Historie města sahá až do 13. století, kdy také Krnov získal městská práva. Oblast je ovšem skoro bez přerušení osídlena již od doby kamenné.[5][6] Na přelomu 19. a 20. století došlo ve městě k prudkému rozvoji textilní výroby, která však postupně z větší části upadla. Konec druhé světové války přinesl odsun velké části obyvatelstva.
V dnešní době je Krnov sídlem výrobce textilní galanterie Pega nebo nápojů Kofola. Na území města se nachází celá řada pamětihodností a historických objektů, např. Krnovská synagoga, koncertní síň sv. Ducha, kostel sv. Martina, kostel sv. Benedikta, klášter Minoritů, kostel Panny Marie Sedmibolestné na Cvilíně a další. Sídlí zde také okresní archiv a pobočka okresního soudu. Město je členem sdružení Mikroregion Krnovsko. Sousedními obcemi sídla jsou Býkov-Láryšov, Město Albrechtice, Úvalno, Hošťálkovy a Brantice.
Název města
První písemně doložený název Kyrnow pochází z roku 1240 a je odvozen od osobního jména Krn, pomocí přivlastňovací přípony -ov, slezsky: Karńůw (Krnov). V překladu tedy název znamenal „Krnův majetek (hrad)“.[7] Německý název Jegerdorf („lovecká ves“) je poprvé zaznamenán v roce 1253, zvolen byl zřejmě pro hláskovou blízkost jménu českému.[5] V roce 1281 se objevil název Jegerndorf, ze kterého se vyvinulo pozdější Jägerndorf. Latinské označení Carnovia, které vzniklo z české předlohy, pochází z roku 1316 jako Karnovia. Na počátku 20. století se také objevuje zkomolenina Krňov.[8][9][10]
Název města Krnov se také vyskytuje i v jiných jazycích: polskyKrnów (od 1945) nebo Karniów (staropolské označení Krnova, dodnes používané); řeckyΚρνοβ, Krnov; v jidišקרנאוו, Krnov, יעגערנדארף, Jegerndorf.
Krnov se rozkládá na severovýchodním úpatí Nízkého Jeseníku, v průměrné nadmořské výšce 316 m n. m. Nejvýraznějším (ne však nejvyšším) přírodním výškovým bodem je vrch Cvilín, jehož Přední Cvilínský kopec (441 m n. m.), s kamennou rozhlednou a barokním kostelem Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení svatého Kříže, pata rozhledny je ve výšce 436 m n. m. Cvilínský vrch se rozkládá jihovýchodně od centra města. Z rozhledny tohoto kopce lze dohlédnout na další dva výškové body města – Bezručův vrch (390 m n. m.) a vrch Vyhlídka (550 m n. m.), na kterém se nachází nově postavená dřevěná rozhledna. Nejvyšších poloh dosahuje území města na severozápadě nad Ježníkem (Bednářský vrch na hranici s Branticemi 588 m n. m., Tříslový vrch na hranici s Hošťálkovy 566 m n. m.) Vyhlídka (553/552 m n. m.) s rozhlednou, výraznými dominantami jsou dále Kostelecký vrch nad Kostelcem (472/473 m n. m.) a vedle Předního Cvilínského kopce rovněž Zadní Cvilínský kopec (423 m n. m.).
Území Krnova patří do povodí Odry, resp. Opavy. Opava přitéká na území města ze západu od Brantic a obtéká centrum města z jihu. V Horním předměstí, cca 1000 m od centra, přijímá ze severozápadu od Města Albrechtic přitékající Opavici a poté se obrací k jihu. Opavice a od soutoku s ní Opava tvoří východní hranici města a současně přírodní státní hranici Česka s Polskem; pouze Horní předměstí se nachází na pravé straně těchto toků. Jižní hranici území Krnova oproti Úvalnu tvoří Hájnický potok. Ještě před vstupem do samotného města přijímá řeka Opavice zprava postupně několik drobných, východozápadně směřujících toků: Kobylí potok protékající Krásnými Loučkami, potok Hůrka s rybníky Chomýž I (lidově Rusák) a Chomýž II) ústící do Opavice v Chomýži a Ježnický potok protékající Ježníkem; levým přítokem Opavice je Mohla (polsky Potok Mokry). Levé přítoky Opavy v Krnově jsou Kostelecký potok, Opavice, Trmantický potok (ZVHS užívá název Thirmický potok, slezsky Potok Tiermięcicki) tekoucí od polské vesnice Ciermięcice a Obecní potok tekoucí z Obecního kopce (nebo Czeska Hórka). Pravé přítoky Opavy v Krnově jsou Guntramovický potok, Mlýnský náhon a Hájnický potok. Největší vodní plochou města je Petrův rybník (lidově Balaton) poblíž osady Petrův Důl.
