky v hospodě s nadějí, že mu je někdo vyrazí.
K. vysvětloval dialektiku na příkladu vody v bytě: „Když se vyleje na záchodě, chybí v koupelně.“
„Neznám lepšího lékaře, než dr. Klid Nalůžku,“ tvrdil K.
„Peníze nesmrdí,“ učil K., „pokud je ovšem nenosíte v zadní kapse kalhot.“
K. propadl filatelii, a opustil svou vášeň teprve tehdy, když mu na prsou vyrašil aršík.
Když mělo dojít na placení, K. se schoulil do bezbarvé kuličky a bohatší přátelé ho vynesli v aktovce ven.
Nežli se K. vydal na návštěvu, tvrdě trénoval: obíral vidličkou a nožem sádrový model kuřete.
K. omlouval nešiku: „Nemá na to muňky.“
K. býval zlý i na přátele. Buď přišel na schůzku pozdě a láteřil, že na něj nepočkali, anebu přišel brzy a vztekal se, že tam ještě nejsou.
„D. všecko prošustroval,“ posteskl si K. „A z jak podnikavé rodiny pochází! Jeho dědeček na Velikonoce pojišťoval proti ukřižování!“
K. přivezl dětem z ciziny facku v pytlíčku. „Utrhnete růžek a facka se sama pěkně posadí na tvář,“ vysvětloval už z podlahy.
.jpg)
_BAR.svg){kind=small}
.jpg)
