Část kuželové plochy, která tvoří povrch kužele, se označuje jako plášť kužele. Řez kuželového prostoru hraniční rovinou vrstvy se nazývá podstava kužele. Plášť kužele a podstava tvoří povrch kužele. Bod, ve kterém se rovinný řez kužele redukuje na bod, se označuje jako vrchol kužele. Kolmávzdálenost mezi rovinou podstavy a vrcholem se nazývá výška kužele. Vzdálenost mezi vrcholem a podstavou podél pláště je strana kužele.
Je-li podstavou kužele kruh, pak se kužel nazývá kruhový. Jestliže kolmice spuštěná z vrcholu na rovinu podstavy prochází středem podstavy kruhového kužele, jde o rotační kužel nebo také kolmý kruhový kužel, v opačném případě jde o kosý kužel.
Základní pojmy
Kuželový prostor a kuželová plocha
Definice: Je dána jednoduchá uzavřená křivka, která leží v rovině a bod V, který v dané rovině neleží. Množina všech přímek, které procházejí daným bodem V a křivkou tvoří kuželovou plochu, která ohraničuje kuželový prostor. Kuželový prostor zahrnuje kromě kuželové plochy i všechny přímky, které protínají rovinu uvnitř křivky .
Křivka se nazývá řídicí křivkou kuželového prostoru nebo kuželové plochy. Bod V se nazývá vrchol kuželového prostoru nebo kuželové plochy. Přímky spojující řídicí křivku s vrcholem se nazývají povrchové přímky (površky).
Přímky kuželového prostoru, které nejsou povrchovými přímkami se nazývají vnitřní přímky kuželového prostoru a body na nich se nazývají vnitřní body kuželového prostoru, vrchol V nepatří mezi vnitřní body kuželového prostoru. [1][2]
Kruhový kužel
Je-li řídicí křivka kružnice, pak kruh omezený touto kružnicí je podstavou kruhového kužele. Kruhový kužel je těleso tvořené částí kuželového prostoru mezi rovinou a bodem V. Rovina je rovina podstavy kužele. Kružnice tvoří podstavnou hranu a bod V je vrchol kužele.[3]
Rotační kuželová plocha
Rotací přímky , kolem přímky , pro kterou platí vznikne rotační kuželová plocha.
Přímka je osa kuželové plochy. Každé přímce , ležící na kuželové ploše se říká povrchová přímka (površka) kuželové plochy.
Jiná formulace: Rotační kuželová plocha je množina všech přímek prostoru, které procházejí průsečíkem přímek a dané přímky , přičemž odchylka těchto přímek a přímky je pro všechny přímky stejná .[4]
Přímka a rovina, procházející vrcholem kuželové plochy se nazývá vrcholová přímka a vrcholová rovina. Každé povrchové přímky kuželové plochy se dotýká právě jedna tečná rovina.
bod přepony, který leží na ose se nazývá vrchol kužele,
podstavu kužele tvoří kruh, který je vytvořen rotací odvěsny kolmé k ose ,
poloměr (průměr) rotačního kužele je poloměr (průměr) podstavy,
výška rotačního kužele je (kolmá) vzdálenost vrcholu kužele od roviny podstavy, je rovna délce odvěsny, která leží na ose .
Výpočty
Značení kužele
poloměr podstavy
výška kužele (také někdy )
délka strany (površky) kužele
obsah podstavy kužele
obsah pláště kužele
povrch rotačního kužele
objem rotačního kužele
Objem rotačního kužele
Odvození výpočtu: podstava rotačního kužele je kruh se středem a poloměrem . Výška rotačního kužele je kolmá na rovinu podstavy a platí .
V kartézské soustavě souřadnic () lze určit rovnici přímky ,na které leží površka a jejíž rotací kolem osy vznikl rotační kužel. Přímka prochází počátkem . Její rovnici lze tedy zapsat ve tvaru , kde je směrnice přímky, pro kterou platí . Přímka prochází bodem , tedy platí .
