Letecký útok na Plzeň 29. října 1941

Letecký útok na Plzeň 29. října 1941 byla operace britského Královského letectva (RAF) na podzim 1940, v průběhu druhé světové války. Při plánovaném nočním náletu bombardérů RAF na západočeské město Plzeň měly být poškozeny Škodovy závody. V pořadí čtvrtý pokus o bombardování Plzně neuspěl pro nepřízeň počasí a z ní vyplývající problémy s nalezením cíle. K bombardování závodu a města vůbec nedošlo.

Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást německého koncernu strojíren Reichswerke Hermann Göring,^[1]:20 byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě.^[2] Škodovka pomáhala vést agresivní a expanzivní politiku Německa dodávkami kvalitního a moderního válečného arzenálu, v první polovině války především zbraní československé konstrukce.^[1]:20 Právě z těchto důvodů se plzeňská Škodovka stala cílem číslo jedna britských vzdušných útoků na území původního Československa,^[3] neboť zničení Škodových závodů mělo citelně omezit německé možnosti pokračovat ve válce.

Na žádost Československé exilové vlády v Londýně se RAF pokusila na podzim 1940 bombardovat Škodovy závody v Plzni, ale přes tři pokusy ani jednou neuspěla.

První akce proběhla v noci z 20. na 21. října 1940.^[4] K akci odstartovalo jedenáct letadel Whitley 58. perutě 4. bombardovací skupiny.^[5][1]:23 Dva bombardéry se musely brzo vrátit, zbylých 9 letadel doletělo do cílové oblasti.^[4] Nad Plzní však byla silná oblačnost, která neumožňovala přesné bombardování cíle a shazování pum naslepo by bylo nepřijatelným rizikem pro civilní obyvatelstvo.^[1]:23 Některé posádky vyhodily propagační letáky a letadla na zpáteční cestě bombardovala příležitostné cíle v Německu.^[6]:270 Poloha Plzně na hranici doletu letadel vyústila v problémy tří letadel s nedostatkem paliva při návratu: dvě letadla nouzově přistála u britského pobřeží, třetí bylo sestřeleno německým nočním stíhačem nad britským územím.^[7][5][8] Nálet byl celkově fiaskem, protože letadla doletěla na špatnou lokalitu, místo bomb na Škodovku shodila jen letáky na vesnice na Berounsku a RAF při návratu o tři letadla přišlo.^[1]:22–23

RAF se rozhodlo nálet rychle zopakovat, jeho provedením byla pověřena 51. bombardovací peruť.^[1]:23 Po odkladech odstartovalo 27. října z předsunutého letiště osm letadel Whitley.^[1]:24[8] Pro hustou oblačnost a navigační nepřesnost posádky opět Plzeň nenalezly, nad Škodovku se letadla vůbec nedostala.^[1]:24 Bomby posádky svrhly při zpáteční cestě na příležitostné cíle v Německu a jím okupovaných územích.^[1]:24 Útok bez bombardování primárního cíle, jen s bombardováním příležitostných cílů, byl znovu neúspěšný, byť se všechna letadla vrátila.

Dvojitý neúspěch nesnížil odhodlání RAF, která nálet zopakovala v noci z 19. na 20. listopadu, ale došlo k dalším změnám. K náletu odstartovaly posádky z několika perutí 5. skupiny Bomber Command. Na večer odstartovalo osm bombardérů Hampden s přídavnými palivovými nádržemi, jedno z letadel se však brzy vrátilo.^[1]:25 Zbylá letadla letěla v nepříznivém, oblačném počasí, což jim ponechávalo možnost orientace jen dle nespolehlivého předpokládaného časy příletu.^[1]:26 Při sestupu v cílové oblasti pro nalezení cíle se začala na letadlech usazovat námraza.^[1]:26 Dvě letadla odhodila pumy na domnělý cíl, ostatní letadla většinou bombardovala náhradní cíle v Německu.^[1]:26 Nálet byl opět neúspěšný.

Pomalé a slabě vyzbrojené britské bombardéry byly při denních náletech snadným cílem německé protivzdušné obrany.^[6]:269 Když RAF během denních náletů v květnu a červnu 1940 utrpěla přibližně dvojnásobné ztráty letadel oproti nočním náletům, přesunula hlavní nálety do nočních hodin.^[9] Na podzim 1940 dostaly noční nálety zcela přednost, během dne se prováděly už jen malé a specializované operace.^[9] Noční nálety komplikovala obtížná navigace na cíle vzdálené i přes 1000 km. V roce 1940 měli letci značně omezené prostředky pro určení směru letu a nalezení cíle, rozhodně k nim nepatřil GPS. Odkázáni byli především na obyčejný kompas, mapy a spočtenou dobu příletu nad cíl.^[6]:270 Při jasné noci se mohli orientovat podle hvězd a případně podle viditelných prvků krajiny pod sebou, při oblačnosti bylo totéž obtížné až nemožné.^[6]:270 Přesnou navigaci znemožňoval i vítr: boční vítr vychyloval letadlo ze směru, zadní vítr způsoboval přelet cíle a při čelním větru bylo letadlo v předpokládaném čase ještě před cílem. Plzeň proto ležela v roce 1940 na hranici možností navigace britského letectva.^[1]:22