Území města pokrývá z více než třetiny orná půda, z více než čtvrtiny les a z desetiny travnaté plochy (louky a pastviny). Další velká část je pokryta městskou zelení (zahrady a sady zaujímají 5 % katastru). Samotné centrum obsahuje „zelenou“ odpočinkovou zónu s lavičkami a porostem. Blízko centra můžeme také nalézt několik parků, např. Smetanovy sady (nachází se zde socha Bedřicha Smetany od Vincence Havla), Dvořákovy sady a Městský park. 22,5 % katastru představují zastavěné a ostatní (např. průmyslové) plochy.
Na území bývalé obce Chařová, dnes jihovýchodní „místní část“ Krnova, se nachází Chářovský park. Tento rozsáhlý park byl založen v roce 1899 a později byl řazen mezi dendrologicky nejvýznamnější parky v okrese Bruntál.[13] Pokrývá plocha cca 2,2 ha, část plochy zabírají kaskádové jezírka a říčky. Na počátku své existence fungoval park jako sbírka, která byla přístupná jen vybraným návštěvám. Po druhé světové, jako spousta parků tohoto druhu v českém pohraničí, začal postupně chátrat a došlo k odumření mnoha vzácných druhů rostlin a dřevin. V 70. letech došlo k částečné rekonstrukci parku a výsadbě dřevin. V roce 1997 zasáhla Krnov ničivá povodeň, která zaplavila téměř celé město.[14] Způsobila škody ve výši 440 milionů korun[15]. Padlo za oběť sto stromů v městských parcích a velké ztráty utrpěly také městské lesy.[16] Po této události proběhla výrazná rekonstrukce parku. Flóru zdejšího parku tvoří několik druhů jehličnanů – smrk ajanský, jinan dvoulaločný, Borovice Jeffreyova, mnoho druhů cypřišků a další. Z listnatých stromů lze můžeme nalézt javor dlanitolistý, vzácnější a stálezelenou bobkovišeň lékařskou a cesmínu obecnou, dále pak americký jasan a mnoho dalších.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
Podle údajů z roku 2006 bylo ve městě k trvalému pobytu (nebo jakémukoliv platnému pobytu cizince, azylanta) přihlášeno 25 513 obyvatel, z toho 10 449 mužů nad 15 let, 1 953 chlapců do 15 let, 11 304 žen nad 15 let, 1 807 dívek do 15 let.
V roce 1939 žilo v Krnově 24 175 obyvatel a město vzkvétalo po kulturní i průmyslové stránce. V politickém okrese Krnov (něm. Politischer Bezirk Jägerndorf), resp. od r. 1938 venkovském okrese Jägerndorf (Landkreis Jägerndorf) v roce 1939 žilo 61 777 obyvatel. Podle záznamů zásobovací agendy žilo v Krnově po osvobození 6 540 osob české a slovenské národnosti. V květnu roku 1947 žilo v Krnově již 16 335 obyvatel. Co se týče rozvoje obyvatel v okrese Krnov, tak v roce 1946 zde žilo 25 780 obyvatel a při sčítání lidu 22. května 1947 bylo zjištěno v okrese Krnov 34 552 obyvatel a na konci roku již 35 901 obyvatel. Od tohoto roku přibývá v okrese každoročně 1000 obyvatel. V roce 1948 už měl okres Krnov 37 476 obyvatel.[17]
Starostou města je Ing. Tomáš Hradil, prvním místostarostou je Ing. Miroslav Binar a druhou místostarostkou je Bc. Monika Dudová.[22]
Členění města
Do 31. prosince 1978 se město Krnov členilo na tyto části obce: Guntramovice, Chomýž, Ježník, Krásné Loučky, Krnov, Mariánské Pole. Všechna tato sídla i nadále existují, přestože již některá nemají status části obce. Od 30. dubna 1976 do 31. prosince 1991 byla dnešní obec Býkov-Láryšov částí obce Krnov pod názvem Býkov.[23]
Od 1. ledna 1979 jsou zde oficiálně evidovány tři části obce,[24] které vymezením odpovídají třem katastrálním územím, avšak mají odlišné názvy.
