České korunovační klenotyRakouské císařské insignieUherské korunovační klenoty
Korunovační klenoty, jinak nazývané korunovační insignie či regalia, jsou výjimečné symbolické předměty, které se používají jako atributy vlády při slavnostních situacích země či státu, zejména při korunovacipanovníka, nejvýznamnějších aktech jeho vlády nebo při významných výročích státu.
Korunovační klenoty jsou symbolem moci panovníka. Mezi korunovační klenoty nejčastěji patří: koruna, žezlo, jablko, meč, pečeť, erb, zástava, plášť, korunovační prsten, korunovační kříž, hůl, ostruhy, náramky či trůn. Vedle korunovačního pláště může být ve starších obřadech korunovace, jako je korunoavce římských císařů nebo česká korunovace, užito také liturgických oděvů: tunika, alba, tunicella, dalmatika, štóla nebo manipul. Při korunovacích se také mohou vyskytovat i proproety jako korunovační mince nebo obětní dary (v případě pražské korunovave tradičně soudky vína a bochníky chleba).
Korunovační klenoty jednotlivých zemí
Nejstarší korunovační klenoty panovníků v Evropě jsou: lombardská železná koruna (druhá polovina 4. století, nyní v Miláně), koruna a jablko císařů římských (10. století, nyní ve Vídni) a uherská koruna (11. až 13. století, nyní v Budapešti). Hned po nich následují česká Svatováclavská koruna (1346) a žezlo francouzských králů ze 14. století. Všechny ostatní níže jmenované klenoty jsou buď mladší, nebo byly tak zásadně přepracovány, že na nich zůstaly jen jednotlivé starožitné prvky.