Podnět k dalšímu útoku na plzeňskou zbrojovku vzešel od exilového prezidenta Edvarda Beneše až v roce 1941.^[1]:26 Ten měl zájem o demonstrativní či propagační akci u příležitosti státního svátku vzniku samostatného československého státu a takový útok považoval za „vysoce politicky významný“.^[1]:26–27 Symbolický význam útoku dokládá žádost jen o pět letadel a žádost o uskutečnění v noci ze 27. na 28. říjen nebo následující noci z 28. na 29. října.^[1]:27 Prezident Beneš nad to žádal o provedení 311. československou bombardovací perutí, jedinou bombardovací ze čtyř čs. perutí v RAF, která však byla vybavena dvoumotorovými bombardéry Vickers Wellington Mk.IC s doletem nedostatečným pro dosažení území Protektorátu.^[1]:27

Bomber Command v srpnu 1940 získal a od února 1941 operačně používal nové čtyřmotorové bombardéry Short S-29 Stirling,^[10]:10 které měly dostatečný dolet pro operace ve Střední Evropě.^[10]:14 Přezbrojování na nová letadla však nebylo rychlé a u 3. skupiny s nimi létaly jen dvě perutě.^[1]:27 K provedení útoku byla zvolena 15. bombardovací peruť, která Stirlingy používala od dubna 1941.^[1]:27[11] Domovskou základnou peruti bylo letiště Wyton, ležící 24 km severozápadně od Cambridge v současném hrabství Cambridgeshire.^[12]

V podvečer 28. října z letiště ve Wytonu postupně odstartovalo pět Stirlingů^{[1]:27[13][8]} (oproti tomu M. Eisenhammer ve své práci zaměřené na škody způsobené bombardováním v Plzni zmiňuje s odkazem na J. Rajlicha vyslání deseti Stirlingů^[6]:270, stejně tak Ch. Everitt^[14] a Vl. Karlický v knize Svět okřídleného šípu uvádí pokus devíti letadel^[15]). Dvě z letadel byly vyzbrojeny po čtyřech 500liberních a 1000liberních pumách, tři další nesly vedle čtyř 500liberních pum ještě osm kontejnerových pum (SBC).^[1]:27 Let z Wytonu nad Plzeň měl být dosud nejdelším letem Stirlingů.^[16][13]

Po přeletu nad kontinentální Evropu se letadlu W7428 (LS-Z) v oblasti Le Bouverie porouchal pravý vnější motor a kapitán S/Ldr Sellick rozhodl o odhození pum na otočný bod a návrat na základnu, kam se posádka vrátila již v 21.07.^[1]:27 Let zbylých čtyř posádek doprovázel kromě velmi špatného počasí v podobě silných větrů^[13] a únavy také intenzivní mráz, který dosahoval až −30 °C, což při slabém vnitřním vytápění letounu tlumilo teplé oblečení jen zčásti.^[1]:27 Všechny čtyři posádky se dostaly nad území Protektorátu, ale cílová oblast byla zcela ukryta pod souvislou hustou oblačností znemožňující identifikace cíle.^[1]:27 Ve Škodových závodech byl podle hlášení hasičů vyhlášen poplach v čase 1.19 a zrušen byl až ve 3.00 místního času.^[1]:27 V té době se letadla dostala do vzdálenosti 20 km západně od zbrojovky, ale ke shození bomb nedošlo.^[1]:27 Dvě posádky se rozhodly shodit naslepo alespoň propagační letáky.^[1]:27

Bombardéry odhazovaly své pumy na náhradní cíle až při zpáteční cestě. Kapitán letounu N3671 (LS-H) S/Ldr Gilmour a kapitán letounu W3673 (LS-D) P/O Swales, kteří svrhli letáky, bombardovali bavorský Norimberk, letadlo W7429 (LS-X) pod velením P/O Jonese a letadlo N6086 (LS-F) pod velením F/O Boggise odhodila bomby v oblasti Frankfurtu nad Mohanem.^[1]:27

Letadlo N6086 se při návratu setkalo u belgického přístavu Nieuwpoort s protileteckou palbou a na základnu se vrátilo ve 2.30 s prostřílenými ocasními plochami.^[1]:27 Bombardér W7429 v 1.37 tvrdě dosedl na přistávací plochu ve Wytonu jen se dvěma funkčními motory, ale posádce se nic nestalo.^[8][1]:27

Operace se účastnilo pravděpodobně nejslavnější letadlo v celé historii 15. perutě.^[17][18] Zmíněný Stirling N6086 (LS-F) nesl na boku nápis MacRobert's Reply a znak baronetů MacRobert.^[17] Trojice bratrů MacRobertových, nejstarší Alasdair, Roderic a nejmladší Iain, zahynula v letech 1938 až 1941 v letadlech, mladší synové ve službě RAF krátce po sobě.^[18][19][17] Jejich matka Lady Rachel Workman MacRobert se rozhodla uctít a připomenout své syny darem 25 tisíc liber RAF na pořízení bombardéru Short Stirling,^[19][20] později věnovala dalších desítky tisíc liber na nákup čtyř stíhaček Hawker Hurricane.^[19][21] Bombardér pořízený z daru byl 10. října 1941 slavnostně předán posádce F/O Boggise ve Wytonu.^[17] Letadlo se do ledna 1942 zúčastnilo 12 misí,^[19] ale na začátku února 1942 havarovalo při startu.^[18]

Pojmenování MacRobert's Reply bylo v roce 1942 přeneseno na náhradní Stirling W7531,^[17] který se v květnu téhož roku po zásahu zřítil v Dánsku.^[17] Po čtyřicetileté přestávce byla v roce 1982 tradice u 15. perutě obnovena pojmenováním letounu Hawker Siddeley Buccaneer^[18] a od roku 1983 nesly název postupně čtyři letouny Panavia Tornado,^[20][22] z nichž poslední byl vyřazen v roce 2018.

• Slavnostní předání letadla MacRobert's Reply na YouTube