Část obce Krásné Loučky je tvořena stejnojmenným katastrálním územím. Vesnice Krásné Loučky leží asi 5 km severozápadně od jádra Krnova, místní část zahrnuje ještě osady (vesnice) Kobylí a Chomýž.
První zmínka o Krnovu pochází z roku 1240. Městská práva získal okolo roku 1253. Po rozdělení Slezska v roce 1742 se Krnov stal pohraničním městem a tím i vojenskou pevností. Nejbouřlivější rozvoj Krnova nastal na konci 19. a na počátku 20. století, kdy ve městě vyrostlo mnoho velkých textilních továren, celý okolní kraj prosperoval, počet obyvatel stoupl až na 30 000. Ve 30. letech 20. století se německé obyvatelstvo, které zde převažovalo, aktivně přihlásilo k německé třetí říši. V roce 1945 bylo město bombardováno Rudou armádou (osvobozeno 8. května 1945 Krnov bránila 68 pěší divize. Její velitel, generál Paul Scheuerpflug. Ten zůstal v bojích do poslední chvíle a byl těžce zraněn 08.05.1945 v poslední přestřelce, která proběhla na Cvilíně. Z toho důvodu již nemohl ustoupit s ostatními a byl zajatý ruskou armádou. V dobré pozici nebyl protože Rusi věděli moc dobře koho zajali. Paul Scheuerpflug se zůřastni[ujasnit] a byl vyznamenán řádem Železného kříže aktivní obranu při bojích na Dukle. Pomstili se mu tím, že ho poslali do pověstného bloku 21. nemocnice v koncentračním táboře Osvětim. Tam také 08.08.1945 zemřel.) a po válce byli němečtí obyvatelé odsunuti. Místo nich sem přicházeli lidé z různých míst Československa, v padesátých letech se zde usadilo mnoho Řeků, kteří prchali před občanskou válkou (viz Řecká menšina v Česku).
Největší požár Krnova
Na Zelený čtvrtek dne 1. dubna 1779 krnovští obyvatelé zpozorovali požár. Ze začátku hořelo na třech místech – střecha minoritského kláštera a vojenského lazaretu v ulici Vodní a jedna stáj. Největším ohniskem byla klášterní budova, ze které přešel plamen na vedlejší kostel, na kterém shořela střecha i s věžemi, zvony se zcela roztavily. Odtud se oheň šířil všude okolo po celém městě. Požár nezasáhl pouze kostel sv. Ducha (nyní koncertní síň). Byly to nejsmutnější Velikonoce, které Krnov a jeho obyvatele potkaly. Oheň poničil majetek obyvatel a také mnoho kulturních a uměleckých památek, které ztratily na svých hodnotách a architektonické čistotě.[27]
Dne 28. srpna téhož roku navštívil Krnov syn Marie Terezie císař Josef II., na kterého zapůsobilo zničené město zdrcujícím dojmem, proto přispěl 300 dukátů. Dále na obnovu města přispěla 40 000 zlatých císařovna, olomoucký arcibiskup i neznámí dobrovolníci. Ale i tak byla městská rada ve špatné finanční situaci. Městu zůstal jen zlomek jeho původního majetku. Nepodařilo se vypátrat, kdo požár způsobil, ačkoliv z jeho založení měšťané podezřívali Prusy, kteří se údajně měli mstít, že Rakušané poškodili a zapálili město Prudník.[27]
Socialistické názvy krnovských ulic
dnešní český název
socialistický název
německý název
Centrální park[28] (za bazénem a za hypermarketem Albert), též Městský park[29]
Převažující textilní průmysl ve městě po pádu komunistického režimu v roce 1989 upadl, zachovala se jediná vyrábějící firma Pega, která se specializuje na výrobu textilní galanterie (stuhy, prýmky, elastické příze). Dále stojí nad propastí strojírenský závod Strojosvit (založený kdysi firmou Baťa), vyrábějící kožedělné stroje a zaměstnávající dříve podstatnou část obyvatel. Krnovské opravny a strojírny opravují železniční vozy a vyrábějí tramvaje. Celorepublikově známou firmou je firma Dakon, která vyrábí stejnojmenné kotle. Mezi velké firmy, které se dají označit slovy prosperující, patří Krnovské škrobárny, Velkopekárna Aspec, vyrábějící tyčinky Club, jež obdržely značku kvality Czech Made. Mezi menší firmy patří teplárenská firma Dalkia, ad.
