Kellett XR-10 (později přeznačen na XH-10) byl americký vojenský transportní vrtulník vyvinutý ve 40. letech 20. století společností Kellett Autogiro Corporation pro potřeby amerického armádního letectva (USAAF). Helikoptéra měla být schopná přepravy vojáků, zraněných osob nebo nákladu. Když první prototyp uskutečnil v dubnu 1947 první vzlet, šlo tou dobou o největší a nejvýkonnější vrtulník v USA.[1] Stejně jako předchozí typ Kellett XR-8 měl i XR-10 dva protiběžné prolínající se synchronizované nosné rotory (tato koncepce je v angličtině občas nazývána pojmem „synchropter“).[2]
Vývoj a konstrukce
Návrh firmy Kellett Autogiro Corporation byl letectvem USA přijat na úkor návrhů společností Sikorsky, Bell a Platt-LePage.
XR-10 měl dva prolínající se synchronizované třílisté hlavní nosné rotory, které rotovaly každý v opačném směru. Tímto se vyrovnával kroutící moment a vrtulník nepotřeboval ocasní rotor. Na konci trupu byla trojice svislých ocasních ploch přichycená k jedné vodorovné ocasní ploše. Motory se nacházely v gondolách po bocích robustního kovového trupu. Specifikem XR-10 byla schopnost letu s obvyklou zátěží při pohonu pouze jedním motorem a to až do výšky 1 400 m.[2]
První ze dvou prototypů vzlétl 24. dubna 1947. Během letových zkoušek se vyskytly problémy s rotory, když se za letu zkřížily dva listy. Po opravě testy pokračovaly až do 3. října 1949, kdy došlo k havárii prvního prototypu, při níž zahynul Dave Driskill, hlavní zkušební pilot společnosti Kellett. Projekt byl ukončen krátce poté. Plánovaná 16místná civilní varianta se nikdy nerealizovala.
