Karel z Lamberka se stejně jako jeho předchůdci snažil pokračovat v zavádění reforem Tridentského koncilu a oponoval ústupkům vůči protestantům, které zavedl Rudolf II. Nebyl příliš úspěšný: jednak pro možný nedostatek schopností (nunciusAntonio Caetani o něm napsal, že "byl zbožný a velmi horlivý", avšak "měl málo zkušeností v pastorační činnosti"[1]), jistě však pro svůj německý původ (čeští stavové používali jeho původ proti němu a nakonec si odhlasovali, že tento úřad smějí zastávat pouze Češi) a zejména pro těžkou epilepsii, kterou trpěl.
Osecký klášter, který byl v té době v dočasné správě pražského arcibiskupství, se Lamberk snažil natrvalo připoutat k arcibiskupským majetkům. Osecká kronika uvádí, že za tím účelem dokonce nechal spálit některé archiválie týkající se kláštera. Opisy nejdůležitějších listin (shromážděné v tzv. Codexu Damascu) však zachránil klášterní písař.