Dakon – Značka Dakon je od roku 2003 součástí koncernu Bosch, vyrábějí se zde kotle na tuhá paliva, elektrokotle a plynové stacionární kotle
Zvoska – distributor potravin pro gastronomii a maloobchod
V Krnově sídlí i firma Rieger-Kloss vyrábějící píšťalové varhany, která bývala jednou z nejznámějších. V březnu 2018 firma na sebe prostřednictvím jednatele Jakuba Škrbele podala insolvenční návrh.[30]
Školství
V roce 1989 bylo ve městě 6 úplných základních škol a 2 školy pouze národní. Se zmenšujícím se počtem dětí ubývají také školy, v roce 2003 jsou zde 4 úplné základní školy. Střední školy jsou v Krnově Gymnázium, Střední škola průmyslová, Střední pedagogická a zdravotnická škola, Střední odborná škola dopravy a cestovního ruchu a soukromá Střední umělecká škola varhanářská. Dále jsou v Krnově dvě umělecké školy s obory výtvarnými, tanečními, hudebními a literárně dramatickými. Pro postižené děti je v Krnově Mateřská, základní a střední škola Slezské diakonie.
Textilní továrna A. Larisch a synové / Karnola a. s. – budova bývalé přádelny s dílnou vzorkovny-dezinatura včetně strojního vybavení je Národní kulturní památkou
Krnov leží na silnici I/57, která spojuje Polsko a Slovensko. Severně od města se na této silnici nachází hraniční přechodBartultovice, který slouží osobní a nákladní přeshraniční dopravě. Město také protíná silnice I/45, která spojuje Česko s polskými Hlubčicemi. Přechod Krnov – Pietrowice, jenž se nachází na této silnici, je situován v severní části města a slouží osobní a nákladní dopravě (do 3,5 t).[34] Krnov disponuje přímým silničním spojením s Opavou, Bruntálem, Městem Albrechticemi, Jeseníkem a Horním Benešovem.
Městskou hromadnou dopravu zajišťuje šest autobusových linek (801 až 807) společnosti Arriva Morava. Od roku 2004 je MHD v Krnově začleněna do ostravského dopravního systému ODIS. Arriva Morava také provozuje dálkové autobusové linky, které spojují Krnov s Brnem, Ostravou a Jeseníkem. V letních měsících dále vypravuje tzv. Cyklobusy Jeseníky, v zimních tzv. Skibusy Jeseníky, které turistům, resp. lyžařům, umožňují přímé spojení Jeseníků s Krnovem a dalšími městy. Spojení s obcemi v okolí Krnova zajišťuje společnost Transdev Morava.
Krnovem prochází železniční trať 310 spojující Opavu s Olomoucí. Provoz na této neelektrifikované trati byl zahájen v roce 1872 Moravskoslezskou ústřední dráhou.[35][36] Na území města se nachází železniční staniceKrnov, železniční zastávkaKrnov-Cvilín a železniční zastávka Krásné-Loučky. Stanice Krnov je uzlovou stanicí, ze které je možné se dostat do Opavy, Olomouce, Głuchołaz a Jeseníku (Trať 292). Součástí této stanice bylo, dnes již zrušené, depo kolejových vozidel. Zastávka Krnov-Cvilín se nachází v blízkosti centra, na trati Krnov – Opava. Od roku 1873 až do konce 2. světové války také existovala železniční trať mezi Krnovem a slezskými Głubczycemi, po které jsou v Krnově dnes již patrné pouhé zbytky.[35]
Jižně od centra města se nachází veřejné vnitrostátní letiště Letiště Krnov, které je vybaveno travnatou přistávací dráhou a sídlí na něm Aeroklub Krnov. Aeroklub poskytuje vyhlídkové lety nad Krnovem a širokém okolí, příznivci parašutismu mohou využívat služeb „paraklubu“, který taktéž sídlí na letišti. Sportovní letiště Aeroklub Krnov – od roku 1994 má statut veřejného vnitrostátního letiště pro mála sportovní letadla. Slouží zejména sportovním účelům, dále k protipožární prevenci, ochraně rostlin (zemědělství a lesnictví), vyhlídkovým vyhlídkovým letům a podnikatelům.
