Leopold Ignác z Ditrichštejna

Leopold Ignác
kníže z Dietrichsteinu
Leopold Ignác ; kníže z Dietrichsteinu
3. kníže z Ditrichštejna
	Ve funkci:; 28. listopad 1698 – 13. červenec 1708
Předchůdce	Ferdinand Josef z Dietrichsteinu
Nástupce	Walter Xaver z Dietrichsteinu
Nejvyšší štolba císařského dvora
	Ve funkci:; 1705 – 13. červenec 1708
Panovník	Josef I.
Předchůdce	Filip Zikmund z Ditrichštejna
Císařský komoří
	Ve funkci:; 1679 (?) – ?
Panovník	Leopold I.
Vojenská služba
Hodnost	plukovník
Narození	16. srpna 1660; Eggenberg ; Habsburská monarchie
Úmrtí	13. července 1708 (ve věku 47 let); Mikulov ; Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Ditrichštejnská hrobka
Choť	Marie Godofreda ze Salmu (1667–1732)
Rodiče	Ferdinand Josef z Dietrichsteinu (1656–1698) ; a Marie Alžběta z Eggenbergu (1640–1715)
Děti	Marie Anna (1688–1697) ; Marie Josefa (1694–1711)
Příbuzní	sestra: Erdmunda Tereza z Dietrichsteinu, provd. Liechtensteinová (1662–1737) ; bratr: Walter Xaver z Ditrichštejna (1664–1738) ; bratr: Jakub Antonín z Dietrichsteinu (1678–1721) ; synovec: Karel Maxmilián z Ditrichštejna (1702–1784) ; děd: Maxmilián II. z Dietrichsteinu (1596–1655) ; babička: Anna Marie z Liechtensteinu (1597–1640) ; strýc: Filip Zikmund z Dietrichsteinu (1651–1716)
Zaměstnání	politik, mecenáš
Profese	mecenáš
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1698 Řád zlatého rouna (č. 591)
Commons	Leopold Ignaz Joseph, Prince of Dietrichstein
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold Ignác Josef kníže z Ditrichštejna (německy Leopold Ignaz Josef Fürst von Dietrichstein; 16. srpna 1660 Eggenberg – 13. července 1708 Mikulov) byl rakouský šlechtic s mnoha majetky na Moravě a v Čechách, proslul především jako mecenáš barokního umění.

Mládí a kariéra u dvora

Byl synem knížete Ferdinanda Josefa z Ditrichštejna (1636–1698) a jeho manželky Marie Alžběty z Eggenberka (1640–1715), narodil se na zámku Eggenberg ve Štýrském Hradci, jeho kmotrem byl císař Leopold I. Vyrůstal ve Vídni a již v devatenácti letech byl jmenován císařským komorníkem. V letech 1680–1685 absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, nejdéle pobýval v Paříži (1681–1683). Součástí pobytu v zahraničí byly zásnuby v Anholtu (1683), jeho manželkou se v roce 1687 stala Marie Godofreda ze Salmu (1667–1732), dcera císařského nejvyššího hofmistra knížete Karla Theodora ze Salmu (1645–1710).

Po návratu z cest se dostal do blízkého okruhu dvořanů arcivévody Josefa, neobdržel ale očekávaný post arcivévodova prvního komorníka. Za stagnací kariéry u dvora stála pomluva o nakažlivé sexuální chorobě, kterou si údajně přivezl z Itálie. V letech 1688–1694 sloužil v armádě a dosáhl hodnosti podplukovníka, po ukončení vojenské služby trvale zakotvil u dvora arcivévody Josefa. V roce 1698 získal Řád zlatého rouna a po nástupu Josefa I. na trůn se stal císařským nejvyšším štolbou (1705–1708).

Barokní mecenáš

V roce 1698 po otci zdědil knížecí titul a rozsáhlý majetek v Rakousku, na Moravě a v Čechách (Mikulov, Lipník nad Bečvou, Hranice, Polná, Přibyslav, Libochovice atd.) Proslul jako barokní velmož s okázalým životním stylem, vydržoval početný dvůr (jen knížecí garda měla přes 50 členů) a jako mecenáš umění zaměstnával významné architekty a malíře. Značné částky vynaložil na vybavení interiérů zámku v Mikulově a vídeňského paláce na Herrengasse 7 (dnešní rakouské ministerstvo vnitra). Lovecký zámek Grünne Haus (1698–1701) nechal postavit v Laxenburgu podle projektu Christiana Alexandra Oedtla.

Investováním vysokých částek do různých staveb značně zatěžoval rodové finance, zároveň díky tomu po sobě zanechal hodnotné architektonické památky, především církevního charakteru. Architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu vytvořil současnou podobu kostela sv. Anny v Mikulově (1700–1705) s dietrichsteinskou hrobkou, ve stejné době byl postaven kostel Všech Svatých v Libochovicích (1700–1705). Nejvýznamnějším donátorským počinem Leopolda Ignáce byla stavba monumentálního děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné (1699–1708), který však po jeho předčasné smrti nebyl nikdy dokončen podle původních plánů (autorem projektu byl pravděpodobně D. Martinelli).

Od roku 1702 se u Leopolda Ignáce projevovaly příznaky tuberkulózy, výrazně se jeho zdravotní stav zhoršil v roce 1707. Tehdy ještě osobně dohlížel na stavbu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Po návratu z poslední cesty do Polné zemřel v Mikulově 13. července 1708 ve věku 47 let a je pohřben v rodové hrobce na mikulovském náměstí. Z manželství s Marií ze Salmu měl jen dvě dcery Marii Annu (1688–1697) a Marii Josefu (1694–1711), které navíc zemřely předčasně.

Dědicem knížecího titulu a rodového majetku se stal mladší bratr Walter Xaver (18. září 1664 Brno – 3. listopadu 1738 Mikulov) .

Potomci

Marie Anna Josefa (25. 6. 1688 – leden 1697)
Marie Josefa Felicitas (13. 9. 1694 – 7. 3. 1711)

Odkazy

Poznámky

↑ Ve skutečnosti byl čtvrtým knížetem, protože prvním knížetem byl už kardinál František z Dietrichsteinu (1570–1636).

Literatura

Ottův slovník naučný, díl VII; Praha, 1893 (reprint 1997) ISBN 80-7185-057-8
MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha, 2010 ISBN 978-80-257-0294-9
RICHTER, Václav: Excerpta z dietrichsteinského mikulovského archívu; Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity; Brno, 1969
SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I.; České Budějovice, 2009 ISBN 978-80-7394-165-9