Rovnici přímky lze tedy zapsat
Je třeba vzít v úvahu, že kolem osy rotuje pouze část přímky , tj. úsečka, jejímž kolmým průmětem do osy je interval . Potom lze spočítat objem rotačního kužele:[5]
Povrh rotačního kužele
Povrch rotačního kužele vznikne součtem obsahu podstavy () a obsahu pláště . Obsah podstavy je obsah kruhu. Odvodit stačí vzorec pro výpočet obsahu pláště, tedy .
Singulární řezy kužele – rovina řezu prochází vrcholem kužele (= vrcholová rovina), mohou nastat tři případy:
průnikem je bod (vrchol kužele), pokud je úhel, který rovina řezu svírá s osou kužele, větší než úhel, který svírají přímky kuželové plochy s její osou
průnikem je přímka ležící na kuželové ploše, pokud je úhel, který rovina řezu svírá s osou kužele, rovný úhlu, který svírají přímky kuželové plochy s její osou
průnikem jsou dvě přímky, které se protínají ve vrcholu kužele, pokud je úhel, který rovina řezu svírá s osou kužele, menší než úhel, který svírají přímky kuželové plochy s její osou (nebo v případě, kdy je rovina řezu rovnoběžná s osou kužele)
Regulární řezy kužele – pokud rovina řezu neprochází vrcholem kužele, mohou nastat čtyři případy:
průnikem je kružnice, pokud je rovina řezu kolmá na osu kužele (obr. B dole)
průnikem je elipsa, pokud je úhel, který rovina řezu svírá s osou kužele, větší než úhel, který svírají přímky kuželové plochy s její osou, ale rovina řezu není kolmá na osu kužele (obr. B nahoře)
průnikem je parabola, pokud je úhel, který rovina řezu svírá s osou kužele, rovný úhlu, který svírají přímky kuželové plochy s její osou (obr. A)
průnikem je hyperbola, pokud je úhel, který rovina řezu svírá s osou kužele, menší než úhel, který svírají přímky kuželové plochy s její osou (nebo v případě, kdy je rovina řezu rovnoběžná s osou kužele) (obr. C)
Rovnice
Kuželová plocha (kvadratický kužel) s vrcholem v počátku, která v rovině prochází elipsou (tzv. řídicí křivka) je popsána rovnicí
Kuželovou plochu s vrcholem v bodě je vždy možné vyjádřit rovnicí
Reference
↑MORÁVKOVÁ, Blanka. Úlohy s prostorovými tělesy v Mongeově zobrazovací metodě. 2006 [cit. 2023-04-20]. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Dostupné online.
↑HRUŠA, Karel; KRAEMER, Emil; SEDLÁČEK, Jiří; VYŠÍN, Jan; ZELENKA, Rudolf. Přehled elementární matematiky. třetí revidované. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1962.
↑DLOUHÁ, Michaela. Úlohy o objemu a povrchu těles v trojrozměrném prostoru [online]. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra matematiky a didaktiky matematiky, 2012 [cit. 2023-04-20]. Bakalářská práce. Dostupné online.
↑POMYKALOVÁ, Eva. Matematika pro gymnázia. Stereometrie. 3., upr. vyd. vyd. Praha: Prometheus 223 s. s. Dostupné online. ISBN80-7196-178-7.
↑KRÁLOVÁ, Alice. Odvození vzorců pro výpočet objemů a povrchů některých těles užitím integrálního počtu [online]. Studijní text. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta [cit. 2023-04-24]. Dostupné online.
Literatura
Karel Rektorys a kolektiv: Přehled užité matematiky I, Prometheus, Praha 1995, ISBN80-85849-92-5, str. 107-108
Marcela Palková a kolektiv: Průvodce matematikou 2, Didaktis, Brno 2007, ISBN978-80-7358-083-4, str. 122-123