Osobnosti
Pavel z Krnova (?–1377), biskup v Gurku, biskup Freissingu
Bohuslav z Krnova (cca 1330–1416) ,právník, profesor práva na univerzitě v Praze, děkan kapituly sv. Víta
↑BLUCHA, Vladimír. Stručné dějiny města Krnova [online]. Krnovsko-Hlubčické virtuální muzeum [cit. 2008-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-20.
↑HRČEK, Richard. Historie poštovnictví na Krnovsku [online]. Městský úřad v Krnově, 2004 [cit. 2008-12-29]. Kapitola 3. Doprava, s. 41. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-20.
↑Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919 — Tisk 1863. [online]. Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna [cit. 2008-12-29]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
↑Pavel Boháč, Jaroslav Kolář (1996): Vyšší geomorfologické jednotky České republiky: geografické názvoslovné seznamy OSN-ČR / Major geomorphological units of the Czech Republic: UNO Gazetteers of geographical names-CZ. Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha, 1996, 54 s. ISBN80-901212-7-6
↑Přírodní památka Staré hliniště [online]. MIC Krnov, rev. 2004-06-07 [cit. 2008-10-27]. Dostupné online.
↑Chářovský park [online]. Oficiální stránky města Krnova, 2005-11-22 [cit. 2008-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-17.
↑ Archivovaná kopie. krnov.cz [online]. [cit. 2016-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-25.
↑ Charakteristika města Krnova: informace o městě: Město Krnov. krnov.cz [online]. [cit. 2016-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-25.
↑ Charakteristika města Krnova: informace o městě: Město Krnov. krnov.cz [online]. [cit. 2016-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-25.
↑Odsun a osílování Severomoravského pohraničí v letech 1945 - 1950 (se zaměřením na město Krnov) [online]. Dostupné online.
↑ abBLUCHA, Vladimír. Město mezi dvěma řekami - Krnov : čtení o pozoruhodné historii města zvaného Kyrnow, Jegerdorf, Carnovia, Jägerndorf, Karniów. 1. vyd. Krnov: Město Krnov 173 s. ISBN802395542X. OCLC186964013
↑ Krnovský výrobce varhan Rieger-Kloss Orgelbau je v insolvenci. Věřitelům dluží více než 15 milionů. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-03-15 [cit. 2018-08-11]. Dostupné online.
↑ O KRRR! / KRRR! 70MM FILM FEST KRNOV. www.krrr.cz [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online.
↑KUBA, František. Krnovský festival KRRR! vrátí diváky do éry unikátních širokoúhlých filmů. Bruntálský a krnovský deník. 2023-04-26. Dostupné online [cit. 2024-04-10].
↑Hraniční přechody [online]. Oficiální stránky Mikroregionu Krnovsko, 2008-10-31 [cit. 2008-10-31]. Dostupné online.
↑ abJIRKŮ, Jan. Z Krnova do Polska opět vlakem [online]. Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ, 2007 [cit. 2008-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-17.
↑SVRČKOVÁ, Martina. Dopravní antropogenní tvary na Olomoucku (diplomová práce) [online]. 2006-08-30 [cit. 2008-11-01]. Kapitola 6.2 Geneze železnicních komunikací, s. 23. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-30.
BALLA, Jaromír. Krnov: v podhůří Jeseníků. Krnov : Advertis, 2008.
BALLA, Jaromír. Brantická vrchovina: Krnov a okolí. Krnov : Advertis, 2011.
BLUCHA, Vladimír. Město mezi dvěma řekami: čtení o pozoruhodné historii města zvaného Kyrnow, Jegerdorf, Carnovia, Jägerndorf, Karniów, Krnov. Krnov : Město Krnov, 2007.
GALGÁNEK, Jan. Zelené město Krnov po deseti letech: zpráva o životním prostředí města Krnova. Krnov : Iniciační skupina MA 21 Krnov, 2005.
HOHN, Odila. Jägerndorf, Lobenstein, Braunsdorf in Wort und Bild. Grettstadt : Burgberg-Verlag, 1981.
KEJŘ, Jiří. Počátky města Krnova. Krnov : MNV, 1968.