Klecany (německyGroß Kletzan) jsou nejmenší město v okrese Praha-východ. Leží asi 5 km severně od okraje Prahy na pravém břehu Vltavy, v nadmořské výšce asi 180–280 m. Centrální část města se nachází na skále nad Vltavou, zástavba se ale přelévá až k vltavskému břehu, stejně tak jako k okolním obcím a rozsáhlým chatovým oblastem. Žije zde přibližně 3 900[1] obyvatel.
Ačkoliv osídlení oblasti je doloženo již od starší doby kamenné, první písemná zmínka o Klecanech pochází teprve z roku 1309 ze jména Lobka z Klecan, svědka při koupi Václavic.[5] Koncem 14. století doložena ve vsi tvrz. V roce 1507králVladislav Jagellonský povýšil ves na město. Během třicetileté války bylo město poničeno a několikrát vyhořelo. Následně status města opět ztratilo.
Na severní straně obce bylo v meziválečném období zřízeno polní vojenské letiště, které mělo určitý význam během druhé světové války. Bylo zrušeno na počátku 60. let 20. století. [6] V období socialismu byly na okraji města vystavěny kasárny, s kterými přišla také výstavba panelových domů. Dnes již bývalé kasárny slouží k veřejným účelům. V 80. letech byl vystavěn rozsáhlý školní areál formou pavilonů. Status města obdržely Klecany znovu v roce 1994.
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Karlín[9]
1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Karlín[9]
1868 země česká, politický i soudní okres Karlín[9]
1927 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Karlín[10]
1929 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-sever[11]
1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-sever[12]
1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-sever[13]
1945 země česká, správní okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-sever[14]
Ve vsi Klecany (přísl. Drasty, Klecánky, Zdibsko, 1765 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[17] lékař, biograf Legie, výroba cementového zboží, 2 cihelny, družstvo pro rozvod elektrické energie v Klecanech, 2 elektrotechnické závody, 2 holiči, 8 hostinců, kapelník, kolář, 2 kováři, 2 krejčí, 2 malíři, obchod s materiálním zbožím, 2 mlýny, 7 obuvníků, 2 pekaři, pískovna, 2 porodní asistentky, 10 rolníků, 3 řezníci, 2 sedláři, 7 obchodů se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Klecany, obchod se stroji, školka, 4 trafiky, 2 truhláři, 2 velkostatky (Meissl, Saxl), zahradnictví, 2 zedničtí mistři.
Elektrárna na Vltavě
V roce 2002 byla na Vltavě při jezu zprovozněna malá vodní elektrárna v místní části Klecánky. Tato místní část byla zasažena a silně poškozena ničivou povodní v roce 2002, při níž byla poničena řada domů a objektů, včetně elektrárny. Po obnově je elektrárna opět v provozu, instalovaný výkon dvou Kaplanových turbín je 2 x 0,482 MW.
Pověst
Zvony z Klecan byly podle pověsti zapůjčeny do Brandýsa nad Labem k příležitosti vysvěcení tamního kostela sv. Václava. Zvony se však v noci vracely zpět do své obce. Při letu si zpívaly: „Hou - hou! Klecanské zvony jdou! Jdou - jdou!“ Když letěly přes Labe, jel po mostě bezbožný kočí, jemuž se bič zapletl do srdce jednoho ze zvonů. Kočí zlostně zaklel, zvony smutně zapěly: „Jdou! Jdou! Nedojdou!“ a zapadly do tůně. Jednoho dne tam pradlena máchala prádlo a jeden zvon se jí do něj zachytil. Pradlena netušila, co jí to drží, a tak hrubě vykřikla a zvon se potopil navždy. Dodnes je prý v korytě starého Labe v tůni pod jezem možno vidět na dně zvony nebo při úplňku slyšet jejich smutné vyzvánění: „Jdou! Jdou! Nedojdou!“
Jiná verze pověsti říká, že zvony se do tůně propadly, když byly do kostela dováženy a probořil se s nimi můstek.[18]
generálmajor v.v. Ing. Jan Bret (1923–2002) - držitel Řádu Bílého Lva III.třídy (1995),vyznamenaný Československou medailí za chrabrost, která mu byla udělena za činnost ve II. odboji, veterán 2. světové války
Miroslav Grégr (*1929) - bývalý ministr bez portfeje, průmyslu a obchodu a místopředseda vlády Miloše Zemana
Pavel Kuneš (*1937) - dlouholetý farář v Klecanech, propagátor reforem 2. vatikánského koncilu
Spojení Klecan s levým břehem Vltavy zajišťuje přívoz z Klecánek do Roztok. Mohou jej použít pěší a cyklisté.
V červnu se v Klecanech každoročně koná přehlídka historických vozidel, Klecanská Veteran Rallye.
Doprava
Dopravní síť
Pozemní komunikace – Do obce vede silnice III. třídy. Ve vzdálenosti 2 km vede silnice II/608 Praha-Libeň - Veltrusy - Straškov-Vodochody - Doksany - Terezín. Ve vzdálenosti 3 km lze najet na dálnici D8 na exitu 1 (Zdiby).
Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.
Veřejná doprava 2018
V obci měly zastávku tyto příměstské autobusové linky (dopravce ČSAD Střední Čechy, a. s.):
371 (z Prahy, Kobylis ve směru Husinec, některé spoje končí Klecánkách),
958 (noční linka z Prahy, Kobylis ve směru Odolena Voda).
Ve Zdibech je možné přestoupit na autobusové linky ve směru Neratovice, Kralupy nad Vltavou, Odolena Voda, které zajišťují spojení Klecan s těmito obcemi.
↑Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 618.
↑KUČA, Karel. Města a městečka. Praha: Libri, 1997.
↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28.
↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22.
↑ Zákon č. 36/1960 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22.
↑Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 574-575. (česky a německy)
↑ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
.jpg)
